Pokud výrobcům chybějí konkrétní profese, proč si nevychovají vlastní učně?
Nářky českých podnikatelů, že jim chybějí pracovníci, stále sílí. Přestože se nejčastěji diskutuje o maturitách a středoškolácích či o nízkém počtu českých vysokoškoláků, podnikatelé mají jiné problémy.
Najít zámečníka, nástrojaře nebo dělníka na obsluhu složitých kovoobráběcích nebo lakýrnických strojů je prý práce na plný úvazek. A sehnat kvalifikovaného zedníka, který umí omítat a klást dlažbu? Asi stejně pravděpodobně, jako udělat maturitu z ruštiny, jestliže neznáte ani písmeno z azbuky, říkají stavbaři. Přesto právě ruština je dnes častým nástrojem stavebních mistrů. Na místa chybějících pracovníků přicházejí Ukrajinci, Rusové, Rumuni nebo Bulhaři. A ruština je (především u těch starších) často spojovacím článkem v komunikaci.
Zaměstnat nekvalifikovaného cizince a navíc třeba jen na tři měsíce v hlavní stavební sezoně během léta je ale obtížné. Tedy oficiálně. Vyřídit povolení trvá až půl roku a stavební firmy potřebují najmout pracovníky často ze dne na den. Stát nás nutí, abychom podváděli, shodují se podnikatelé. Samozřejmě, že mimo záznam. Nikdo si nechce vysloužit pozornost ze strany úřadů práce nebo berních úředníků.
I stát se ale už rozhoupal a chystá se tvrdé bariéry pro zaměstnávání cizinců uvolnit. Zelené karty, krátkodobá pracovní povolení. Přesto ale vina neleží jen na něm. Podnikatelé na kritiku kontrují tím, že domluvu s úředníky rezortu školství dávno vzdali.
To vše se snad už brzy změní. Vytvářená Národní soustava po-volání dá všem jasný návod, co musí umět zedník, co cukrář, prodavač, a co zase strojní zámečník. Po mnoha desetiletích přitom tyto požadavky nebudou vymýšlet úředníci ani učitelé, ale slovo dostávají především sami podnikatelé.
A je tu další novinka. Člověk s praxí, aniž má požadované vzdělání, může po určité praxi a složení odborné zkoušky získat certifikát na vykonávání práce v oboru, který se naučil. To dává i firmám šanci vychovávat si vlastní řemeslníky i bez nutnosti zakládat celé učiliště. Ono také vytvořit učební obor třeba pro opraváře lodních motorů pro firmu s dvaceti zaměstnanci včetně šéfa je skutečně dost nereálné.
