E n e r g e t i k a
Stovky metrů pod dnem mořského oceánu se skrývají bílé žilky ledu obsahující metan. Takzvané plynné hydráty nyní zkoumají přední olejářské společnosti, aby zjistily, zda se v této formě neskrývá nová zásoba příštích energetických zdrojů.
Plynné hydráty se nacházejí pod mořským dnem v Arktidě a na krajích světadílů. Dělníci z ropných plošin je znají velmi dobře. Tyto ledové minerály jsou totiž stabilní jen při velmi nízkých teplotách a velmi vysokém tlaku. I tak se ovšem drolí a destabilizují mořské dno, což může způsobit poškození čerpacího potrubí, kterým proudí ropa. Při extrémně nízkých teplotách hydráty krystalizují přímo v potrubí a vytvářejí „špunty , jejichž odstranění stojí desítky tisíc dolarů.
„Energetický průmysl považuje tyto minerály za citrony. Naším úkolem je udělat z nich limonádu, řekl minulý týden v rozhovoru pro americký ekonomický týdeník Businessweek E. Dendy Sloan z Báňské školy v Coloradu. Průzkum zaměřený na využití těchto hydrátů začal asi před pěti lety, kdy si geologové poprvé uvědomili jejich možný přínos pro energeticky chudé země. Podle geologa Keitha A. Kvenvoldena z Amerického geo-logického průzkumu v Menlo Parku v Kalifornii je pod světovým oceánem v ledových minerálech uložena zásoba asi 7 650 000 trilionů krychlových metrů přírodního plynu. Toto množství dvakrát přesahuje celkovou zásobu uhlíku obsaženou v přírodních rezervách uhlí, ropy a zemního plynu.
Není proto žádným překvapením, že už probíhají závody o to, komu se jako prvnímu podaří začít využívat tyto energetické zdroje. Společnosti RoyalDutch /Shell Group a Chevron zatím platí jen výzkum, ale Japonsko a Indie - země, které energetickými zdroji neoplývají - mají už dokonce národní program pro využití plynných hydrátů. Už v roce 1994 přitom Japonská národní ropná společnost zahájila pětiletý projekt, v jehož průběhu se pokouší získat ze země plyn obsažený v ledových minerálech. Dokonce i Američané už začali jednat. Letos v létě schválil Senát zákon o národním programu pro využití plynných hydrátů a Sněmovna reprezentantů by jej měla projednávat už příští rok na jaře.
Stále ovšem není jasné, jak by měl být plyn z ledových minerálů získáván. Ropné společnosti zatím nechtějí investovat do vrtů, jejichž komerční využití zůstává nejasné. Geologové proto používají nepřímé metody výzkumu. Vysílají například do podmořské vrstvy zvukové vlny a vyhledávají minerální vrstvy podle jednoduchého principu. V látkách obsahujících plyny se zvuk šíří rychleji než v čistém kamenu. Touto cestou ovšem není možné zjistit, jaké množství plynu se pod mořským dnem skrývá. Odpověď na tuto otázku je přitom klíčová, protože jen těžba plynu ve velké koncentraci se nyní ekonomicky vyplácí.
Zatím existují dva teoretické způsoby, jak plyn z minerálů těžit. Jednodušší a levnější se zdá cesta odsávání zemního plynu z podzemních ložisek. Důlní inženýři tak trefí dvě mouchy jednou ranou. Získají zemní plyn a zároveň v ložisku sníží tlak, který dovolí plynu z minerálů, aby se změnil v tekutinu a dal se odsát. Druhý způsob vychází z faktu, že hydráty mají pro těžbu nepříjemnou tendenci vracet se do krystalické formy. Inženýři se proto snaží zjistit, jak napumpovat do ložiska horkou vodu a nemrznoucí chemikálie, které minerály rozpustí. Japonci jsou zatím v průzkumu nejdál. Příští rok hodlají podniknout klíčový pokus v oceánu východně od Tokia, kde se má nacházet asi 50 trilionů krychlových metrů metanu. Aby se k němu dostali, musí v hloubce 910 metrů pod hladinou moře navrtat dalších 300 metrů mořského dna.
Nové pokusy se ovšem příliš nelíbí ekologům. Metan je totiž ještě nebezpečnější skleníkový plyn než oxid uhelnatý. Příznivci nového energetického zdroje oponují tvrzením, že následkem extrémních změn podnebí se do atmosféry stejně uvolňuje obrovské množství metanu.
Dříve, než bude spor vyřešen, začnou Američané navrtávat plynné hydráty v Mexickém zálivu, kde už nyní probíhá těžba ropy. „Před deseti lety jsme měli problém těžit ve velkých podmořských hloubkách. Dnes už to umíme. Myslím, že do patnácti let budeme v Americe hydráty využívat komerčně, tvrdí šéfgeolog Chevronu Arthur H. Johnson.
