Námořní cesty tehdy vedly přes Malacký průliv, podél jihozápadního pobřeží Indie (dnešní stát Kérala) a končily v Rudém moři, přičemž většina tehdejších přístavů (Myos Hormos, Béreniké) v jižním Egyptě zanikla. Jen pro pořádek je třeba připomenout, že námořní trasy nebyly provozovány v čínské režii, podíleli se na nich nejen arabští mořeplavci, ale i Indové, Římané a Řekové.
V 14. století mohl největší čínský mořeplavec Čeng Che se svou flotilou „lodí pokladů“ na tyhle dobře zavedené trasy obchodního loďstva navázat. Na svých sedmi výpravách ale navíc prozkoumal celou severní oblast Indického oceánu. Některé přístavy si zachovaly ekonomický význam dodnes, jiné jej ztratily, ale v každém případě je díky geografii vždy nějaká moderní náhrada poblíž (význam Malakky převzal Singapur, místo Galle na Srí Lance je dnes velký přístav v Kolombu, Kalikatu vystřídala Bombaj atd.).
Poslední mapa dole je neméně důležitá, protože ukazuje všechny strategické projekty, v nichž je Čína dnes angažována buď jako investor a stavitel, nebo dokonce i jako provozovatel.
Komodity se mění, důležitá místa na mapě Indického oceánu zůstávají a Čína se vrací na místa, která měla obchodní a strategický význam tehdy a budou jej mít i v budoucnosti. Nastupující světová ekonomická i obchodní jednička musí dělat totéž, co kdokoli před ní – zajistit bezpečnou plavby opěrnými body po celé trase. Věděli to Arabové, věděl to Čeng Che, věděli to Portugalci, Holanďané, Britové i Američané.
Když se na tu „šňůru perel“ dívá Ind, vidí to jako potenciální ohrožení národní bezpečnosti, kdežto Číňan hovoří o mořské Hedvábné stezce, podél níž všichni prosperují. Někdo víc, někdo míň. V Indickém oceánu bude veselo.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
Pár grafů, nad nimiž se dá přemýšlet
