JIŘÍ HAVEL, MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY PRO EKONOMIKU: Dvorní ekonom sociálnědemokratické vlády Jiří Havel nehodnotí slovenské reformy jen negativně. České ekonomice by však zavedení rovné daně a plateb u lékaře nedoporučoval. Jak vy se díváte na reformy provedené Dzurindovou vládou na Slovensku?
JIŘÍ HAVEL, MÍSTOPŘEDSEDA VLÁDY PRO EKONOMIKU:
Dvorní ekonom sociálnědemokratické vlády Jiří Havel nehodnotí slovenské reformy jen negativně. České ekonomice by však zavedení rovné daně a plateb u lékaře nedoporučoval.
Jak vy se díváte na reformy provedené Dzurindovou vládou na Slovensku? Hlavní poselství je velmi jednoduché. Slovenské reformy mají stejné směřování jako reformy české. S tím rozdílem, že my jsme si navykli mluvit o reformách v budoucím čase a málo zmiňujeme to, jaké reformy jsme provedli v minulých osmi letech. To znamená, že už máme kus práce za sebou. A zřejmě jsme je dělali dobře, protože jsme si jich zase tak moc nevšimli. Ty slovenské reformy byly naopak dělány tak, že si jich všimli všichni. A to si myslím, že je ten hlavní problém. Líbí se mi myšlenka, kterou pronesl jeden z expertů OECD, že hloubka reforem závisí na hloubce problémů, které v dané zemi jsou. A protože hloubka těch problémů byla opravdu značná, i ty reformy potom byly velmi hluboké. Jinak řečeno, země v zoufalé situaci musí dělat zoufalé reformy. Přesto existuje mezi Slovenskem a Českem řada rozdílů. Slovensko má rovnou daň, platí se tam u lékaře, byly tam omezeny sociální dávky a celkově daňová zátěž je na Slovensku nižší. Přesto si myslíte, že směřování reforem je stejné?
Myslím, že ano. Ekonomická opatření se promítají do ekonomického výsledku se zpožděním. Když si nalistujete analytika společnosti PPF Pavla Kohouta, který v žádném případě nefandí sociální demokracii, tak i on říká, že na hodnocení slovenských reforem je příliš brzy a že hlavní příčinou růstu obou ekonomik je příchod zahraničních investic. Co se týče podmínek pro investory, tak na Slovensku jsou o něco málo štědřejší než u nás a zdanění podniků je totožné. Nenechte se mýlit tím, že oni mají nominálně 19 a my máme 24 procent. Pokud totiž vezmeme efektivní sazbu, tak je totožná na úrovni zhruba sedmnácti procent.
Zavedení rovné daně, placení u doktora a další opatření Dzurindovy vlády byste tedy pro českou ekonomiku nedoporučoval?
Vždycky musíme počítat pro a proti. Začneme rovnou daní, ta je pro mě naprosto nepřekousnutelná. Rozumnější mi přijde zaměřit se na zjednodušení daňových zákonů. Chtěli bychom jít ještě dále, než došli Slováci, protože ti, i když deklarovali zrušení všech výjimek, tak je zdaleka nevymýtili. Souhlasím s tím, že daňové zákonodárství je zatím u nás příliš složité, ale je třeba vidět, že v Německu jsou daňové zákony ještě o třetinu rozsáhlejší. Na tom, že ty zákony bobtnají, mají však zásluhu všechny parlamentní strany.
Pojďme ke zdravotnictví. Nemotivovala by vyšší spoluúčast pacienta k lepší péči o své zdraví? Ke změně systému zdravotnictví musíme mít důvod. Buď bychom museli zjistit, že je naše zdravotnictví příliš drahé, anebo, že je málo výkonné. Ani v jednom případě tomu tak není. Naše zdravotnictví je totiž relativně levné a výkonné. Je něco, co se vám naopak na slovenských reformách líbí?
Je tam spousta věcí, které byly namířeny ekonomicky. Nemám nějaký čistě záporný postoj k slovenským reformám. Jsou tam některé věci, které pro nás fungují jako vzor. Například slovenský přístup k dani z příjmu právnických osob je sice ve výběru daní stejný jako u nás, ale technicky lepší. Oni mají totiž nominální sazbu níže než my, což je pro určitou kategorii podniků psychologicky mnohem lepší a také přehlednější. Chtěli bychom tedy stáhnout rozdíl mezi nominální sazbou a efektivní sazbou, aby bylo na první pohled jasné, že naše daně jsou nízké.
