Kapitola 119
Rozkradený právní stát * Národ snajprů * Kilimandžáro volá!
Rozkradený právní stát
Ústavní soud nařídil policejnímu Útvaru pro odhalovaní korupce a finanční kriminality, aby neprodleně zničil záznamy odposlechů, na jejichž základě začal stíhat bývalou ředitelku Vojenské ubytovací a stavební správy České Budějovice Janu Hořejší. Odposlechy pořídilo Vojenské obranné zpravodajství v souvislosti s jinou činností, a proto dle Ústavního soudu nemohou být použité jako důkaz v trestním řízení. Hořejší byla přitom podezřelá ze zločinného spolčení, zneužívání pravomoci veřejného činitele a pletich při veřejné soutěži.
Trestní řád přitom výslovně uvádí, že důvodem k odmítnutí důkazu nemůže být skutečnost, že jej nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení. Zákon stanoví, že zpravodajské služby předávají policejním orgánům „informace o zjištěních, která náleží do oboru jejich působnosti“.
Pak si z nás ale Ústavní soud dělá blázny, když tvrdí: „Vojenské zpravodajství vykročilo z mezí zákona, když orgánům činným v trestním řízení poskytlo vysoce konkretizovaný rozsáhlý soubor informací. Zpravodajské služby jsou ve vztahu k trestnímu řízení zákonem o zpravodajských službách zmocněny maximálně k poskytnutí povšechných informací operativního charakteru. Osobní integrita stěžovatelky proto byla porušena již tím, že ředitel Vojenského zpravodajství poskytl konkrétní záznamy odposlechů orgánům činným v trestním řízení, neboť zákon tento způsob nakládání s informacemi získanými omezením jejího základního práva nepředvídal.“
Grandiózní! Podle Ústavního soudu mají sice orgány státu spolupracovat, ale povoluje jim sdělovat si pouze „povšechné“ informace! Jakmile řeknou něco konkrétního, Ústavní soud to zazdí! To nám tu nakonec prakticky zbude rozkradená republika, ale Ústavní soud bude spokojen, že se tak stalo při dodržení všech teoretických právních principů! A co kdyby zločinci napadli samotný Ústavní soud a zpravodajci s policií - v souladu s názorem rozkrádaného soudu - by neřekli nic konkrétního, jen to, že jim to je povšechně líto?
Národ snajprů
Podle „průzkumu“ televize Prima, probíhajícího při diskusi s Milanem Paumerem o činnosti jeho a bratří Mašínů, se český národ vyjádřil statečně a neochvějně. Až 75 procent respondentů by se prý bránilo totalitě se zbraní v ruce. Jiří Paroubek se pochopitelně dopustil jemně ironického komentáře, jak je zvláštní, že to nikde nebylo vidět. Dodejme, že naopak - účast těchto kryptoodbojářů u voleb za minulého režimu byla více jak devadesátiprocentní, podobně jako jejich organizovanost v odborech a masivní účast na mítincích a manifestacích.
A přece lze historickou skutečnost jistým způsobem uvést do souladu se zřetelně protichůdným, anonymně vyjádřeným neoblomným odhodláním. Vodítkem budiž rozhovor pánů Nováka a Novotného: „Ještě jednou bych chtěl povstat se zbraní v ruce proti totalitě!“ prohlásil rezolutně pan Novák, načež se pan Novotný překvapeně zeptal: „Vy jste, pane Nováku, stál se zbraní v ruce proti totalitě?“ Pan Novák věc uvedl na pravou míru: „Nikoli, ale už jednou jsem chtěl.“
K dokonalému dokreslení celé situace dlužno po čase opět zmínit člověka, který vždy měl zajímavým způsobem přímo vliv na tep doby. Výrok Magora Jirouse je z těch nejlepších lahůdek o zvláštní povaze česky mluvících Středoevropanů: „V této situaci nám nezbývá nic jiného než ozbrojený boj. Na ten jsme však naštěstí příliš staří.“
Kilimandžáro volá!
Chybami se to v soudnictví jen hemží. Jeden soudce má doma dětské porno, zřejmě aby lépe pronikl do problematiky mravnostních deliktů. Jiný by za to už byl v teplákách, tento soudí dál. Druhý trpí bájivou lhavostí, vymyslí si celé soudní jednání, řeči stran i rozsudek, protože místo jednání „hajal“. Jiný by byl už za katrem, tento soudí dál. Třetí zase ztratil přísně tajné materiály, které měl podle Ústavního soudu vydat ke zničení. Jiný by už bručel v díře, tento soudí dál. Čtvrtý zase zapomněl prodloužit vazbu gaunerům, museli je propustit, a ti vzali draka. Jiný by už lepil pytlíky, tento soudí dál. Pátý zase v pracovní době jezdí vyzvídat a hučet do žalobkyně, aniž by tam měl vůbec co dělat. Jiný by už koukal prohazovačkou, tento však soudí dál. Šestý až x-tý sedí v kárném senátu a kryje prohřešky svých kolegů. Jiní by na jejich místě už stepovali před pracovním úřadem, tito však hájí důstojnost stavu dál.
Jiří Kajínek možná hořce lituje, že se mu v tom bordelu nestalo něco podobného. Mohli mu třeba omylem napsat k doživotnímu trestu, že jde o podmínku. Šumperský podnikatel Vratislav Kutal, který byl v lednu 2000 odsouzen k desetiletému vězení za přípravu neuskutečněné vraždy novináře a za nedovolené ozbrojování, měl jiné štěstí, není-li to slabé slovo. Zrovna v jeho případě se upsala soudní úřednice - a zrovna v jeho prospěch. O celé dva roky. A proto šel naprosto v rozporu s rozsudkem o dva roky dřív z basy. Člověku z těch náhod hrknou slzy do očí. Jestliže Ivan Langer zase pojede na Kilimandžáro a stýská se mu po parťákovi, mohou se opět vydat na pověstný společný výlet.
