Nové vládě i lidovcům působí problémy úplatková aféra předsedy KDU-ČSL
Jiří Čunek má plnou důvěru své strany. „Ten případ mě nechává zcela klidným,“ vyjádřil se jeden z místopředsedů KDU-ČSL David Macek. Další místopředseda Marián Hošek dodává: „Čunek svou vstřícností při vyšetřování dělá maximum.“ Lidovecká senátorka Ludmila Millerová hlasovala v mandátovém a imunitním výboru proti Čunkovu zbavení imunity s vysvětlením, že „je to jednoznačně kauza na politickou objednávku“. A senátor, předseda KDU-ČSL, první místopředseda vlády a ministr pro místní rozvoj Jiří Čunek kolem dokola ujišťuje veřejnost, že v únoru 2002 jako vsetínský starosta žádný úplatek nevzal, protože si inkriminovaných 497 tisíc korun našetřil. Případně že to byla vrácená půjčka a že se nedopustil ani jiného nezákonného jednání, přestože je na něj podána půldruhá desítka trestních oznámení. I svým nejbližším spolustraníkům prý opakuje: Nic jsem neudělal, všechno je v pořádku, dokážu to!
Jako nyní už vrcholný politik má na to však Čunek mnohem méně času, než si nejspíše připouští. Buď rychle zveřejní důkazy o své nevině, anebo jej dostihne presumpce viny jako jiné politiky.
Mandátový a imunitní výbor již vyhověl Čunkově žádosti o zbavení imunity. Definitivně a téměř jistě to učiní Senát, i když některým jeho členům je bližší představa, že nejde ani tak o Čunka jako o samotný institut imunity, jenž má být obrněn proti tlakům z vnějšku Parlamentu. Než však Senát Čunka vydá k trestnímu stíhání, uplynou nejméně dva týdny, a než bude případně obviněn a poté možná obžalován, k čemuž samozřejmě nemusí dojít, uběhnou měsíce. Dokud by Čunek nebyl pravomocně odsouzen, neměl by ani mravní důvod vzdát se svého senátorského mandátu, protože by tím vlastně nechal své voliče na holičkách. Mimochodem ani v případě svého odsouzení by se podle ústavy mandátu vzdát nemusel. To však opravdu nemístně předbíháme!
Něco jiného je ale Čunkova pozice exekutivní. Ministr pro místní rozvoj, jehož úřad až dosud „reguloval“ toky finančních prostředků z Evropské unie, nemůže být dlouhodobě obtěžkán podezřením z korupce. Čunek je navíc prvním místopředsedou trojkoaliční vlády, která teprve předminulý týden získala důvěru díky zběhlým sociálnědemokratických poslancům Miloši Melčákovi a Michalu Pohankovi. Ti si ve snaze rozptýlit podezření, že jsou sami korumpováni, vymohli v Dohodě o podmínkách tolerance trojkoaliční vlády v období 2007- 2010 následující tečku: „Obě strany veřejně prohlašují, že předmětem této dohody není žádný příslib či závazek poskytnutí jakékoli veřejné funkce či jiný osobní prospěch, a to nejen v období bezprostředně po získání důvěry vládě, ale po celé období spolupráce.“ Ta by asi vzala za své, kdyby byl Jiří Čunek obviněn a zůstal členem kabinetu. Spolupráce s korupcí „navoněnou“ vládou by Melčáka a Pohanku nevyvratitelně zdiskreditovala.
Pokud Jiří Čunek v řádu dní pochybnosti kolem své osoby veřejně nerozptýlí, začne vládu kompromitovat. Pak by pro něj bylo lépe stáhnout se ze scény sám, než být vykázán prezidentem na premiérovu žádost. Mirek Topolánek by nemohl udělat nic jiného, protože oslabení těžce dojednané trojkoaliční vlády nemůže dopustit. Dal by tím v ODS i jinde za pravdu hlasům, jež spolku s lidovci a se zelenými věstily zkázu. Kdyby se Čunkova situace opravdu zauzlila, odstoupení by pro něj i pro KDU-ČSL bylo výhodnější než odvolání z funkce. Při dobré vůli by se přece mohla trojkoalice gentlemansky dohodnout, že Čunkův post zůstane lidovcům, kteří jej na čas obsadí někým jiným a předsedu strany do vlády případně vrátí, až se očistí. Na štěstí pro lidovce si vláda s tak křehkou podporou ve sněmovně nic jiného než koaliční vstřícnost ani dovolit nemůže. V „přesilové“ široké koalici s ODS a ČSSD by na tom byli lidovci hůře, ale možná také lépe. Cože je to za nesmysl? Inu, pokud by je široká koalice potřebovala jako „fíkový list“, ČSSD by asi neměla potřebu „revanšovat“ se lidovcům za Grossův pád. Tu potřebu nyní, kdy skončila mimo vládu, mít může, ale pak by musela disponovat vskutku nadstandardními kontakty s protikorupční službou, jak se o tom špitá.
Lidovcům každopádně nastanou vážné vnitrostranické potíže, pokud „hon na Čunka“ přeroste v „kauzu Čunek“. Strana má za sebou Kalouskův předsednický pád, tři měsíce napětí a prosincový mimořádný sjezd, jenž jí dal nové vedení právě s Jiřím Čunkem v čele. Donedávna „jen“ vsetínský starosta se stal během dvou měsíců senátorem, předsedou KDU-ČSL, místopředsedou vlády a ministrem. Vyletěl jako kometa, ale pohříchu i díky svým představám o sociální politice, v nichž i někteří lidovci našli ozvuky rasismu. Kdyby Čunek pod tíhou okolností zamířil stejnou rychlostí dolů jako předtím vzhůru, ocitne se KDU-ČSL v úzkých. Nejde o to, že by předsedu Čunka nemohlo dočasně nahradit nějaké provizorní vedení; se záplatováním mají lidovci zkušenosti a zvládli by je opět. Co by už ale nemuseli zvládnout, by bylo přesvědčit po pouhopouhém půlroce znovu veřejnost o tom, že toliko dříve na Kalouskovi a teď na Čunkovi je něco v nepořádku. Co kdyby nekatolické voliče KDU-ČSL napadlo, že vada je v ní samotné a že je třeba se poohlédnout po náhradě? Nejen pro lidovce by všechno bylo snazší, kdyby „značka Čunek“ obhájila včas svoji kvalitu.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
