Změňte Evropu!

Češi musí pomoci v reformách, říká šéf britských průmyslníků

EURO: Jste velmi kritický vůči tomu, jak dnes Evropská unie funguje. Říkáte, že evropské trhy práce nejsou pružné, liberalizace je pomalá, podniky jsou příliš zatíženy sociálními náklady. Český podnikatel by se vás mohl zeptat: máme vůbec do takové Evropy vstupovat?
JONES: Není žádná náhoda, že čtyřicet procent všech amerických investic v Evropské unii míří do Británie. Není náhoda, že jsme v současné době nejúspěšnější ekonomikou v Evropě. Je to proto, že máme pružný trh práce. Pro náš trh je rozhodující zájem lidí získat práci, nikoliv dogmatická pravidla, jež chrání ty, kteří si chtějí za každou cenu uchovat svá pracovní místa. Jiným příkladem může být Španělsko, které před pár lety uvolnilo své pracovní zákonodárství a díky tomu snížilo nezaměstnanost. Když se dnes podíváte na Německo, uvidíte zemi v recesi, s velmi rigidními pracovními zákony a vysokou nezaměstnaností. Pokud chce jít Evropská unie vpřed, musí odhodit dogmatický socialismus na smetiště dějin. Českému podnikateli bych řekl, že má smysl do unie vstoupit, ale v roli majáku změn. Máte pověst nejúspěšnějšího příjemce zahraničních investic mezi kandidátskými zeměmi. Využijte toho. Pomozte Británii změnit způsob, jakým Evropská unie řeší své sociální problémy.

EURO: V Británii jste ale také přijali takzvanou sociální kapitolu Evropské unie. Přitom jste ji předtím dlouho odmítali a tvrdili jste, že bude mít špatný dopad na trh práce. Jak je to tedy nyní s pružností vašeho trhu?
JONES: Od té doby, co labouristická vláda v roce 1997 podepsala sociální kapitolu, se britští zaměstnavatelé museli v této oblasti vyrovnat s šestnácti novými zákony. Trh práce je nyní určitě méně flexibilní, než byl předtím. Ale pořád je pružnější než v jakékoliv jiné zemi Evropské unie. Proto bychom také chtěli, aby se kandidátské státy po vstupu staly majáky změn.

EURO: Mnozí Evropané - včetně řady vlád - však především hájí tradice „sociální Evropy“. O způsobu, jakým se najímají a propouštějí zaměstnanci ve Spojených státech, tvrdí, že nepřináší lidem pocit bezpečí. Toto je dost silný politický argument.
JONES: Jestliže má zaměstnavatel možnost pružně ovlivňovat to, koho přijme, koho propustí a komu změní náplň práce, zvyšuje se zaměstnanost. Kdybych byl nezaměstnaný, chtěl bych legislativní rámec, který by stimuloval zaměstnavatele, aby mě přijali do práce. Evropští socialisté se starají o ty, kteří pracují. Ale co ty miliony lidí bez práce? Socialisté nedělají vůbec nic, aby jim pomohli. Stále více vlád se ostatně přiklání k myšlení, jež vychází z výhod volného trhu a flexibility. EURO: Uvedl bych nyní konkrétní případ dohody mezi podnikateli a odbory. Vedení firmy Volkswagen se loni zavázalo, že v Německu vytvoří nová pracovní místa. Odbory na oplátku souhlasily s tím, že připustí delší pracovní týden. Líbí se vám tento způsob řešení?
JONES: Ne. Kde berou odbory právo myslet si, že mohou zastupovat všechny zaměstnance? V Británii odbory reprezentují devatenáct procent lidí pracujících v soukromém sektoru, ve Francii to dokonce není ani patnáct procent. Jak si tedy mohou odbory myslet, že mají mluvit do toho, kdo získá pracovní místa? Víte, kde v Evropě je nejdražší zaměstnat lidi? EURO: Zřejmě v Německu.
JONES: Ano. Zaměstnávání nových pracovníků je tam tak drahé, že to odrazuje zahraniční investory. Představy odborů jsou zastaralé. Co je to za velkou událost, když odbory dovolí svým členům, aby více pracovali? To přece není nic revolučního. Je to v rozporu se záměrem Evropské unie stát se do roku 2010 oblastí s nejvyšší konkurenční schopností na světě. Má jít do vězení ten, kdo bude ve Francii pracovat více než 35 hodin týdně? Nebo ten, kdo v Německu pracuje více, než mu nařizují odbory? Opravdu není náhoda, že v Británii nyní máme nejúspěšnější ekonomiku a zaměstnáváme nejvíce lidí. Podobné je to s naší inflací, hospodářským růstem. EURO: Když ale bude český podnikatel přemýšlet o Evropě, bude asi mít více na mysli kontinentální Evropu než Británii.
JONES: A já mu navrhuji, aby takto nemyslel. Měl by myslet spíše na Británii. EURO: Evropská unie však nebude fungovat zcela na základě britského modelu.
JONES: Proč ne? Největší evropská ekonomika – Německo - má za sebou fantasticky úspěšný příběh posledních čtyřiceti padesáti let. Přesto je nyní v recesi. A bude v ní, dokud nepřestane schvalovat zákony, které říkají, že nemůžete pracovat víc, než je dovoleno. Cestu z recese však Němci najdou, když schválí zákony, které umožní převzetí jedné firmy druhou a dají prostor přirozené dynamice. Tuto cestu naopak nenajdou, jestliže budou schvalovat zákony jenom proto, aby uspokojili odbory. Kdo pak bude v Německu investovat? Němci si uvědomí, že také potřebují mobilitu a pružnost. Já si přeji takovou Evropu, v níž se lidé dívají na britský příklad a snaží se mu přiblížit. Nepřeji si Evropu, ve které se řekne, že britská konkurenční schopnost je příliš vysoká, a měla by se proto snížit na úroveň ostatních. Také český podnikatel by měl mít možnost vybrat si britský model. Dám vám ještě jeden příklad. Francouzský vzdělávací systém je bezvadný, nejlepší v Evropě. Představte si, že by Britové řekli: mají konkurenční výhodu, a proto bychom je měli zastavit. To je nesmysl. Britové si spíše uvědomí, že by měli také investovat tolik peněz a úsilí do vzdělání jako Francouzi. EURO: Je opravdu reálné očekávat, že starý německý či francouzský model trhů práce nemá šanci na přežití?
JONES: Ano, je to reálné. Domníváte se, že investoři budou vkládat peníze do vaší země, pokud po vstupu do unie vytvoříte stejné podmínky, jaké jsou dnes v Německu? EURO: Mají státy mezi sebou soutěžit tímto způsobem? Kritici globalizace jsou proti tomu, aby soukromé firmy tlačily státy k takové soutěži.
JONES: Co je na tom špatného? EURO: Odpůrci globalizace tvrdí, že to ztěžuje život lidem.
JONES: Ve skutečnosti to ztěžuje život politikům. Když bude váš stát soutěžit s jiným státem o vytvoření prostředí, v němž budou podnikatelé investovat a vytvářet pracovní místa, platit více daní, a tím vytvářet předpoklady pro lepší školy, nemocnice a silnice, neztížíte tím život lidem. EURO: Vezměme tedy příklad daní. Globalizace povede k tomu, že státy budou soutěžit o co nejnižší daně. To ovšem může znamenat méně peněz pro veřejné účely.
JONES: Nikoliv. Znamená to, že musíte lépe nakládat s penězi, které máte. Mimochodem nižší daně nikdy neznamenají méně peněz. EURO: Opravdu nikdy?
JONES: Jen velmi, velmi zřídka. Podívejte se na Irsko, které má nízké daně z příjmu korporací. Když snížíte daně, celkové daňové příjmy se zvýší, protože k vám přijde mnohem více firem. Možná že si někdo myslí, že udělá z chudých bohaté tím, že z bohatých udělá chudé. To je ale takový druh socialismu, proti kterému by se měl Brusel rozhodně postavit. Jsem pro zákony, které umožňují soutěž a nebrání vám v tom, abyste dosáhl vyšší efektivity. Nechci, aby po vašem vstupu do Evropské unie na vás mohli Němci navalit veškerou regulaci trhu práce a bránit vám v tom, co děláte dobře. EURO: Mohl bych uvést jiný příklad - Švédsko. To má tradičně relativně vysoké daně. Švédové jsou už od školy vedeni k tomu, že vyšší zdanění patří k jejich tradici a že je v jejich zájmu. Pokud však globalizace povede k takovému soupeření mezi státy, o němž mluvíte, neubrání se ani Švédové.
JONES: Mohou se ubránit, ale asi do Švédska nezamíří tolik investorů jako někam jinam. To je jejich problém, nikoliv můj. Mým problémem je vytvoření takového prostředí v Evropské unii, které umožňuje konkurenci mezi Švédskem a kýmkoliv jiným. Švédové mohou být přesvědčeni, že díky vyšším daním mají více peněz na vzdělávání, nemocnice. Jiná země ovšem může naopak argumentovat, že nižší daně znamenají lepší nemocnice. Omezování konkurence ale nikomu neprospěje. EURO: Kritizujete nedokonalé evropské penzijní systémy. Všichni se dnes potýkají s problémem stárnoucí populace. Penzijní systémy potřebují více financí. Neměly by také korporace vkládat do penzijních systémů více peněz?
JONES: Proč? EURO: Řada lidí by to asi uvítala. Očekávají od firem, že se budou chovat odpovědně, že se budou starat o to, co se děje ve společnosti.
JONES: Zde vidím dvě různé roviny. Korporace samozřejmě funguje ve společnosti a má své povinnosti. Musí se starat o lidi, jejichž životy ovlivňuje, které zaměstnává, jimž dodává, od nichž odebírá, jež ovlivňuje svým působením na životní prostředí. Firmy musejí pečovat o životní prostředí, musejí poskytovat svým zaměstnancům podmínky pro rozvoj a vzdělání. To je v dnešním světě nutnost, jinak by pro vás lidé ani nechtěli pracovat. Spotřebitelé dávají přednost společnostem, jež se o své lidi starají. Politici by ale neměli bránit tomu, aby zodpovědné firmy vydělávaly peníze. Pokud se ptáte, zda se zaměstnavatel musí postarat o dostatečně kvalitní penzijní systém, do něhož platí část peněz zaměstnanci, říkám jednoznačně ano. Pokud byste ale měl na mysli to, že politici v některých evropských zemích v posledních dvaceti letech nereformovali penzijní systémy, protože to považovali za nepopulární,je to něco úplně jiného. Nyní jsou v situaci, kdy odchod zaměstnanců do důchodu znamená velké zatížení pro státní pokladny. Pokud byste tedy tvrdil, že je nutné přijít s dalším dodatečným zdaněním byznysu, jenž by měl platit za málo odvážné politiky, byl bych proti. EURO: O německých firmách se říká, že si více uvědomují svou roli ve společnosti, a že také více zasahují do života země. Vy mluvíte o odpovědných firmách, ale to je něco jiného než německá tradice korporativní společnosti. Myslíte si, že se rozdíl mezi oběma modely bude smazávat?
JONES: Britský model je velmi svobodný. Mnoho britských firem toho dělá hodně pro své okolí a nikdo o tom ani moc neví. Německé firmy často dělají jen část toho, co britské. Nezaměřují se ani tak na své okolí, jako spíše na požadavky odborů. Ale způsoby, jakými odbory zasahují do ekonomiky, nemají nic společného s globálním světem a konkurenční schopností. Změna je v tomto ohledu skutečně nutná a vy Češi, stejně jako Poláci či Maďaři, jí můžete velmi pomoci. Rozšíření Evropské unie totiž přinese novou konkurenci a může podnítit změny ve velkých evropských ekonomikách. I Británie bude muset více investovat, více se zaměřit na vzdělávání. Zatím v těchto oblastech zaostává, ale bude muset soutěžit – i s vámi. Německu nezbývá nic jiného, než změnit své korporativistické chování a přestat bránit akvizicím zahraničních firem. V opačném případě by totiž Němci platili příliš vysokou cenu za přístup ke kapitálu. A pokud si tento přístup nezajistí, do deseti či dvaceti let zcela ztratí svou konkurenční schopnost. Podobné je to s Francií. Dokud Francie nezreformuje svůj státem ovládaný průmysl a centralizovaný systém dotací, bude zaostávat. Francouzi jsou ale velmi kreativní národ, mají vynikající vzdělávací systém, takže očekávám, že si také uvědomí potřebu změny. EURO: Německo je ovšem náš soused. Český obchod s Německem dosahuje mnohem vyššího objemu než s Británií. Německé investice jsou v Česku podstatně vyšší než britské. Hospodářské vazby na Německo jsou velmi silné. Budeme tedy přirozeně tlačeni spíše k tomu, abychom přijali německý model. Nebo si to nemyslíte?
JONES: Ne, připouštím sice zmíněná fakta, ale nedělám z nich tento závěr. Určitě budete tlačeni, abyste se přizpůsobili a nebyli příliš silnou konkurencí pro Německo. Ale nemusíte těmto tlakům podléhat. Můžete naopak dokonale využít té svobody, kterou vám Evropská unie nabídne. Zkomplikujte život všem – Británii, Německu i Francii. Pokud se vám to podaří, získají tím vaši obyvatelé, zlepší se jejich životní úroveň. Získají tím i obyvatelé Británie, Německa a Francie, protože se budeme muset naučit vyrovnávat s náročnější konkurencí.

EURO: Je reálné očekávat, že se Evropa může do deseti let stát oblastí s nejvyšší konkurenční schopností na světě?
JONES: Je to reálné, pokud se podaří dvě věci. Za prvé potřebujeme mnohem více investic, včetně těch do vzdělávání lidí. To se týká i Británie, ani my v tom nejsme žádní přeborníci. Za druhé musíme mít politiky, kteří zreformují Evropu, učiní ji průhlednější, budou myslet globálně a tím podněcovat podnikatele k výkonnějšímu byznysu. V době, kdy se Amerika trochu stahuje a projevují se příznaky izolacionismu, je zde opravdu velká šance toto uskutečnit. Ale pokud politici nebudou brát v úvahu potřeby podnikání, nutnost deregulace a daňové soutěže, tak tuto šanci nevyužijeme. EURO: Nicméně s cílem překonat Ameriku do deseti let souhlasíte. Také bývalý sovětský vůdce Nikita Chruščov prohlásil, že jeho země překoná Ameriku do deseti let. Z tohoto pohledu se to jeví přece jen trochu jinak.
JONES: To je špatná paralela. My mluvíme o svobodné ekonomice. Já si osobně myslím, že socialisticky orientovaní politici Evropy nebudou chtít vytvářet prostředí, jež je nezbytné pro překonání Ameriky. Přesto tu šance je.

Digby Jones (47) má právnické vzdělání. Působil ve společnosti Edge & Ellison v Birminghamu, která se postupně stala jednou z největších britských regionálních právních firem. V roce 1998 nastoupil do poradenské společnosti KPMG jako zástupce šéfa oddělení „Corporate Finance“ a působil jako poradce mnoha firem v celé Británii. Je předsedou či členem správních rad řady společností, působících v tak různých oborech, jako jsou zařízení pro těžební průmysl, lokální rozhlasové vysílání či výroba automobilových dílů. Od ledna 2000 je generálním ředitelem Konfederace britského průmyslu. Patří k nejznámějším osobnostem ve Spojeném království.