Čeští generálové chtějí modernizovat zastaralé ruské protiletadlové systémy
Některé radikální reformní plány české armády berou rychle za své. Protivzdušná obrana, chatrná, zastaralá a ještě nedávno určená na odpis, se zřejmě rušit nebude. Vlivná generálská lobby totiž zcela vážně uvažuje o modernizaci několika souprav protiletadlových a raketových střel označovaných zkratkou KUB nebo - v řeči Severoatlantické aliance - SA-6 Gainful. Původní variantu - úplné zrušení - už generálové vůbec nepřipouštějí. Zdroje týdeníku EURO tvrdí, že se chystají se svým návrhem vystoupit v polovině listopadu na výjezdní poradě vedení ministerstva obrany v Jizerských horách.
Zbytečný luxus.
Jde o změnu: v dobách, kdy na ministerstvu obrany vládl Jaroslav Tvrdík, hovořili vojáci o rušení protivzdušné obrany zcela veřejně. I samotný exministr tehdy prohlásil, že „protivzdušná obrana v podstatě nebude existovat“. Důležité objekty, například vládní úřady a jaderné elektrárny, měly v Česku napříště před útokem ze vzduchu chránit pouze nově nakupované stíhačky, případně podzvukové letouny české výroby L-159 nebo vrtulníky. Proč, když i odborníci připouštějí, že taková ochrana rozhodně není stoprocentní?
Vojáci tehdy tvrdili, že na nákup nových protiletadlových systémů, které mají letící raketu nebo třeba unesené civilní letadlo odhalit, zaměřit a co nejrychleji i zneškodnit, nemají dost peněz. A že ani modernizace zastaralých prostředků sovětské výroby se nevyplatí. Počítalo se s tím, že české protiletadlové raketové síly přestanou existovat již v roce 2007.
Pod deštníkem.
K tomu všemu se přidaly hlasy zastánců zrušení protivzdušné obrany ze strategických důvodů. Tvrdily, že Česká republika vlastně nic takového nepotřebuje, protože je „vnitřním státem“ NATO a případný například teroristický útok ze vzduchu by vůbec nemusela řešit. Likvidaci letících střel nebo letadel unesených teroristy by dostaly za úkol armády hraničních států Aliance.
Objevily se i úvahy o tom, že by se Česko mělo připojit k americké Strategické obranné iniciativě (SOI) – známé spíše pod názvem „Hvězdné války“ - a skrýt se případně pod její „raketový deštník“. Do loni schválené Bezpečnostní strategie ČR se dokonce dostala pasáž, která se vstupem Česka do SOI zcela vážně počítá: „Vzhledem k pokračujícímu šíření zbraní hromadného ničení spolu s raketovými technologiemi a vzhledem k tomu, že některé země odmítají respektovat relevantní mezinárodní závazky, bude vláda vytvářet podmínky pro připojení se k projektům či systémům, které budou schopny zajistit ochranu území ČR.“
Nenápadná resuscitace.
Před pár měsíci se o problému přestalo zcela mluvit a psát, vytratil se ze stránek novin a armádní velení začalo ve vší tichosti pracovat na plánu jak životnost protivzdušné obrany co nejdéle prodloužit. „Jde jim o pracovní místa, ale i o to, aby nezanikla další vojenská specializace. Kdyby zanikla, velmi pravděpodobně už ji nikdo nikdy nevzkřísí. A toho se bojí, bylo by to pro ně další oslabení,“ řekl týdeníku EURO dobře informovaný armádní zdroj.
Oficiální stanovisko vojáků zní poměrně jasně: “ V žádném případě se neplánuje vyřazení protiletadlových raketových kompletů z výzbroje,“ uvedl Jan Pejšek z tiskové služby ministerstva obrany. „Ty raketové komplety, které jsou zastaralé, budou ve výhledu roku 2008 buď vyřazeny z výzbroje pro příliš vysoké náklady na případnou modernizaci, nebo budou částečně modernizovány a ponechány ve výzbroji maximálně do roku 2015,“ dodal Pejšek.
Úsporný, přesto drahý.
Generálové, jak říká zdroj týdeníku EURO, 20. listopadu v Bedřichově na zasedání Kolegia ministra obrany opět otevřou otázku nákupu zcela nových systémů protiletadlové a raketové obrany. Ty jsou ale tak drahé, že jde spíše o zastírací manévr k odvedení pozornosti. Nejrozšířenější systém Patriot, který v modernizované verzi PAC-3 vyrábí americká společnost Lockheed Martin, stojí dvacet až třicet miliard korun za kus. Britsko-francouzsko-italský Eurosam SAMP/T patnáct až devatenáct miliard a ruský systém S-300 Favorit dvacet až pětatřicet miliard korun (systém S-300, který chránil až do roku 1992 hlavní město Prahu, předala tehdejší vláda při dělení federace dobrovolně Slovensku).
Větší šanci na úspěch má druhý, úsporný návrh: vyřadit všechny systémy protivzdušné obrany s výjimkou SA-6 Gainful. Ten by se pak pokusili modernizovat alespoň na takovou úroveň, aby splňoval přinejmenším minimální požadavky technické interoperability s obdobnými prostředky NATO. To bude ale velmi obtížné a poměrně drahé. Podle standardů Aliance musí být tyto prostředky schopny zasáhnout cíl letící rychlostí v rozmezí od 420 do 1200 metrů za sekundu ve výškách od dvaceti metrů do třiceti kilometrů ve vzdálenosti tří až čtyřiceti tří kilometrů. Zastaralý systém SA-6 z arzenálu české armády momentálně nesplňuje většinou ani ty nejskromnější požadavky.
