S existencí dominantního postavení určitého podniku je zpravidla spojeno povědomí, že ceny, jež si účtuje za své zboží či služby, jsou velmi vysoké. Respektive vyšší než za situace, kdyby na trhu, na němž podnik působí, existovalo zdravé a účinné konkurenční prostředí. Ačkoli toto cenové chování bývá u dominantních podniků pravidlem, lze se v praxi setkat i s méně častějšími případy zcela opačné povahy. Tedy, kdy podnik v dominantním postavení uplatňuje velmi nízké, respektive podnákladové ceny. Je pak otázkou, kterou se v praxi zabývají i příslušné soutěžní úřady, zda toto chování nezakládá nepřípustné, zneužívající chování.
Okolnosti případu.
Jedním takovým případem se v lednu tohoto roku zabýval i Soud prvního stupně (dále jen soud), který přezkoumával předchozí rozhodnutí Evropské komise. Byla jím uznána vinnou za zneužívání dominantního postavení společnost France Télécom, respektive Wanadoo Interactive SA (dále jen WIN), jež byla součástí skupiny France Télécom, a uložil jí za to pokutu deseti milionů eur. Předmětem šetření byly tarifní podmínky poskytování WIN služeb přístupu k vysokorychlostnímu internetu prostřednictvím technologie ADSL pro bytové stanice (zákazníky z řad domácností). Konkrétně šlo o zkoumání přípustnosti ceny (tarifikace) uvedených služeb, které do srpna roku 2001 neumožňovaly WIN pokrýt její proměnlivé a od tohoto data do října 2002 ani celkové náklady.
Soudní rozhodnutí.
Soud ve svém rozhodnutí uvedl, že WIN nepříslušelo absolutní právo přizpůsobit se cenám svých konkurentů - poukazovala na ně, aby tímto odůvodnila své chování. I když je pravda, že přizpůsobení podniku v dominantním postavení cenám konkurentů není samo o sobě zneužívající či sankciovatelné, nelze vyloučit opačný závěr, pokud se netýká pouze ochrany jeho vlastních ohrožených obchodních zájmů, ale jeho cílem je posílit toto postavení a zneužít jej. Podle názoru soudu možnost přizpůsobit se cenám konkurentů musí být odmítnuta, vede-li k nepokrytí nákladů na dotyčné služby podnikem v dominantním postavení. To platí automaticky v případě nepokrytí proměnlivých nákladů. V případě ceny nižší než průměr celkových nákladů je třeba ještě doložit existenci plánu vyloučení hospodářské soutěže (takzvaný plán predace).
Prokázání plánu.
Úmysl tohoto plánu musí být prokázán na základě významných a shodujících se indicií. Bez nutnosti průkazu, že podnik uplatňující predátorské ceny (zde WIN) bude po vyloučení či eliminaci soutěže schopen zvýšit ceny svého zboží tak a na takovou dobu, aby měl skutečnou šanci nahradit své ztráty, jež mu vznikly podnákladovou cenovou politikou. Soud uvedl, že se podařilo prokázat, že ceny WIN byly predátorské a jejich uplatňování protiprávní. Tím potvrdil předchozí rozhodnutí Evropské komise a výši jí uložené pokuty.
Významný precedent.
Rozhodnutí představuje významný „precedent“ v oblasti použití soutěžního práva na uplatňování predátorských cen nejen ve vztahu ke službám přístupu k internetu, ale i v jiných oblastech hospodářského života. S odkazem na článek 82 Smlouvy ES rozhodnutí potvrdilo, že dominantní postavení není samo o sobě na závadu. Postižitelné je až jeho nenáležité využívání. Přestože se může na první pohled zdát, že nízké ceny jsou ku prospěchu konečných spotřebitelů, je tomu tak pouze z krátkodobého hlediska. Pokud totiž uvedená cenová politika dominantního podniku (provázená jeho krátkodobými ztrátami či poklesem zisku) povede k vyloučení či k zabránění vstupu konkurenta na daný trh, může tím na dlouhou dobu toto tržní prostředí ovládnout a diktovat si ceny, které jsou oproti těm předchozím nepoměrně vyšší.
Poškození spotřebitele.
Spotřebitel tak bude v důsledku vyloučení či výrazné eliminace hospodářské soutěže na trhu poškozen. Predátorská (podnákladová) cena tak sama o sobě není z pohledu soutěžního práva rozhodující skutečností. Je jí až dopad jejího uplatňování dominantním podnikem v dlouhodobějším časovém horizontu. Poznamenejme, že poněkud jiné hodnocení lze učinit ve vztahu k takzvaným zaváděcím cenám. Zde je zpravidla zastáván shovívavější pohled, je-li tato cena uplatňována po omezené období. Cílem této praktiky je totiž zaujmout pozornost spotřebitele ohledně samotné existence nového výrobku či služby, a to přesvědčivějším způsobem než pouhým reklamním sdělením.
Nepřípustné chování.
Nabídka zaváděcích cen tak nemá na trh nepříznivé účinky. To nepochybně platí pro nově vstupující podniky na trh nebo pro ty, které na něm nepožívají dominantní postavení. Pokud však dominantní subjekt začne praktikovat ceny odpovídající těm zaváděcím u konkurentů s cílem přizpůsobit se konkurenci, nelze toto chování z pohledu soutěžního práva kvitovat, nevede-li k pokrytí s tím spojených nákladů. Praxe ukazuje, že jediným rozumným důvodem tohoto chování je totiž vyloučení či eliminace konkurentů z trhu, a tím i jeho ovládnutí. S vědomím této skutečnosti je tak nutné je zakázat a sankcionovat.
