Šéf General Electric sype do výzkumu a zprůhledňuje účetnictví
Věže dvojčat na Manhattanu jsou v plamenech a jedna po druhé se hroutí. Wall Street přestává obchodovat, nikdo ještě nedokáže odhadnout, jak velký zásah to bude pro americkou ekonomiku. Je úterý 11. září 2001 a šéf největší americké firmy Jeff Immelt je ve svém novém křesle teprve druhý den. Předsedou správní rady a generálním ředitelem General Electric (GE) byl jmenován předcházející pátek.
Převzal kolos s ročními příjmy ve výši 130 miliard dolarů po legendárním Jacku Welchovi, pod kterým rostly zisky GE o deset procent každý rok, ve chvíli, kdy začaly těžké časy. Teroristickým útokem na New York, při němž mu zemřeli dva zaměstnanci a pojišťovací byznys GE utrpěl ztrátu šest set milionů dolarů, to začalo, ale rozhodně neskončilo. V době vyčíslovaní ztrát přišly anthraxové útoky v NBC, kterou GE vlastní, a brzy následovaly účetní skandály ve společnostech Enron a Tyco International. Americká ekonomika ztratila důvěru investorů, což ji silně oslabilo, a kurs akcií GE na newyorské burze začal padat. Nyní je na polovině hodnoty z vrcholu v roce 2000.
Výzkum, výzkum, výzkum.
Jeff Immelt (47) musel zatnout zuby a prokázat odolnost, kterou trénoval několik let jako útočný hráč amerického fotbalu. To bylo ještě na univerzitě v Dartmouth, kde studoval ekonomiku a matematiku. Již tam si jeho učitelé všimli, že je nejen všestranně nadaným studentem, ale že má i vrozené vůdčí schopnosti a hlavně nevyčerpatelné množství sebedůvěry. Poté – v roce 1982 - získal MBA na Harvardu a jako šestadvacetiletý nastoupil do společnosti General Electric, kde jeho otec Joseph pracoval 38 let, a kterou už v té době vedl Jack Welch.
Stejně jako jeho legendární předchůdce se snaží pokračovat v expanzi za hranicemi USA, nyní vkládá velké naděje do Číny. Stejně jako Welch chce také nabízet nové služby s vysokou marží a ty prodávat současným klientům, kteří si od GE nakoupili zboží. Jestliže však Welch zajišťoval růst firmy skrze akvizice a ořezávání nákladů a pracovních míst, Immelt mnohem více věří v tradiční příjmy z přímých prodejů vyprodukovaných služeb a zboží. Nejvýraznější změny, které za necelé dva roky prosadil nový šéf, se týkaly výzkumu a vývoje a také finančního oddělení.
Zatímco dříve se ve výzkumu GE investovalo téměř výhradně do projektů, které slibovaly rychlou návratnost, Immelt nalil 400 milionů dolarů do rozšíření a modernizace výzkumných oddělení nejen v Niskayuně v USA, ale také v Šangaji, Mnichově a v Bangalore v Indii. Výzkum GE se nyní zaměřil na vodíkové palivové články, „molecular-imaging“ nástroje pro lékaře a nové druhy plastů. Viceprezident GE pro globální výzkum Scott C. Donnelly řekl pro Wall Street Journal, že „Jeff je přesvědčen, že na budoucnosti nemůžeme šetřit. Výzkum a vývoj jsou jádrem naší společnosti“.
Horší časy už byly.
Posílení firemního výzkumu byla zřejmě Immeltova vize, k radikálním reformám v oddělení financí byl naopak dotlačen zvenčí. Sám byl vždycky přesvědčen, že jeho úkolem je zvyšovat hodnotu firmy pro akcionáře, což v případě veřejně obchodované GE se dá snadno měřit vývojem kursu. Měsíc za měsícem pokračující propad byl sice způsoben celkovou nedůvěrou investorů v americkou ekonomiku a jejich úprkem z přehřáté newyorské burzy, ale to Immeltovu náladu nemohlo zlepšit. Rozhodl se, že GE musí zveřejnit mnohem více ze svého účetnictví, než zveřejňovalo dříve. Na první schůzce s investory slíbil, že další čtvrtletní report bude stejně tlustý jako manhattanský telefonní seznam.
Akcie však padaly dál, během šesti týdnů ztratili akcionáři GE téměř sto miliard dolarů. Immeltovi přátelé řekli časopisu Business Week, že tento vždycky mohutný muž, ještě více přibral, vlasy mu zešedly a celkově zestárl. Rozdělil finanční oddělení do čtyř jednotek ná základě jednotlivých byznysů, aby zajistil větší transparentnost celého kolosu. Nakonec se mu podařilo vývoj obrátit a akcie GE nyní za 28 dolarů mají zřejmě nehorší časy, v nichž byly na prodej za 21 dolarů, už za sebou.
Život v letadle.
Immelt byl nejmladším ze všech kandidátů na Welchovu funkci a radikálně změnil celkové pojetí funkce generálního ředitele. Obtelefonovává desítky podřízených manažerů, píše e-maily všem zaměstnancům, mnoho času tráví na setkáních s mladými talenty firmy. Povzbuzuje a přesvědčuje, že jsou výborní a že GE je a bude jednou z několika absolutně nejlepších firem na světě. Sedmdesát procent svého času tráví mimo kancelář na cestách. Většinu roku tráví na palubě firemního letadla, s nímž je dle bezpečnostních pravidel GE povinen létat nejen na služební, ale i na případné soukromé cesty, a v zahraničních hotelech. Manželka Andrea, se kterou se seznámil v GE Plastic, a dospívající dcera jej znají především z telefonu.
Immlet prý pracuje sedm dnů v týdnů, někdy až dvacet hodin denně. Krizi dvojčat, anthraxu a Enronu rozdýchal, ale dalo by se čekat, že dvouleté vypětí se projeví nejen na váze a v šedinách. Mýlil by se však ten, kdo by minulý týden, kdy Immelt navštívil Prahu (viz str. 42), čekal unaveného, vyčerpaného závodníka, zvažujícího konec kariéry a užívání vydělaných peněz (jeho roční plat včetně bonusů převyšuje šest milionů dolarů). „Měl jsem z něj pocit, že pokud do něj najedete buldozerem, můžete si tak akorát promáčknout radlici. Jemu se nestane nic,“ řekl o něm šéf společnosti Sun Microsystems Scott McNealy.
