Jeden rozhoduje, druhý nese náklady, platí v evropském systému pojištění vkladů
Evropský systém pojištění vkladů prošel v uplynulých třech letech dosud nevídanou omlazovací kúrou. Vklady klientů bank, stavebních spořitelen a družstevních záložen jsou nyní napříč celou Evropou pojištěny až do výše sto tisíc eur. V případě krachu banky navíc klienti získají své úspory zpět nikoli v řádu měsíců, ale dnů. Nic však není na světě zadarmo a klienti bank se oprávněně zajímají o to, zda se vyšší ochrana vkladů negativně nepromítne ve výnosech jejich vkladových účtů nebo zda v důsledku vyšší ochrany vkladů nedojde k navýšení bankovních poplatků.
Platí fond i banky
První balíček protikrizových opatření Evropské komise, jehož součástí je zkrácení lhůty výplaty náhrad vkladů a navýšení limitů pojistného krytí, byl obsažen v novele zákona o bankách. Aby Fond pojištění vkladů (FPV), který je garantem návratnosti vkladů v České republice, požadavkům nového zákona na zkrácení lhůty výplaty náhrad vkladů vyhověl, bylo v loňském roce nutné dokončit implementaci nového informačního systému, který výrazně zkvalitnil a urychlil komunikaci všech subjektů zapojených do systému pojištění vkladů. Náklady na implementaci tohoto systému, které se pohybovaly v řádu jednotek milionů korun, byly hrazeny jednak z rozpočtu FPV, jednak přímo bankami. Druhou důležitou změnou, kterou přináší novela zákona o bankách a souvisí s navýšením limitů pojistného krytí na sto tisíc eur, je navýšení příspěvků pojištěných institucí do FPV. Do doby, než dojde k naplnění fondu na úroveň 1,5 procenta celkového objemu pojištěných vkladů, budou pojištěné banky, družstevní záložny a stavební spořitelny do fondu čtvrtletně odvádět 0,04 procenta (respektive 0,02 procenta v případě stavebních spořitelen) objemu pojištěných vkladů. Podle stávajících odhadů a vzhledem k vysoké míře naplněnosti fondu by této hranice mělo být dosaženo někdy v roce 2017 nebo 2018, poté dojde k redukci výše příspěvků na pouhé udržovací minimum. Přesto, že navýšení pravidelných odvodů a adaptace na nový informační systém se na straně bank neobejde bez dodatečných výdajů, díky vysoké konkurenci na bankovním trhu bude dopad těchto opatření na peněženky klientů minimální. V tomto směru přinesla iniciativa Evropské komise vkladatelům nepochybně pozitivní efekt, tedy vysokou míru pojistného krytí, velmi krátkou dobu do výplaty náhrady vkladů a zrušení spoluúčasti vkladatelů na ztrátě.
Brusel chce ještě víc
Evropská komise je však i po úspěšném zavedení prvního balíčku protikrizových opatření přesvědčena, že v ochraně klientů a sjednocování systémů pojištění vkladů je třeba jít ještě mnohem dál. V rámci druhé vlny reformních návrhů, které v lecčems nezapřou inspiraci americkým systémem pojištění vkladů, se snaží ještě více urychlit výplatu náhrad vkladů, rozšířit ochranu klientů bank a ještě více regulovat činnosti národních pojistitelů vkladů. Není divu, že systém pojištění vkladů fungující v USA expertům Evropské komise učaroval. Tamní systém je velmi flexibilní. I přes desítky až stovky krachů, ke kterým dochází ve Spojených státech rok co rok, si tamní bankovní sektor udržuje vysokou míru důvěryhodnosti. Systém pojištění vkladů v USA a Evropě však funguje na zásadně odlišných principech a je zjevné, že realizace některých opatření by se neobešla bez výrazného rozšíření pravomocí evropských pojistitelů vkladů a především dalších dodatečných nákladů, které klidně mohou několikanásobně přesáhnout sumu dosud investovaných prostředků. Přitom je téměř jisté, že nezanedbatelná část těchto nákladů by dopadla na bedra klientů bank.
Limity jsou dostačující
Se sjednocováním parametrů a rozsahu garancí poskytovaných jednotlivými národními pojistiteli vkladů naprosto souhlasím. Tento proces výrazným způsobem posílí stabilitu bankovního sektoru napříč Evropou. Klienti si budou moci vybírat mezi finančními produkty podle jejich kvalit, nikoli podle úrovně garancí v konkrétní zemi. Za předčasné, ne-li nevhodné však považuji další navyšování limitů či zkracování lhůty pro výplatu náhrad, navíc beze změn pravomocí národních pojistitelů vkladů a analýz, které by posoudily, zda tyto změny budou mít svůj přínos s ohledem na vynaložené prostředky. Prostor pro zlepšení je například v přeshraniční spolupráci národních pojistitelů vkladů. V tomto směru by měla Evropská komise hrát hlavní roli a měla by v plné míře poskytnout podporu pří hledání a tvorbě společné platformy, která by umožnila jednoduše realizovat výplaty klientů poboček zahraničních bank. Velkým úkolem do následujících let, ve kterém by komise mohla hrát důležitou úlohu, je zvyšování povědomí o systému pojištění vkladů. Všechny tyto změny budou nákladově neporovnatelně levnější a z pohledu klienta a jeho komfortu nepochybně přínosnější. Z pohledu fondu a stability bankovního sektoru je nejdůležitější, aby klient v situaci množících se negativních zpráv věděl o tom, že jeho vklady jsou pojištěny, zachoval chladnou hlavu a nepospíchal do banky pro své úspory.
Uhradí to občané
Díky úspěšné implementaci návrhů z prvního balíčku protikrizových opatření evropští pojistitelé vkladů v současnosti disponují účinným nástrojem pro řešení krizových situací. Hlavní váha by se měla v současnosti přesunovat spíše směrem k prevenci a prohlubování povědomí klientů o existenci pojištění bankovních vkladů. Nelze přitom zastírat, že za stávající situace panuje na evropské úrovni obrovský nesoulad mezi tím, kdo rozhoduje o budoucím směřování systému pojištění vkladů, a tím, kdo nese náklady na tato opatření. Fond pojištění vkladů se spolu s dalšími evropskými pojistiteli vkladů snaží zasazovat návrhy EK do reálného ekonomického rámce a upozorňovat na neefektivity nebo často neadekvátně vysokou nákladovost navrhovaných řešení. Protože tím, kdo ponese související náklady, jsme totiž my – fondy pojištění, banky a v konečném důsledku naši klienti – vkladatelé, nikoliv EU.
