Prezident Putin slibuje západním investorům bezpečný přístav
Moskevský Kreml zřejmě má nej–méně do roku 2004 nového pána. Dosavadní úřadující prezident Vladimir Putin převálcoval politické konkurenty již v prvním kole voleb, Západ zatleskal a slíbil velké investice. Pokud přijdou reformy: pokud Putin omezí moc monopolů, zjednoduší daňovou soustavu, sanuje banky, vybuduje moderní sociální systém – a také potlačí korupci. „Zázraky se konat nebudou, upozornil hned na prvním zasedání vlády po prezidentských volbách Putin. Podle pozorovatelů si velmi dobře uvědomuje, že hlavním měřítkem jeho úspěšnosti v následujících měsících bude, nakolik prosadí větší vymahatelnost práva. „To je pro zahraniční investory, požadující větší právní jistoty v Rusku, naprosto klíčová záležitost, míní analytik společnosti Commerzbank Capital Dmitrij Šemetilo. Západ už dal najevo, že pokud se Putinovi opravdu podaří vytvořit příznivé investorské prostředí, může Moskva dlouhodobě počítat s ještě vstřícnějším postojem západních věřitelů, kterým Rusko celkem dluží závratnou částku 190 miliard dolarů. Sotva Putin volby vyhrál, hned se začalo spekulovat o tom, jaká bude vláda a především koho jmenuje do funkce premiéra. Stane se tak nejdřív v květnu, kdy se nový prezident oficiálně ujme úřadu. Za horkého kandidáta se považuje dosavadní první vicepremiér Michail Kasjanov, který si získal ostruhy jako hlavní ruský vyjednavač s Mezinárodním měnovém fondem a dalšími západními věřiteli. Čeká se odpor. „Životní úroveň mas se musí zvýšit, prohlašuje ruský prezident, dobře si vědom, že sociální situace v některých regionech Ruska připomíná přetopený kotel. Tímto napětím lze také vysvětlit, že v prezidentských volbách, jichž se zúčastnilo kolem 68 procent ze 108 milionů oprávněných voličů, získal nečekaných skoro 30 procent šéf ruských komunistů Gennadij Zjuganov. A další tři procenta pro tuto stranu vybojoval gubernátor „uhelné Kemerovské gubernie Aman Tulejev, který je rovněž členem komunistické strany. Nenarazí–li Putin na silný odpor komunistů ve Státní dumě, bezpochyby ho čeká skrytý boj s průmyslově finanční oligarchií, která soukromě podniká s veřejnými aktivy. A další ránu může utržit v boji s některými vlivnými gubernátory, i když ti se nyní snaží přinejmenším verbálně vyjadřovat Putinovi podporu. Tristní dědictví. Putin přebírá zemi v závěru desetiletí, které bylo pro její hospodářství velice špatné. Hrubý domácí produkt se reálně smrskl asi na polovinu úrovně z roku 1990, investice spadly dokonce na pětinu. Ve struktuře hospodářství vzrostla váha energetiky a těžkého průmyslu. Kupní síla obyvatelstva se od roku 1997 podle oficiálních ruských statistik snížila o průměrných třicet procent a neduživá vnitřní poptávka je vážnou překážkou rychlejšího ekonomického startu. Rusko, jehož HDP odborníci z J. P. Morgan za rok 1998 vyčíslili na 268 miliard dolarů (což je zhruba hospodářský výkon Švýcarska či Švédska), v letech 1991–1999 zaznamenalo jenom dvakrát hospodářský růst. Poprvé v roce 1997, kdy po šňůře propadů činil symbolických 0,4 procenta, podruhé loni, kdy dosáhl 3,2 procenta. Dobré karty. Loňské ekonomické oživení Putinovi nahrálo. „Hospodářská situace nyní není špatná, zní nejčastější hodnocení jak domácích, tak zahraničních analytiků, kteří oceňují, že finančně měnová krize, jež propukla v srpnu roku 1998, nerozvrátila makroekonomické základy. Průmyslu pomohl nalézt ztracené sebevědomí především slabý rubl, jehož kurs vůči dolaru od krize spadl zhruba o dvě třetiny a za loňský rok v průměru dosahoval 27 rublů za americký dolar, letos se počítá s 31 až 33 rubly. Prudké ochabnutí poptávky pomohlo srazit inflaci, jejíž průměrná míra klesla z 84 procent v roce 1998 na loňských 36,6 procenta. Přebytek obchodní bilance pohybující se v období 1997–1998 kolem sedmnácti miliard dolarů, loni vylétl na 32,6 miliardy dolarů – hlavně díky téměř polovičnímu omezení dovozu na loňských 40,4 miliardy dolarů a samozřejmě díky výživným cenám ropy. Putin však může ukazovat nejenom lepší makroekonomické ukazatele. Podařilo se mu – alespoň částečně a také pod tlakem finančního světa – zlepšit daňovou kázeň. Federální pokladna inkasuje nyní sumu odpovídající v ročním přepočtu třinácti procentům HDP, kdežto před dvěma lety to bylo devět procent. Ropa zavoněla. Výrazný podíl na vyšších daňových příjmech má také ropa, která spolu se zemním plynem tvoří zhruba polovinu ruského exportu. A Putin si může na svůj volební úspěch, řečeno s nadsázkou, připít barelem ropy. První prezident Boris Jelcin ho vytáhl do nejvyššího politického patra coby premiéra loni v srpnu – právě v době, kdy křivka světové ceny ropy zamířila strmě vzhůru. Postupně se dostala zhruba třikrát výš, než byla koncem roku 1998, kdy se za barel uralské ropy platilo méně než deset dolarů. Rusko je třetím největším producentem ropy na světě a těží kolem šesti milionů barelů denně. Zdražení této suroviny o dolar pro něj představuje exportní příjem 850 milionů dolarů ročně navíc, napsal deník Kommersant. Přijde více kapitálu? Putin si podle západních analytiků dobře uvědomuje, že Rusko naléhavě potřebuje špičkové technologie a know–how, které by mu pomohly lépe využívat nejenom nerostné bohatství, ale i lidský potenciál. Ale ekonomové nemohou zatím konstatovat nic jiného, než že Putin o svém hospodářském programu skoro nic konkrétního neřekl. „V prvé řadě se musí zlepšit právní prostředí pro investice malých a středně velkých firem, míní v listu Die Welt poradce Evropské komise pro Rusko Wolfgang Kartte. V Rusku postrádá také lepší koordinaci mezi ústřední vládou a guberniemi. Německá pozornost. Na to, s čím přijde Putin, s napětím čeká především Německo – nejvýznamnější obchodní partner Ruska, ale také největší investor, který do ruské ekonomiky vložil kolem 6,5 miliardy dolarů – více než polovinu veškerých přímých zahraničních investic. „Povede–li nový prezident svoji zemi k úspěšným reformám, na naše investice nebude muset dlouho čekat, praví se v prohlášení Spolkového svazu německého průmyslu (BDI). „V zásuvkách německých firem leží neuvěřitelně mnoho zajímavých projektů, prohlásil designovaný předseda výboru pro hospodářskou spolupráci s Východem a člen představenstva DaimlerChrysleru Klaus Mangold. Teď v dubnu ve vedení výboru vystřídá jednaosmdesátiletého matadora Volffa von Amerongena. Ten tvrdí, že Putin velice důvěřuje německému hospodářství. Přiblížit se Evropě. Putin si podle západních hodnocení často protiřečí, když jedním dechem hovoří o náklonnosti k tržním reformám, ale zároveň volá po silné regulační ruce státu. Jedno z mála čísel, které veřejně oznámil, je osm procent. O ty by se měla ekonomika ročně zvedat ve střednědobě perspektivě. „V takovém případě bychom za patnáct let dosáhli úrovně Portugalska, upřesnil prezident. „Tato projekce je naprosto nereálná, vyjádřil mínění většiny analytiků Dmitrij Šemetilo z Commerzbank Capital. Předpokládá, že ruská ekonomika půjde nahoru o čtyři až pět procent ročně, což by podle něho nebyl tak špatný výsledek. Šemetilo ale upozorňuje, že dynamika bude nadále silně záviset na světové ceně ropy. Zatím je Rusko údajně v pohodě, neboť jeho státní rozpočet na letošní rok pracuje s průměrnou cenou osmnáct dolarů za barel.
