Zombie za šest miliard

ČSOB podle všeho na některé podnikatele nestačí

Československá obchodní banka se dnes jeví jako s převahou nejmocnější finanční instituce na českém trhu, o níž si lze myslet, že každého ze svých protivníků bez problémů zašlape do země. Kapitálová síla ale nemusí být rozhodujícím faktorem úspěchu. Zvláště pak v případech, kdy na druhé straně pomyslné barikády je soupeř, který má v mnohém lepší přístup k informacím, více zkušeností z tvrdého byznysu, bujnější fantazii v řešení šachových partií a také větší míru otrlosti. Svědčí o tom příběh takzvaných Nemethových pohledávek (viz str. 18), s jejichž pomocí započetla své dluhy ústecká Setuza a některé další firmy. ČSOB může mít tisíckrát svatou pravdu, ale vsadit na její konečné vítězství by asi mohl jen největší optimista. Navíc jistota, se kterou banka tvrdí, že smlouva s Nemethem nikdy neexistovala, dosud není potvrzena soudem. Bývalí představitelé IPB připouštějí, že možná nějakou takovou dohodu podepsali, ale co v ní přesně bylo, si nepamatují. Je docela dobře možné, že si to naopak připomněli včas, a aby zakryli svou odpovědnost za škodu, kterou bance způsobili, hodili originály dokumentu do skartovačky. Projekt sekuritizace, který existující kopie smlouvy obsahují, navíc vyvolává pochybnosti, že je skutečně dílem pražského advokáta a ne renomovaného investičního bankéře. Nemeth mohl hrát pouze roli jakéhosi prostředníka. To vše může rozřešit jen opravdový test soudem. K tomu je poměrně blízko, protože Setuza se na ČSOB domáhá uznání zápočtu Nemethovy pohledávky u soudu. I v případě, když soud řekne, že žádná pohledávka neexistuje, budou za kratší konec tahat ČSOB a stát. Největší půvab Nemethovy pohledávky je v tom, že na ní lze vydělávat velké peníze i v případě, že neexistuje.
Zvláště současní vlastníci Setuzy ze skupiny kolem První západočeské společnosti pro kapitálový trh to nyní manažerům z bankovního ústavu názorně předvádějí. Pěkná lekce, jak se lze v mezích české legislativy zmocnit velkého podniku a přitom za něj vůbec nezaplatit, jak splatit miliardové úvěry, aby to ve skutečnosti stálo jen několik málo milionů. Je to taková elegantní, vysoce sofistikovaná forma bezplatné reprivatizace (čti krádeže). Nechtěli jste se s námi dohodnout na kompromisu, nedostanete ani korunu, lze vyčíst z chování finančních eskamotérů. Zastrašování policií a soudy na ně příliš neplatí. V minulosti se dokázali dostat z jinačích šlamastik. Se soukromou obchodní činností v rámci šedé ekonomiky mnozí z tohoto týmu začínali ještě v dobách, kdy nynější bankéři ještě za sebou tahali kačera.
„Pokud někdo ukradne barevnou televizi, těžko může někoho honit za to, že mu z ní potom sebral anténu,“ glosuje situaci Tomáš Pitr z První západočeské. Vychází z předpokladu, že sama ČSOB přijde k obrovskému majetku po IPB za hubičku, a proto nemá morální právo označovat ostatní za zloděje a tuneláře. „I oni od prvního dne, kdy převzali IPB, dělají nevratné kroky, aby ten velkolepý přesun majetku už nikdo nemohl otočit zpět. Nedivím se jim, já bych asi postupoval stejně,“ snaží se Pitr naznačit, že jsou s ČSOB vlastně na jedné lodi a nemají si co vyčítat. V celém sporu jsou svým způsobem příznačné i zcela odlišné postoje lidí uvnitř ČSOB. Na jedné straně je patrný poměrně smířlivý přístup šéfa banky Pavla Kavánka a jeho strategického poradce Jana Dobrovského, na druhé straně však vyráží do boje pod šerifskou hvězdou restrukturalizační útvar v čele s Janem Lamserem a Markem Ditzem, kteří by si s Pitrem a jeho partou nejraději vypíchali oči. Pitr, a s ním František Mrázek v pozadí, mohou být pro banku a její majitele užiteční v jiných věcech (zejména při obstarávání a dohledávání informací). Vzájemná kooperace by v určitých případech mohla být i oboustranně výhodná. Nelze tedy vyloučit, že v budoucnu přijde jakýsi generální pardon ve stylu: co jsme si, to jsme si. Případná škoda, která z chování vlastníků Setuzy může vyplynout, stejně nepůjde na vrub ČSOB, ale státu, respektive ČNB. Nebylo by to poprvé, kdy zdánliví nepřátelé spolu uzavřou pragmatickou dohodu o partnerství.
Firmy, které si dnes vypomáhají „Nemethem“ nejsou rozhodně jediné, které se snaží, aby z celého gigantického přeskupování pohledávek spravovaných ČSOB a Českou konsolidační agenturou urvaly maximum výhod pro sebe. Celý proces dává obrovskou šanci všem dalším ekvilibristům a mistrům kombinatoriky. Že zisky na jedné straně jsou úměrné ztrátám státu a daňových poplatníků na straně druhé, je nabíledni. Je docela pravděpodobné, že za pár let si toho někdo všimne a bude požadovat zřízení zvláštní parlamentní vyšetřovací komise, jak tomu v takových případech bývá. Duch dva roky mrtvé IPB se zkrátka má čile k světu.