Podle typu utrpení pacienta bude možné určit způsob léčby
Pan Kingsley trpí bolestí asi sedmdesát procent dne, každý den. Když mu bylo 19 let, jeden obratel v jeho páteři začal klesat na druhý. Lékaři mu doporučili, aby radši nezvedal těžké věci a zvážil změnu zaměstnání. Před čtyřmi roky, když už byla bolest nezvládnutelná, odešel konečně pan Kingsley ze své práce. Dvě operace, které vložily „špendlíky do jeho zad, aby vrátily do správné polohy pokleslý obratel, nepomohly. Ani velké dávky léků proti bolesti nepřinesly potřebnou úlevu. „Před dvaceti lety jsem nevěnoval pozornost dobře míněným radám lékařů, dnes již vím, že jsem to měl udělat, říká. „Poučení, které z mého případu plyne, je jednoznačné: když vám odborník říká, nezvedej věci, tak je nezvedejte.
Lékaři pana Kingsleyho tvrdí, že nemají představu, proč právě on tak hrozně trpí. Mnoho jiných lidí se stejným nebo podobným postižením totiž zdaleka nedosahuje takového stupně bolesti.
Ještě donedávna byli lékaři, kteří se snažili odhadnout míru pacientovy bolesti, více méně odkázáni na způsob pacientovy komunikace a na zvuky, které vydával. Ale díky využití diagnostických přístrojů, jako je PET - tomografie emitovaných pozitronů, to je scanování a funkční magnetické resonanční kreslení, nebo podobný přístroj f.M.R.I., jsou vědci schopni ponořit se hluboko do mozku a pozorovat bolest v akci, „rozsvěcovat specifické neurony.
Kreslení bolesti.
Na Státní univerzitě newyorského centra pro zdravotní výzkum v Syrakusách, kde je pan Kingsley jako jeden z prvních dobrovolníků studován, používají přístroj f.M.R.I. Kingsley leží v silném magnetickém poli přístroje, který mu zároveň vysí lá rádiové vlny do mozku. Vlny ovlivňují jádra vodíkových atomů v mozkové kůře, v místech, kde je bolest registrována. Jádra zpětně vydávají své vlastní malé rádiové signály, rozeznávané anténou v opěrce hlavy pana Kingsleyho a překlá dané do obrazů na počítači, které se lehce mění tak, jak se jeho bolest zmenšuje či zvětšuje. Pan Kingsley používá několik ručních signálů. Tyto signály pomáhají týmu indikovat stupně bolesti (ve stupnici od jedné do deseti), kterou cítí, v závislos ti na tom, jak technik zvedá jeho nohy. Po každém pokusu dostane několik minut na odpočinek, když signalizuje bolest na úrovni 9,5, zkoumání je ukončeno.
„Několik týdnů potrvá detailní analýza dat z tohoto měření, říká v rozhovoru pro The New York Times doktorka A. Vania Apkarianová, která tým neurologů, fyziologů a techniků v Syrakusách vede, „ale modely generované jeho mozkem podle prvotní analýzy připomínají ty, které patří pěti jiným pacientů s bolestmi zad, kteří byli také testováni. Na druhou stranu se markantně liší od těch, které pochází od šesti pacientů s chronickou bolestí rukou a dvou pacientů s míšními problémy. Nikdy předtím jsme neměli k dispozici obrázky chronické bolesti, a tak tep rve nyní máme možnost se přesvědčit, že bolest způsobená různými příčinami zasahuje různé oblasti mozku. Tato skutečnost znamená, že by měla být léčena odlišným způsobem. Jak, to bude předmětem dalšího výzkumu.
Aplikace až za několik let.
Ve studiích čtrnácti pacientů tým doktorky Apkarianové používal f.M.R.I. k určení polohy skupin buněk v mozkové kůře, které jsou aktivovány v odpovědi na silnou bolest v ruce, v rozličných zádových sva lech a v míše nebo nervových tkáních. Doktorka Apkarianová upozorňuje, že to potrvá ještě řadu let, než bude možné analyzovat obrovské množství počítačových dat, které její tým shromáždil, a následně je využít při léčbě. „První výsledky je však možné považovat za vysoce slibné, speciálně když je zkombinujeme se znalostmi o mozkové chemii získanými během osmdesátých let a s přístupností více efektivních léků proti bolesti, uvedla.
Tým ze Syrakus není jediný, který se tímto problémem zabývá. Například skupina kolem doktorky Karen D. Davisové z Univerzity v Torontu používá kreslení k pozorování změn, které se vyskytují v mozkových buňkách pacientů trpících chr onickou bolestí po infarktu nebo míšním poranění. Zároveň zkoumají „fantomovou bolest, kterou mnoho pacientů prožívá poté, co jim byla amputována končetina.
Montrealské fotografie.
Jiný kanadský tým z univerzit v Montrealu pod vedením doktorky Jeanne D. Talbotové a doktorky Catherine Bushnellové uveřejnil v roce 1991 jako první „pevné obrázky bolesti v mozku. Za použití přístroje PE T scanovali měřený tok krve. Díky tomu mohla skupina z Montrealu pozorovat, jak centra bolesti v mozku reagují na vzkazy od nervových buněk v místě poranění.
Před zahájením vlastních pokusů byl do subjektů injekčně vpraven radioaktivní stopový izotop. Poté, co se tento izotop dostane do mozku, detektory ve scanu jsou schopny rozeznat pozitrony - kladné částice elektronů - emitované použitou substancí. Na zákl adě toho detektory určí, kde jsou pozitrony umístěny, a počítač přeloží zjištěná data do trojrozměrných obrázků. Během projektu bylo zjištěno, že různé intenzity teplot aplikované na paže osmi mužů způsobují „rozsvícení čtyř různých skupin buněk bo lesti v různé intenzitě v závislosti na hodnotě teploty.
