Komentář
Kampeličkáři a jejich klienti mohli klidně zůstat v teple. Čtvrteční rozhodnutí sněmovny o šestimiliardové sanaci fondu pojištění vkladů v družstevních záložnách ani nezpůsobili, ani neurychlili. Spíš to byly příští volby, které po všech těch rituálních tancích vedly většinu poslanců k rozhodnutí, že daňoví poplatníci budou solit. V situaci, kdy se díry v bankách drátují zlatými pruty řádově vyšší hodnoty, ani nezbývalo nic jiného.
Líto přijde to, že ucpáním úst zhruba stovky tisíc obětí českého modelu této formy družstevního podnikání se sníží tlak na odhalení, usvědčení a potrestání alespoň exemplárních představitelů těch, kteří z družstevních záložen od samého počátku profitovali. Výraz „od počátku je na místě, protože často kritizované díry v zákoně o kampeličkách jako by byly ušity na míru všem těm „klasickým tunelům , které jsou nabíledni, ale které budou zatraceně těžko prokazovány.
Zákon z roku 1995 sněmovnou neprotlačil jen tehdejší poslanec za ODS a pozdější prezident Asociace družstevních záložen Richard Mandelík. Ten špatnou normu oprávněně personifikuje, ale tehdejší navrhovatelé, z nichž řada dosud zasedá ve sněmovně ve všech parlamentních klubech, si musí pamatovat, kolik tlaků i úskoků projednávání zákona provázelo.
Bohužel, není důkazů o špinavých úmyslech. Zůstaňme proto u tvrzení, že nekvalifikovaní poslanci poslali do brejku podvodníky a jejich dluhy titíž poslanci dneska hodili na nás. Možná by nebylo špatné před příštími volbami staronové kandidáty vybavit seznamem zákonů, pro které hlasovali. To by se pak dělala nová politika s novými tvářemi!
Když se s křížkem po funuse začaly uvalovat na vybrakované kampeličky nucené správy, byli to představitelé záložen a jejich asociace, kteří spustili pokřik o cílené likvidaci. Tím, že se nyní tito lidé postavili mezi poškozené, uzavřel se ošklivý kruh. Máme–li už ale platit, neškodilo by vidět světlo na konci tunelu. Vláda za něj vydává návrh nového zákona. Ten příští rok zahájí zajisté klopotnou pouť zákonodárným sborem, takže kdo ví, jak bude nakonec vypadat. Dobré by ale bylo, kdyby to nebyl zákon oživovací, ale umrtvovací. Už proto, že po tom, co se stalo, se – doufejme – už moc hejlů nenajde.
Argumentů o tom, jak dobře se kampeličkám daří v Americe nebo ve Francii a jak pěkně se osvědčily za první republiky, jsme slyšeli dost. Proč ne, ale počkejme raději dvacet třicet let, až z potomků porevolučních lapků vyrostou úctyhodní občané. Nejnovější historické průzkumy prokazují, že Cicero ve starořímském senátu kdysi neřekl „Kartágo , ale „kampeličky . „Ostatně soudím, že banky a kampeličky by měly býti zničeny, zněla ta slavná věta. U bank to, bohužel, nejde…
