Ani dnešní věda nedokáže vysvětlit činnost mozku během spánku
Na pultech vídeňských knihkupectví se právě před sto lety objevil snář zcela specifického druhu. Nesl sice obvyklý název - Výklad snů, ale nedoporučoval, kdy a jaká čísla sázet v lotynce. Autor Sigmund Freud se v něm pokusil vysvětlit původ snových dějů. Jeho snář se hemžil samým povědomím, bizarními představami, pudy a potlačenými emocemi. Moderní neurologie řadila Freudovy představy ještě nedávno do skoro stejně směšné kategorie jako klasické snáře. Zdá se, že předčasně.
Odborníci z mnoha prestižních univerzit v šedesátých a sedmdesátých letech tvrdili, že sny jsou vyvolávány přesunem chemických látek v nejprimitivnější části mozku, a to během fáze spánku, při níž se rychle pohybuje oko. Tato sp ánková fáze se proto označuje jako REM (Rapid Eye Movement).
Podle této koncepce je snění vlastně nahodilé a chaotické. Je to jen pokus mozku reagovat na zpomalenou spánkovou mozkovou fyziologii. Vyšší mozková centra, centra myšlení, emocí a paměti, jsou pak jen pasivními respondenty. Tato tehdy nesmír ně populární spánková teorie neříkala nic jiného, než že se Freud už víc mýlit nemohl. Avšak výsledky nejnovějších výzkumů budí zdání, že vídeňský psychoanalytik až tak nechyboval.
Nová spánková teorie totiž opět přisuzuje aktivnější roli těm mozkovým partiím, které mají právě co dělat s city, pamětí a představivostí. Tyto nálezy ani nepotvrzují detaily Freudovy studie, ani nedokazují, že výklad snů je „královskou cestou k pochopení povědomých aktivit mozku , jak ujišťoval Freud. S psycho-analytickým myšlením jsou však slučitelné.
Objev ihned povzbudil mnohé psychoanalytiky, kteří nyní tvrdí, že poslední poznatky nabízejí biologické vysvětlení pro to, co Freud odvodil z léčení neurotických pacientů už před sto lety.
Posun ve studiu spánku byl umožněn především vývojem laboratorních technik, jež například v současné době dovolují měřit průtok krve mozkem. Právě ten je indikátorem aktivace mozku, a to jak během fáze REM, tak i během fáze non - REM.
Zjistilo se, že ve fázi REM je silně aktivován mozkový kmen a další mozkové oblasti, které se podílejí na řízení vzrušivých dějů. To bylo ovšem známo už dříve. Novinkou je to, že bouře aktivity se objevují i v těch mozkových oblastech, které n esou odpovědnost za složitější mentální funkce, jako city, motivace či paměť. Stejně pozoruhodně se chovají i ta mozková centra, která jsou během fáze REM „vypojena . Oblasti kůry mozkové, kde se odehrávají nejsložitější mozkové pochody, jako je plá nování, abstrakce či logické úvahy, vykazují sníženou aktivitu.
Všechna tato odhalení umožnila postupně zmapovat snící mozek. Tato „mapa se dokonale shoduje se subjektivní zkušeností snícího spáče: ve snu se odehrávají složité scénky a podněcují se v nich intenzivní city, chybí však řádný časový sled, vní mání času a mnohé další známky probuzeného vědomí.
Mapa spícího mozku je podle některých vědců konzistentní i s psychoanalytickou teorií. Fakt, že ve fázi REM je emoční systém aktivní, zatímco mozkové oblasti podílející se na racionálním myšlení jsou „vypnuty , lze vysvětlit tak, že ego během spánk u dá volno kontrolním mechanismům a plnou moc převezme povědomí. Freud si myslel, že za obrazy ve snu nese odpovědnost sexuální a agresivní pud. I když mozkové sféry spojované s motivací a chutí jsou širší a amorfnější, nevy lučují, že základem snů jsou opravdu základní pudy.
Cílem nedávných výzkumů bylo také pokusit se zjistit, kde se vlastně sny rodí. Odpověď na tuto otázku by rovněž přispěla k poznání, zda vůbec či do jaké míry je dnes ještě Freudova teorie přijatelná.
V jednom moderním modelu spánku se snění spojuje jednoznačně s fází REM, která se vyskytuje s předvídatelnou pravidelností v devadesátiminutových intervalech. Osoby, které byly vzbuzeny během fáze REM, tvrdí, že až 95 procent této doby měly sny, zatímco v jiných etapách spánku to bylo asi jen deset procent. Protože fáze spánku REM je vyvolávána přesunem chemických neurotransmiterů v části mozkového kmene, jsou někteří věd ci přesvědčeni, že snění vyvolává právě spuštění této fáze.
Pokud však spánkové scénky vyvolává naprogramovaný přesun chemikálií, jaký prostor může zbývat na rozdmýchávání povědomých tužeb či přehrávání dětských traumat? Přitom se už potvrdilo, že sny ve fázi non-REM jsou stejné jako ve fázi REM. Z toho pak někteří odborníci usoudili, že pro snění není fáze REM nutná. Je-li tomu tak, pak by to znamenalo, že sny mohou vznikat i v jiných částech mozku, tedy i v těch, které jsou odpovědné za impulsy, popudy či chutě. Studium pacientů se zraněním nebo nádorem v různých částech mozku ukázalo, že sny mají všichni, i ti, kteří by je vlastně mít neměli.
Nikdo dosud jednoznačně nedokázal, zda je Freudova teorie skutečně vědeckou teorií, nebo jen spekulativní hypotézou. Dnes - po letech, kdy bylo učení vídeňského psychoanalytika odmítáno - mnozí vědci dodávají: Freud už je bezpochyby mrtev, ale jeho duch si konečně dobývá místo, které mu patří.
