Mikroekonomie
Hlavní proud soudobé mikroekonomie počítá s modelem přísně kalkulujícího člověka, jehož motivací je maximalizovat svůj zisk. Jenže tato motivace je pouze jednou z mnoha, a navíc maximalizace osobního prospěchu vede k preferování řešení, která jsou na samé hranici přípustných možností. Což je jedno z hlavních sporných vyústění neoklasické ekonomie. Nejde totiž jen o pohyb na hranici finančních možností, ale i o pohyb na hranici vzhledem k právu, morálce, přírodě. A balancování na těchto hranách nejenže vzbuzuje nedůvěru, ale má také výrazně negativní dopad na společnost. Podemílá důvěru a řád, čímž mimo jiné zvyšuje transakční náklady, a tedy snižuje efektivnost podnikání. Na to poukazuje (nejen v této knize) paradox neoklasické mikroekonomie – vězňovo dilema. Model vězňova dilematu je jednoduchý. Dva vyšetřovaní vrazi znají následující pravidla: Pokud se oba přiznají, dostanou deset let. Pokud se nepřizná ani jeden, dostanou jen jeden rok. Pokud se přizná pouze jeden, dostane zapírající dvacet let a ten, který se přiznal, bude osvobozen. Uvažuje–li vězeň individuálně a racionálně, probírá dvě možnosti. Buď se spolupachatel přizná a pak udělám lépe, když se přiznám také (deset let je lepších než dvacet). Anebo se nepřizná a pak je opět lepší, když se přiznám (žádný trest je lepší než rok v base). Vězeň se tedy přizná, druhý uvažuje stejně racionálně egoisticky a oba si odsedí deset let. Oba přitom věděli, že strategie „zatloukat by jim přinesla o devět let kratší vězení. „Nedůvěra v soudržnost, respektive nedůvěra v dodržení dohod vedou tedy účastníky k tomu, že preferují Pareto–neoptimální řešení, tj. existuje řešení pro všechny lepší než řešení přijaté, které nedůvěra a nesoudržnost znemožní. (s. 76) Autoři recenzované publikace se snaží zobecnit mikroekonomii hlavního proudu tak, aby byla schopna uchopit a vysvětlit altruistické chování, solidaritu a sounáležitost se společenstvím v rámci chování jednotlivců. Za obecné kritérium pro ekonomické chování zvolili „snahu subjektu o dosažení co nejmenší míry ohrožení (ať již jde o ohrožení jedince, či nějakého společenství). Autoři tvrdí, že člověk se totiž situací na samé hranici možnosti (tedy maximalizující profit) spíše vyhýbá, neboť pro něj představuje ohrožení. Tým autorů tvořili nejen ekonomové (Jiří Hlaváček a Michal Mejstřík), ale také psycholog Michal Černoušek a sociolog Jiří Kabele, čímž kniha získala jemně multidisciplinární příchuť. Motivace altruistického chování (součástí knihy je jako dodatek i psychoanalytická a psychohistorická studie Josefa Hlávky, nejznámějšího českého mecenáše) a sounáležitost se společenstvím se proto mohou rozebírat z mnoha úhlů, paradigmat a oborů. Publikace mohla být ještě mnohem zajímavější, pokud by při výběru autorů nezůstal koordinátor celé práce Jiří Hlaváček uzamčen v budově Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Například kapitola Jiřího Kabeleho přináší sice velmi hutný a logicky vystavěný sociologický rozbor problému sounáležitosti a protivenství, ale napsaný obtížně čitelným stylem. Navíc přesně do rámce této knihy by ze sociologického ranku zapadla například teorie kolektivní akce nebo práce Amitaie Etzioniho o životě ve společenství, kterým se však Kabele nevěnuje.
Hlaváček, J. a kol.: Mikroekonomie sounáležitosti se společenstvím. Karolinum. Praha 1999. 208 stran. Cena neuvedena.
