Po dvaceti letech vytáhl stát proti švarcystému s tvrdými tresty. Jediným řešením je ale reforma nastavení OSVČ
Od ledna 2012 je švarcsystém považován za nelegální a je trestán vysokými pokutami. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) mu spolu s podřízenými orgány (zejména inspektoráty práce) vyhlásily válku. Silná prohlášení reprezentantů příslušných státních institucí ze začátku roku však začala již po několika měsících ubírat na hlasitosti a oznámený počet kontrol ztratil na četnosti. Začněme malou retrospektivou. Švarcsystém není nikde formálně definován, ale je za něj považována praxe, kdy fyzické osoby vykonávají práci pro jinou osobu mimo pracovněprávní vztahy jako osoby samostatně výdělečně činné, a to na základě obchodněprávních nebo občanskoprávních smluv, kdy činnost OSVČ vykazuje znaky závislé práce. Poprvé byl ve větším rozsahu švarcsystém uplatněn podnikatelem Miroslavem Švarcem v 90. letech s cílem úspory nákladů. V minulých letech švarcsystém prošel několika vlnami vzestupů a pádů, až na nejkřiklavější případy byl ale v podstatě tolerován. Příkladem snahy o vymýcení švarcsystému byla aktivita finančních úřadů na přelomu tisíciletí, které se velmi razantně pustily do boje, ale po řadě prohraných sporů již daň ze závislé činnosti v případě překlasifikace činnosti OSVČ na závislou činnost doměřují pouze u zcela jednoznačných případů švarcsystému. Druhý extrém nastal roku 2009, kdy tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas zvažoval legalizaci švarcsystému jako jednoho z protikrizových opatření. Deklaroval, že švarcsystém je účinným prostředkem proti nezaměstnanosti v době počínající ekonomické recese, a navíc je obtížně kontrolovatelný.
Fenomén, který se zažil
Po téměř dvaceti letech tolerance švarcsystému a prosazování obecného trendu směřujícího k větší flexibilitě a volnosti pracovní síly prorostl systém najímání práce OSVČ do života mnoha firem a hlavně do jejich cenových kalkulací. Práce OSVČ se stala součástí české ekonomické reality a řada fyzických osob tuto formu spolupráce již přímo vyžaduje. Samozřejmě tímto nelze obhajovat praktiky, kdy společnosti nutí fyzické osoby ke spolupráci formou nelegálního švarcsystému.
Loni s ohledem na neutěšený stav veřejných financí převládl u politiků názor, že potíráním švarcsystému by bylo možné významně zvýšit výběry daní a pojistného. Od 1. ledna 2012 tak nabyla účinnosti novela zákona o zaměstnanosti, která posunula „švarcsystém“ za hranice výkonu legální práce a významně zpřísnila postihy za jeho využití. Naši zákonodárci se však nikterak nesnažili řešit kořeny švarcsystému, které spočívají v jeho využití jako velmi výhodného systému odměňování spolupracujících fyzických osob, a to na straně zaměstnavatele, který není povinen hradit pojistné na veřejnoprávní pojištění, tak i na straně fyzické osoby, která jako OSVČ hradí při aplikaci výdajového paušálu nižší daň z příjmů, a tím hradí i nižší pojistné na veřejnoprávní pojištění. Válka proti švarcsystému se měla odehrát pouze formou hrozby vysokých sankcí a exemplárních příkladů potrestání velkých hříšníků.
Nadsazené plány kontrolorů
Počátkem tohoto roku oznámilo MPSV, že v roce 2012 proběhne 200 tisíc kontrol nelegálního zaměstnávání. V prvních pěti měsících však inspektoráty práce provedly méně než deset procent z avizovaného celoročního počtu. Potvrdilo se, že halasný masivní nástup kontrolorů bude ztlumen obtížným dokazováním porušení zákonných předpisů spolu s náročným procesem uhájení pozic inspektorátů práce proti bránícím se obviněným firmám. MPSV již teď přiznává, že z počtu 200 tisíc kontrol bude muset významně slevit. Inspektoráty práce totiž zjistily, že je velký rozdíl mezi identifikovaným latentním švarcsystémem, hraničními případy (kdy se ještě nejedná o závislou práci) a prokázanou nelegální prací, mezi kterou je zařazen i švarcsystém.
Plamenné zahájení boje proti švarcsystému ztlumila rovněž nutnost brát ohled i na existující judikaturu, která stanoví, že rozhodnutí o správním deliktu je tzv. trestním obviněním ve smyslu čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, přičemž tento článek každému zaručuje právo na spravedlivý proces. Judikatura uvádí, že je třeba ctít zásadu presumpce neviny a případnou vinu jednoznačně a nade všechny pochyby prokázat a v případě existence pochybností o vině rozhodnout ve prospěch obviněného. Ochrana presumpce neviny dle Úmluvy dopadá i na právnické osoby (tj. nejen na fyzické osoby jako „občany“ a primární nositele základních práv a svobod), a to ať již jde o jejich práva nebo povinnosti, tak i, a to zejména, o „trestní obvinění“ proti nim vznesená.
Očekávání úřadů naopak předčil počet obdržených udání. Od začátku roku počet podnětů zaslaných inspektorátům práce několikanásobně stoupl a velká část kontrol je zahájena právě na základě těchto podnětů.
Po několika měsících boje proti švarcystému jsou tak výsledky trochu rozpačité. U drtivé většiny kontrolovaných společností nebyl švarcsystém identifikován, u hraničních případů nebyla vina nade všechnu pochybnost prokázána a zjištěné a pokutované případy švarcsystému končí často soudními spory. Zvolený způsob boje proti švarcsystému se tedy ukázal jako nepříliš šťastný. Místo anebo vedle represe by zřejmě bylo účinější zvážit implementaci systémových změn, které by vedly k odstranění důvodů, proč je švarcsystém využíván.
Jak dál s paušály
Základním kamenem takových změn by měla být revize výdajových paušálů OSVČ. Asi nikdo nezpochybňuje, že výdajové paušály mají své místo v daňové legislativě a jejich použití při stanovení zdanitelného základu daně snižuje administrativní zátěž OSVČ a usnadňuje práci berní správě. Během posledních let však výdajové paušály (zejména zvýšené paušály od roku 2006) začaly být vnímány spíše jako forma daňové úlevy pro OSVČ. Tato situace je zdrojem nerovností ve zdanění fyzických osob, zejména OSVČ a zaměstnanců, a podhoubím jevů, jako je švarcsystém.
V rámci diskuse o nastavení správné výše výdajových paušálů by tak měly být brány za základ reálné náklady OSVČ. Ve vládním návrhu zákona o daních z příjmů se zavádí strop na výdajové paušály v případě příjmů OSVČ vyšších než dva miliony korun ročně. Bohužel těchto příjmů dosahuje pouze menší část OSVČ, a tak tento legislativní krok v podstatě mnoho neřeší. Vládní návrh neobsahuje koncepční řešení výše výdajových paušálů a zatím neexistuje ani prokazatelný odhad průměrné výše výdajů OSVČ.
Chybné by bylo také zjednodušené snížení paušálů na úroveň z let 1993 až 2005. Je třeba si uvědomit, že základ daně OSVČ nebyl do konce roku 2007 stanoven jenom rozdílem zdanitelného příjmu a použitého výdajového paušálu, ale zohledňoval i pojistné na veřejnoprávní pojištění hrazené touto fyzickou osobou – základ daně OSVČ se tedy stanovil v případě využití výdajového paušálu jako rozdíl zdanitelného příjmu a výdajového paušálu a pojistného na veřejnoprávní pojištění. Od roku 2008 se pojistné na veřejnoprávní pojištění při stanovení základu daně OSVČ při použití výdajového paušálu již nezohledňuje. Ani už schválená novela zákona o daních z příjmů, která by měla platit od roku 2015, nepředpokládá, že by OSVČ a zaměstnanci mohli snižovat svůj základ daně o pojistné na veřejnoprávní pojištění hrazené fyzickou osobou. Pokud ovšem dochází ke srovnávání současné a v minulosti stanovené výše výdajových paušálů, měla by být srovnávána nejenom procentní výše výdajových paušálů, ale i skutečnost možnosti či nemožnosti snížit základ daně nebo daně o další položky, zejména pojistné na veřejnoprávní pojištění.
Druhou velkou systémovou změnou by mělo být sbližování výše plateb pojistného na sociální a zdravotní pojištění zaměstnanců a OSVČ. Současné vysoké pojistné hrazené zaměstnavateli a zaměstnanci zvyšuje náklady na pracovní sílu a neúměrně zatěžuje zaměstnavatele. Schválená zákonná úprava, která by měla platit od roku 2015, přitom ještě více snižuje pojistné zatížení OSVČ s tím, že OSVČ budou pobírat nižší důchodové dávky v budoucnosti. Jelikož příspěvky do státního systému sociálního zabezpečení jsou obecně považovány za jednu z nejhorších investic (a čím vyšší příjmy, tím méně výhodná je tato investice), je v podstatě pro OSVČ tento budoucí systém pojistných odvodů další výhodou.
Bohužel platí, že švarcsystém se u nás historicky toleruje, kořeny jeho existence se neřeší a možná se paradoxně dočkáme dalšího zvýhodňování práce OSVČ oproti zaměstnancům. Boj proti švarcsystému pouze formou hrozby vysokých sankcí je v této situaci spíše zoufalým administrativním opatřením. Řešení na zákonodárce teprve čeká.
