Kulturní centrum Žofín v Praze bude 13. května 2001 hostit dvě pražské aukční síně. Antikvu Nova Kodl a Vltavín, které zde spolu od jedenácti hodin uskuteční takzvaný Aukční den. Kodl dosud nabízel převážně díla české moderny, zatímco Vltavín prodává „všechno , včetně současného umění. To je na chystané aukci reprezentováno v různé kvalitě. Od neznámých autorů za spotřební ceny, přes líbivé taháky Vladimíra Komárka a uznávaného Václava Boštíka až po Milana Knížáka, jehož litografie Intelektuální akt bude nabízena za 25 tisíc korun. Kvalitě autora výjimečně odpovídající cena je vysazena na velký olej Kamily Ženaté v částce 19 tisíc. Naproti tomu je otázkou, proč Vltavín nabízí dokonce pět litografií Tomáše Bíma v cenách od 6500 do sedmi tisíc korun, když Bím je za tyto ceny k sehnání téměř v každé druhořadé komerční galerii.
Společná aukce nabídne signovaný olej na plátně od reprezentanta českého informelu a letrismu Jiřího Balcara (1929–1968) za vyvolávací cenu 59 tisíc a kombinovanou techniku Stanislava Podhrázského (1921–1999) Stojící žena z roku 1982 za 45 tisíc korun. Na 790 tisících bude startovat Továrna Josefa Šímy z roku 1924 a od stejného autora ještě Krajina z roku 1953 na 260 tisících korunách. Kolekce Špálů je velmi reprezentativní, za vyvolávací ceny od 2800 Kč za kresbu až do 680 tisíc za Kytici z roku 1929. Václav Špála je ještě zastoupen žánrovým Koupáním, Zátiším s ovocem a vzácnou ukázkou krajiny Skály u Srbska. Ta je z jeho zeleného období, v zajímavé vyvolávací ceně 650 tisíc korun.
Nebyl by to Kodl, kdyby nenabízel Emila Fillu, opět excelentně zastoupeného několika díly. Mezi nimi vyniká nasazená jednička Zátiší s mandolínou a ovocem z roku 1929, dílo vysoké galerijní hodnoty, jaké se na trhu s uměním vyskytuje jen velice vzácně. Bylo vystaveno v Mánesu na souborné výstavě v roce 1932 a je opatřeno odbornou expertizou respektovaného znalce PhDr. Jaromíra Zeminy. Za vyvolávací cenu 2,6 milionu korun není proč váhat.
Raritou v položce malba je raný obraz Bohumila Kubišty (1884–1918) V kuchyni, reprodukovaný v monografii Mahuleny Nešlehové. Dílo má skvělý rodokmen, bylo vystaveno v Praze v Mánesu 1945, dále v Paříži v Muzeu moderního umění v roce 1966 a na výstavě „Paris–Prague 1906–1930 , kterou pořádala Národní galerie. Od Kubišty bylo plátno získáno Janem Trampotou, dalším majitelem byl Václav Špála a od r. 1919 je v rodině současného vlastníka. Jedná se o jedno z nejrozměrnějších autorových děl, které ovšem putuje z dražby do dražby jako horký brambor. Hlavním důvodem jistě nebude to, že vzdáleně připomíná styl Vilmy Vrbové–Kotrbové, ale okolnost, že na své první aukci u 1. Art Consulting byl cenově vysoko nasazen. Tu hodnotu obraz má, ale protože není typickým dílem z Kubištova kubistického období, není o něj zájem. Ukazuje se, že zdejší sběratelé jsou poněkud macešští k vzácným raným dílům některých autorů. Ale co není, dnes může být zítra, protože trh s uměním je nevyzpytatelný. Kubištova Kuchyně bude vyvolávána za 1,7 milionu korun, což je skoro poloviční cena, než za jakou byla dražena poprvé.
Výstava
JIŘÍ DAVID – Výstava pro minulost. Kurátor výstavy Petr Pokorný, „dovezl do známé mělnické galerie Ve věži jednu ze zajímavých osobností současného umění. Po nesmyslné poslední výstavě především komerčního charakteru je to opět snaha prezentovat tvorbu, která si klade i jiné cíle. Jiří David není typem umělce, který v ateliéru čekal na své zhodnocení. Vzal osud umělecké kariéry do svých rukou a přinutil odbornou veřejnost jej respektovat. Do poklidných vod českého umění druhé poloviny osmdesátých let minulého století totiž vstoupil se skupinou Tvrdohlaví, která nechtěla dodržovat zaběhnutá pravidla. Jiří David je intelektuálním a konceptuálním autorem, pro něhož je krajíc křehkého chleba zasazený do železné desky nejen symbolem relativity a pomíjivosti věcí, ale i skvělou vizuální podívanou. Výstavu můžete navštívit do 26. května 2001.
