Nikdy nebylo lépe. Kdyby se inovaci v malém a středním podnikání v Česku dařilo stejně jako v jednom z nejstarších zdejších oborů, pivovarnictví, pak bychom snad žili v obláčcích naprosté blaženosti.
Týdeník Euro má na cestování po mikropivovarech mezi Aší a Mosty u Jablunkova speciální rubriku, která představuje vzpruhu i pro ty, kteří na vývoji poměrů v našem geografickém prostoru momentálně nevidí nic zvlášť dobrého. Vskutku, pokud jde o ochotu experimentovat, pustit se do vlastního podnikání, pečovat o svůj byznys a překvapit cestovatele nečekaným zážitkem, představují výrobci řemeslných piv u nás důvod k dějinnému optimismu.
Přitom český pivař byl a mnohde je spíše konzervativcem, od nějž se očekávala „věrnost značce až ke rvačce“. Někdy to docela funguje, k radosti pivovarníků. Jsou kupříkladu lidé, kteří dodnes nedají dopustit na „svůj Braník“, ačkoli ve stejnojmenném pivovaru se již dávno nevaří a to, co požívají, je desítka z levobřežního Smíchova.
Výroba standardního piva v mezinárodním měřítku, to je bitva o marže a tržní podíly, kde konsolidace je cesta a úspory z rozsahu způsob, jak jí dosáhnout. Úspory z rozsahu přitom dovedly určovat koncentraci výroby jak za „bolševika“, tak v tvrdém kapitalismu a pro různorodost chutí tak komplexního nápoje, jakým dovede být pivo, to mělo v obou případech stejně neblahé důsledky. Rozdíl byl v ekonomice, a to podstatný. (Aniž bych chtěl zatěžovat v zásadě velmi optimistický článek historickými ekonomickými exkurzy, tak přece jenom: Industriální socialismus sovětského typu skončil proto, že jeho kapitálová intenzita stoupala mnohem rychleji než výroba, natožpak přidaná hodnota a na to se umírá.)
Tři G na nákupech
Vznik největší pivovarnické skupiny na světě AB InBev je exemplárním příkladem konsolidace, zahájeným z Brazílie investiční skupinou 3G Capital, jejíž zakladatelé koupili v roce 1989 tamější pivovarskou jedničku, pak původně belgický Interbrew (2004), Anheuser-Busch (výrobce amerického Budweisera) v roce 2008 a konečně SABMiller v roce 2016. Strategie byla geniální v tom, že obří transakce financovali převážně dluhem, ale ten byl podstatně levnější (čili úroková sazba nižší) nežli rentabilita akvírované firmy. Druhý grif byl ve snižování nákladů, čemuž říkali „zero-based budgeting“, přesně v duchu prvního přikázání restrukturalizátorů, že „i suchý hadr se dá vyždímat“. Síla značek byla taková (viz milovníci Braníku), že jim to parádně vycházelo.
| Historie piva |
|---|
| 3500–3100 př. n. l. První dokumentované pivo z ječmene na Blízkém východě |
| 822 První písemně doložené chmelené pivo v Evropě |
| 993 První český pivovar, Břevnovský klášter v Praze |
| 1842 Tvůrcem spodně kvašeného ležáku „Pilsner Urquell“ byl bavorský sládek Johann Groll, dnes „pilsner“ platí celosvětově jako generické označení piva tohoto typu |
Kosa padá na kámen tehdy, když se spotřebitelská poptávka začne přimykat k něčemu jinému než k vašemu velmi efektivně vyrobenému a distribuovanému masovému produktu. Generické pivo, bez charakteru a čitelného rukopisu sládka, fedrované marketingem, vyšlo z módy. Naštěstí pro pivaře.
Věrní jsou staří a mladí nejsou věrní
Pivovarníci všude na světě nejlíp vydělávají na pivu točeném v hospodách („on-trade“), takže tam je pokles konzumace nejvíc bolí, zatímco mnohem méně rentabilní prodeje piva v obchodech („off -trade“), kde marže ničí časté slevové akce, v nichž se prodá většina piva (u nás tak 70 procent), se v podstatě drží. Mzdy ve službách restauračního typu jsou velmi podstatnou součástí celkových nákladů a navíc s produktivitou příliš nezacvičíte – pivnice není fastfood, takže cenový diferenciál se zvětšuje, přitom mnozí konzumenti piva ve „čtyřkách“ jsou citliví na cenu. Česko se pouze připojilo k trendu a poslední rok je poznamenán na jedné straně velmi silným růstem mediánového příjmu, který by konzumaci piva v restauracích za jinak nezměněných okolností svědčil, na straně druhé EET a zákazem kouření. Výsledkem je meziroční pokles hospodských prodejů piva (za leden až srpen 2017) o 4,2 procenta a nárůst prodeje v maloobchodě o čtyři procenta. Nenároční „chlemtáci“ piva se odklánějí nejen od hospod, ale také od láhví a stále častě sahají po plechovkách (meziročně plus 46 procent).
Zdroj: Brewers of Europe. Beer Statistics 2017 Edition
Češi, přesvědčení o své svébytné pivní kultuře, tak s každým dalším rokem potvrzují, že zase tak silně na tradicích nelpějí. Když bylo hluboko do kapsy, masově se rozšířil prodej z hlediska tradice naprosto heretického piva v PET láhvích. Když půllitr v plastu vyjde na třetinu či čtvrtinu ceny v hospodě, jde tradice stranou. Mimochodem petkové pivo i v časech zuřící konjunktury zvedá prodej – meziročně o čtyři procenta. Trend poklesu spotřeby „europiva“ ve standardních hospodách bude pokračovat, pořád je u nás podíl „on-trade“ se zhruba 40 procenty podstatně vyšší než v sousedním Německu, kde klesl loni na pouhých 18 procent – a taky měli „hohe Kneipenkultur“.
Putování za bírodiverzitou
Co ještě evidentně může a bude růst, je podíl řemeslných piv na celkových tržbách, byť z malého základu, přičemž tenhle trh se orientuje na náročnější a solventnější klientelu, která netouží po hektolitrech, ale zážitcích při prozkoumávání neuvěřitelné variability a komplexnosti tohoto nápoje. Tady platí, že nikdy nebylo lépe a konec je v nedohlednu.
Nynější móda mikropivovarů u nás už podle velmi častého zastoupení svrchně kvašených piv naznačuje, odkud přišla – ze severozápadu Spojených států, případně z Anglie, kde mají náskok. Pivní degustační turistika, kdy objíždíte regionální „craft breweries“, je v USA nejrychleji rostoucí nikou turistického průmyslu. V Evropě je velmocí řemeslných piv Spojené království, kde počet mikropivovarů vzrostl skoro trojnásobně, jsou jich přes dva tisíce. Tamější turistické centrály propagují speciální trasy kombinující pěší turistiku s ochutnávkami piva z venkovských mikropivovarů, párovaného pečlivě s gastronomií z regionálních surovin – pro lokální ekonomiku je to bez legrace čiré požehnání.
Kritické masy bírodiverzity dosahujeme již i na mnoha místech v Česku, které se chytlo trendu a v přepočtu na obyvatele je se čtyřmi sty pivovary na opět velmi důstojných pozicích. Studentský vandr, spočívající v putování krajinou přerušovaném zastávkami v každé vesnické osvěžovně, patříval k rituálu českého dospívání. Připusťme, že to pivo měli mnohde hnusné, byť cenově dostupné. Jaká to radost zralých mužů a žen, na tolika místech moci na výbornou skládat tenhle tekutý reparát.
Dále čtěte:
