* Co pro tebe znamená stoupnout si na pódium?
Na pódiu se cítím opravdu nejlíp! To je totiž můj malej svět, kde můžu všechno a všechno je mi prominuto. Nebo spíš povoleno. Sem tam provádím takový experiment. Například si vymyslím outfit, který vezmu jak na stage, tak i později jako civil. Na pódiu ho všichni obdivují, ale v civilu si na mě ukazují, často se mi až smějou nebo jsou pohoršení. Je to zvláštní změna, které moc nerozumím, a to nesouvisí zdaleka jen s oblékáním. Ať už na pódiu nebo pod ním, jsem to přece pořád já, pořád ten samý člověk.
* Vzpomeneš si na svého nejbláznivějšího fanouška?
Nejbláznivější jsou ti, co se nebojí tancovat, a ti, co se nebojí u toho vypadat špatně. Zkrátka ti, co se drží hesla „tancuj, jako by se nikdo nedíval“. Snažím se to s každým koncertem v lidech probouzet, probudit jejich vnitřní blázny, protože věřím, že každý v sobě jednoho takového má. Leckteří i dva. Napsala jsem o tom písničku Just Dance na naši poslední desku M. Y. D. Y. Vadilo mi totiž, že lidi často blbě koukají na ty, co netancují „podle předpisů“, a vlastně se to netýká jen tance. Byla bych ráda, kdyby se lidi obecně naučili dělat ze svých nedokonalostí přednosti. Sama nejsem zrovna nejlepší tanečnice, a přesto je teď tanec součástí mé práce.
* Měla jsi jako malá holka nějaký idol?
Měla! Byli to především moji sourozenci. Oba jsou starší než já, a tak jsem k nim vždycky vzhlížela. Jedním z mých velkých idolů byla také zpěvačka Pink. Díky ní jsem se utvrdila v tom, co a jak chci opravdu dělat, je to neuvěřitelná umělkyně. K ní mě každopádně původně přivedla sestra Julie, která si tenkrát nahrála záznam jejího koncertu na véháesku a já na něj pak s ní musela povinně koukat. Tím se nám kruh docela uzavírá. Pamatuju, jak se mi nejprve vůbec nelíbila, troufám si říct až hnusila. Vzpomínám si na jeden moment koncertu, kdy si vyhrnula pramen vlasů, pod kterým byla úplně dohola, a to mě tenkrát hrozně děsilo. Pár let na to jsem si ale koncert pustila znovu, a už jsem v tom jela.
* Kdo tě inspiruje teď?
Inspirují mě všichni kolem mě. Lidé, se kterými spolupracuji, které sleduji nebo které potkávám na ulici. Od slavných hvězd až po úplné cizince. Každý z nich má něco, čím se dá inspirovat nebo se učit, a často jsou to i ti, které nemáme rádi. Je to pro mě nesmírně osvobozující, mít oči pořád otevřené.
* Pro koho jsi idolem?
To si netroufám říct.
* Jak to vypadá, když se sejdete doma se sourozenci? Všichni jste umělci…
Jo, tak to bych taky ráda věděla, doma už jsme se dlouho ve třech nesešli. Každý máme dost své práce. Rozhodně ale stačí, když se sejdou jen dva z nás, a je to pořádný brajgl.
* Chceš založit vlastní módní značku. Kdy se ten nápad zrodil a pro koho bude tvoje móda určena?
To bych jednou moc ráda, jen si to musím ještě trochu víc promyslet. Módy je kolem nás poslední dobou až příliš, ráda bych, aby ta moje byla aspoň trochu k užitku. Bude pro holky, jako jsem já, co se rády liší nebo rády experimentují, ale nemají u nás kde vybírat.
* Jaká je tvá definice luxusu?
Nejsem si jistá, jestli ho dokážu úplně definovat. Respektive si nejsem jistá, jestli má luxus vůbec nějaké měřítko. Totiž často jsou pro mě luxusem úplné maličkosti. Třeba to, že můžu aspoň na pár dnů utéct do hor na mou oblíbenou chatu, hodit nohy nahoru a zapíjet pivem chleba s máslem.
* Na čem zrovna pracuješ?
Zrovna jsem dopsala text pro jednu píseň projektu, který ale ještě neprozradím.
* Co pro tebe znamená tvoje barva vlasů?
Svobodu. Můj názor.
* A co pro tebe znamená svoboda?
Všechno! A pláču pokaždé, kdy je byť minimálně narušena, což se u nás v poslední době děje nějak příliš často. Tak často, že mi připadá, jako bychom snad už ztratili naději nebo co, a tak už to jen přecházíme a nic neděláme. Kéž by se nám všem naše síla zase vrátila.
* Když si můžeš vybrat - divadlo, nebo film?
Divadlo je mi asi malinko bližší, protože v něm sama občas účinkuji, konkrétně v Divadle J. K. Tyla v Plzni nebo v pražské RockOpeře. Už jako malou mě mimo hlavní děj vždy zajímalo, co se asi děje v zákulisí. Splnil se mi tak jeden z mých snů, když jsem to později mohla objevit. A vlastně objevuji dodnes. Zasáhnout nebo inspirovat mě ale dokáže obojí, film i divadlo. A to je myslím to, oč jde.
* Kam chceš v životě dojít?
Nechci nikdy dojít! Chci růst, dokud to půjde.
* Co chystáš v nejbližší době?
Především se chystám s kapelou na naše první oficiální turné vůbec. Letošní léto pro nás bylo velmi zásadní, a to nejen tím, že jsme oslavili už šest let na společné cestě. Tímhle turné to budeme slavit nadále a jestli to přežijeme, budou se dít věci. To vám ale zatím neprozradím, ať se máte na co těšit. •
LIDI BY SE MĚLI NAUČIT DĚLAT ZE SVÝCH NEDOKONALOSTI DĚLAT PŘEDNOST
ŽOFIE DAŘBUJÁNOVÁ
Zpěvačka s hlasem, který nezapomenete, se svou elektroswingovou kapelou Mydy Rabycad slaví úspěchy v Česku i v zahraničí, zabodovala v anketě Žebřík 2018. V roce 2016 se skupina zúčastnila mimo jiné prestižního festivalu v britském Glastonbury.
