I sebelepší „vychytávka“ po čase omrzí. Ještě před deseti lety mohlo být plánování porad s kolegy skrze některý z online videokonferenčních programů do jisté míry vzrušující. Dnes je taková věc naprosto běžná. Zoom a ostatní internetové platformy, díky nimž může řada firem efektivně fungovat i v době pandemie, se znenadání staly standardní součástí našich každodenních životů. Využíváme je častěji, než bychom si mnohdy přáli, a možná právě proto nám už začínají připadat fádní.
Jedna z věcí, která lidem pracujícím z domova chybí nejvíc, je osobní kontakt. Naštěstí má ale lidstvo k dispozici technologii, která ho dokáže poměrně věrohodně zprostředkovat, aniž by museli opustit domovy – brýle pro virtuální realitu.
„S největší pravděpodobností budeme svědky toho, že se po nich velmi rychle zapráší,“ řekl zpravodajskému serveru BBC Joe Fitzsimons z britské organizace Institute of Directors. Sám prý strávil několik posledních měsíců studiem toho, jak vybrané firmy pomáhají svým zaměstnancům přizpůsobit se novému normálu a usnadňují jim komunikaci s kolegy. A z jeho pozorování vyplývá, že stále více podniků hodlá v budoucnu tyto online meetingy obohatit právě o prvky spojené s virtuální realitou: „Myslím si, že její výhody jsou zcela zřejmé a že firmy si to začínají čím dál více uvědomovat a budou ji zavádět co nejrychleji.“
Zoe Clarková z PR agentury Tyto souhlasí. Spolu se svými kolegy používá zmíněný headset již od Vánoc a nemůže si jej vynachválit: „Je skvělé, že se takto můžeme sejít, i když spolu fyzicky být nesmíme. Rozhodli jsme se dát uprostřed pandemie virtuální realitě šanci. Chtěli jsme zjistit, co to s námi udělá, protože fakt, že musíme všichni pracovat na dálku, se na nás pochopitelně (negativně) podepisuje. Hledali jsme způsoby, jak naše lidi víc zapojit a zároveň jim umožnit i trochu zábavy v tomto skutečně obtížném roce.“
Meeting jako hra
Virtuální realitu podporuje například aplikace Rec Room. Na první pohled se neliší od laciné počítačové hry – lidé, totiž jejich počítačoví avataři se sejdou na určitém místě, typicky v nějaké velké místnosti, a baví se spolu, jako by skutečně stáli jeden vedle druhého. Během konverzace mohou například pojídat pizzu, pít kafe a různě se pohybovat. Když člověk, který stojí uprostřed místnosti, natočí hlavu na stranu, uslyší, co si mezi sebou povídají ostatní. Pokud se někdo zasměje opravdu hlasitě, vzbudí pozornost všech kolem a lidé se k němu hned otočí, jak by se s největší pravděpodobností stalo v reálné kanceláři.
Vlastního avatara si uživatel může přizpůsobit k obrazu svému – ať už co do oblečení, barvy vlasů nebo pleti. „Možná si myslíte, že to vypadá divně – máte avatara a na hlavě headset,“ popsal Job Van Der Voort, šéf nadnárodní společnosti Remote, která pomáhá firmám po celém světě s najímáním pracovníků na dálku. „Ve skutečnosti se tak ale cítíte být zapojeni do dění daleko víc, než kdybyste seděli u svého počítače a civěli na Zoom.“
Přes všechny výše zmíněné přínosy si Van Der Voort dobře uvědomuje, že ve své současné podobě naráží virtuální realita na řadu limitujících faktorů, takže ji nelze uplatnit vždy a všude. „Člověku se například s jejím využitím celkem obtížně píše, protože má na rukách speciální rukavice. Pár formálních porad jsme s ní už měli, ale většinou ji využíváme k těm méně seriózním, abychom mezi sebou navzájem upevnili vztahy (na pracovišti). A přesně pro takové účely se dnes hodí ze všeho nejlíp – jak tomu bude za pár let, to teprve uvidíme,“ říká.