Zmražené holubice v ČNB

11. 12. 2019

Trošku podrbat hlavu by si mohli naši centrální bankéři po zveřejnění dat o růstu cen. Inflace je nejsilnější za posledních sedm let a zatím není vidět žádný důvod, proč by měla začít zase klesat k dvouprocentnímu cíli. Jsme tak trochu v Evropě raritou, protože zvláště v eurozóně mají starosti spíše s tím, že ceny nerostou, což škodí ekonomice, protože lidé i firmy dál odkládají nákupy.

Jenže v eurozóně nezažili masivní růst mezd, jaký zaznamenalo Česko v posledních třech letech. A tak u nás zdražující prodejci mají nakypřenou půdu.

Meziroční míra inflace v Česku:

source: tradingeconomics.com

Ale ono nejde jen o potraviny, které koncem roku vždy trochu poskočí. Jde i o ceny bydlení, které hodně souvisí s úrovní úrokových sazeb nastavených centrální bankou. Pohyb úroků se v reálné ekonomice projevuje v českém případě s ročním zpožděním a před rokem byly sazby na 1,75 procenta po listopadovém navýšení o čtvrt procentního bodu. A současná inflace ukazuje, že to bylo hodně nízko. Holubičí měnová politika se prostě často nevyplácí.

Základní úroková sazba by se měla

Problém je v tom, že položky, v nichž se růst cen nejsilněji projevuje, lidé vnímají velmi citlivě a začínají měnit svá inflační očekávání, tudíž návrat k standardnímu tempu růstu cen bude obtížnější a delší. A to i přes nesporný fakt zpomalující ekonomiky.

Jestliže tedy bankovní rada bude příští týden činit měnové rozhodnutí, měla by to vzít v úvahu, přestože následky jejích případných kroků uvidíme až o příštích Vánocích. Zdražování prostě není ten nejlepší dárek letos a nebude ani za rok a ČNB máme od toho, abychom ho pod tím stromkem nenacházeli.