Názorové rozpory v Parlamentu brání zjednodušení daňového práva
Názorové rozdělení současného českého Parlamentu je tak hluboké, že ani racionální kroky vedoucí ke zjednodušení daňové legislativy nemají šanci projít. Prokázalo to setkání s názvem Daňový systém jako volební téma, které koncem září uspořádal za účasti zástupců politických stran a podnikatelů týdeník EURO. Diskutující se shodli na tom, že každé otevření zákona o daních z příjmů znamená reálné zhoršení stavu, protože vlivové skupiny mají tím větší sílu, čím slabší je vláda. A ta nebyla v České republice silná už dlouho.
Zákony na ubrousku
„Daňové zákony by se neměly psát o přestávkách jednání sněmovny na ubrousek od chlebíčků,“ vypálil hned na úvod panelu Jan Čapek, partner společnosti Ernst &Young. Narážel tím na skutečnost, že v českém parlamentu je nedobrým zvykem měnit důležitou daňovou legislativu zhusta bez analýz a studií dopadů. Čapek zdůraznil nutnost zrušení daňových výjimek a navrhl větší cílení systému na nepřímé daně, které jsou prý spravedlivější. Upozornil také na nelogičnost, že základním organizačním systémem daňové správy je abeceda. „Železný má v tomto systému stejného správce daně jako železnice. Intuitivně jistě cítíte, že to není úplně ideální stav,“ oslovil Čapek přítomné politiky.
Na jeho slova reagoval ekonomický expert ODS Martin Kocourek, který uvedl, že základní koncept rovné daně a sblížení sazeb DPH Čapkově představě odpovídá. „Pak je tu projekt jednoho inkasního místa, který daňové náležitosti usnadní. Kromě toho bychom se ale měli zabývat tím, že v roce 2007 Česká republika praktikovala čtvrté největší zdanění podniků v Evropské unii, kde suverénně vedeme také v ceně práce,“ upozornil Kocourek na další podstatné téma, tedy faktickou výši složené daňové kvóty.
Levice v ofenzivě
Sociálnědemokratický ekonomický expert a europoslanec Jiří Havel Kocourkovi oponoval tím, že české daně jsou ve srovnání se západní Evropou nízké, navíc prý téměř nemáme majetkové daně. „Když zemře britský lord, nářek pozůstalých je veskrze upřímný. Dědická daň je tam třicet procent,“ uvedl Havel. Dle jeho názoru se prý musíme zaměřit na to, co chceme financovat z veřejných peněz, a pak spočítat, kolik je třeba vybrat. „Při přepočtu na paritu kupní síly vydáváme na sociální stát ve srovnání s Evropou polovinu peněz. Přitom zdravotní péče je srovnatelná se západní špičkou,“ podotkl Havel. Současný stav dle jeho názoru další pokles sazeb neumožňuje a nezbývá prý nic jiného, než je částečně vrátit zpět, tedy zvýšit.
Vůči tomu se ostře vymezil místopředseda TOP 09 Jaromír Drábek. „V roce 2003 stát inkasoval na daních z příjmu právnických osob 100 miliard korun a po poklesu sazby o čtyři body v roce 2008 o 75 miliard více,“ upozornil na efekt Lafferovy křivky. Objektivně vzato však zde není Lafferova křivka znázorňující závislost výběru daní na jejich výši průkazná, protože Drábek poněkud pozapomněl zmínit vliv mohutné konjunktury, která v uvedeném období zvýšila objem ekonomiky nejméně o čtvrtinu.
Stop výjimkám Diskutující se shodli na tom, že daňové výjimky jsou největším neřádem současné legislativy. Politická část panelu navíc doplnila, že je téměř nemožné je ze systému odstranit. To přimělo účastníky setkání k položení zajímavé otázky. „Vy, co tu sedíte coby panelisté, máte v parlamentu pohodlnou většinu. Kdo jsou tedy ti Oni, kteří vám v odstranění výjimek vždy dokážou dle vašich slov spolehlivě zabránit?“ zeptal se politiků Ivo Klimeš, generální ředitel společnosti Intrum Justitia, která se zabývá správou pohledávek. Odpovědi se mu dostalo od Jiřího Havla. „Vždy, když se načne debata o nějaké výjimce, třeba u myslivců, najdou se napříč stranami myslivci, kteří se bez ohledu na politickou orientaci spojí a likvidaci výjimky zabrání. Totéž u včelařů, nájemníků, et cetera. Ti neznámí Oni jsou zkrátka poslanci,“ vysvětlil tajemnou mnohočetnou identitu v pozadí Havel. Na to reagoval glosou Martin Kocourek. „Pan docent Havel mě označil za Oni. Já bych k tomu rád dodal, že jsem bývalý Oni a současní Vy. Kdežto on je bývalý Vy a současný Oni,“ rozesmál Kocourek sál narážkou na Havlův europoslanecký mandát.