Michal Kraus rozpočet nezachrání
Česká vláda dovedla umění politické destrukce k dokonalosti. Posun daně z přidané hodnoty tak, jak ho schválila na základě pozměňovacícho návrhu poslance Michala Krause minulý týden sněmovna, je jednoznačně krokem k vyvolání silné nespokojenosti veřejnosti, aniž by došlo k posunu v daňové politice. Takhle rozčílit lidi a nic z toho nevytěžit, to opravdu dokáže jen málokdo. V tomto okamžiku je ale zbytečné se nad tím pohoršovat, protože tenhle daňový paskvil vznikl již na kolodějských jednáních o reformě veřejných financí a podílejí se na něm vedle sociálních demokratů i unionisté a lidovci.
Od počátku bylo jasné, že zcela klíčovým pro reformu příjmové strany veřejných rozpočtů je sblížení sazeb DPH. To sociální demokraté z naprosto nepochopitelných důvodů odmítli. Patrně v nich dříme jakési těžko pochopitelné přesvědčení, že je sociálnější brutálně zdražit telefon a holiče než jeden rohlík o osm haléřů. Vytvořili tím základ k tomu, aby došlo k cenovým skokům v případě naprosté většiny služeb hned od počátku roku.
Tím to však nekončí, protože ve snížené sazbě zůstanou například služby spojené s bydlením, které poskočí po vypršení výjimky od Evropské unie, a potom se nepochybně můžeme těšit na další šok.
Ti, kteří trochu rozumějí veřejným financím, si mohou domyslet, že vzhledem k trendům ve světě i potřebě skutečných reforem v Čechách nakonec dojde i k odmítanému posunu snížené sazby DPH tak jako tak. Po zaplacení politické daně za dnešní zdražení proto přijde socanům nový daňový výměr, i když budou ekonomii stavět na hlavu a stahovat z ní kůži ještě více než dosud.
Obzvláště pikantní je, že tento ekonomický nesmysl posvětil i šéf odborové centrály a senátor ČSSD Milan Štěch právě v okamžicích, kdy začínala demonstrace proti reformě v Ostravě. Prohlásil, že když už je deflace, tak takové zanedbatelné zdražení není taková tragédie. Má svatou pravdu. Blbost nemusí být vždy tragédií. Jenom vzniká otázka, proč při té deflaci Štěchovi vadí, že se státní zaměstnanci nedočkají zvýšení svých výdělků o 40 procent během nadcházejících tří let. Je škoda, že tento požadavek dodatečných 60 miliard čistých výdajů navíc během nejbližších tří let nebyl na žádném transparentu v Ostravě k vidění. Možná by to horníci a hutníci, bojující za každé půl procento přilepšení při zřetelně rostoucí produktivitě práce, příliš neocenili. Ještě by jim mohlo dojít, že za takové prachy by ta vysněná dálnice D47 mohla být skoro hned.
Každopádně ani s daňovými šoky prosazovanými Michalem Krausem to nevypadá, že by se vláda zmohla na snížení rozpočtového deficitu v příštím roce. A její další působení má nejenom nezanedbatelné národohospodářské, ale i politické náklady.
