Nový zákon likviduje ekologickou výrobu energie
Kombinovaná výroba elektřiny a tepla, která představuje nejúčinnější, a tím pro životní prostředí maximálně šetrnou produkci elektrické energie, má zatím v České republice slušné zastoupení. Do sítě dodává přes dvacet procent elektřiny. Tep lárenští odborníci se však obávají, že jim nové energetické zákony tuto výrobu zlikvidují.
Podle dosavadních předpisů má elektřina z kombinovaných zdrojů při zařazování do odběru přednost, a teplárny tak mají její prodej zajištěný. I levnější zdroje, například uhelné elektrárny, naopak musejí v případě přebytku elektřiny sn ížit výkon a výrobu kvůli nízké poptávce omezit.
Podle návrhu souboru tří nových energetických zákonů se tato pravidla změní. Přestane platit povinnost přednostního nákupu, a teplárny tak ztratí jistotu, že od nich elektrárenský dispečink vyrobenou elektřinu koupí. Zákony (energetický zákon včetně regulace, zákon o hospodaření s energií a zákon o státní energetické inspekci) nyní procházejí připomínkovým řízením. Pokud projdo u schvalovacím maratonem bez větších obtíží, měly by platit od 1. ledna 2001.
Nový návrh zákona o hospodaření s energií sice počítá s tím, že teplárenští výrobci budou mít i nadále „přednostní právo regulovaného přístupu , to jim však odbyt nezajistí, protože energetický dispečink, který řídí zařazování zdrojů do elektrárenské sítě, bude vycházet z nejlevnější nabídky.
Místopředseda Teplárenského sdružení a generální ředitel Pražské teplárenské Luboš Pavlas upozorňuje, že v konkurenci jiných zdrojů má elektřina z kombinované výroby jen malou šanci na uplatnění. „Neuplatníme ji, nebo když ano, tak se dost aneme pod výrobní náklady, tvrdí. Tato hrozba se přitom netýká jen jeho firmy. Teplárenské sdružení, které zahrnuje největší domácí výrobce, se proto pokusí prosadit, aby se povinnost přednostního nákupu elektřiny z kombinované výroby znovu dostala do zákona.
Proti jsou nejen zastánci plně liberálního trhu (ti nepřipouštějí žádné zvýhodnění), ale i předkladatel zákona, tedy ministerstvo průmyslu a obchodu.
Představitelé tohoto úřadu pro týdeník EURO uvedli, že nevidí důvod, proč by měli mít výrobci tepla jakoukoli výhodu. Teplárenská lobby chce podle nich současně s přednostním nákupem prosadit cenové zvýhodnění, což odporuje přijatému principu volné soutěže. Nové zákony totiž mají vytvořit podmínky pro liberalizaci a otevření trhu a připravit energetiku České republiky na vstup do Evropské unie. „Finanční zvýhodnění se nedoporučuje ani na výstavbu, ani na nákup takto vyrobené elektřiny, uvádí se rovněž v odůvodnění navrhované úpravy zákona. Představitelé Teplárenského sdružení naopak poukazují na fakt, že přednostní přístup do sítě pravidla Evropské unie povolují. Ve směrnici 96/92 (o liberalizaci trhu s elektřinou) se přesně uvádí: Členské státy mohou na systémovém operátorovi požado vat, aby dal prioritu výrobním zařízením, které využívají obnovitelné zdroje či odpady anebo produkují elektřinu v kombinované výrobě. Je tedy na jednotlivých zemích, zda této možnosti využijí.
Evropa propadla panice.
Když domácí výrobci tepla tvrdí, že je volný trh zlikviduje, argumentují zkušeností ze západní Evropy. Od února, kdy se pro členské státy unie otevřelo obchodování s energiemi, klesly nákupní ceny elektřiny o třetinu. O přežití přitom bojuje zejména kombinovaná výroba. Z pohledu dodávek elektřiny není teplárna stabilním zdrojem, a v konkurenci jiných výrobců tak dosahuje nejnižších cen.
Dramatická je situace v sousedním Německu, zděšení však panuje i v okolních státech. Mezinárodní teplárenská organizace Euroheat & Power nedávno představitele Evropské unie upozornila, že volný trh jde proti zásadám ochrany životního prostředí, když likviduje nejúčinnější výrobu elektřiny.
Zatímco v klasické uhelné elektrárně se využije energie v palivu jen ze třiceti nebo maximálně čtyřiceti procent, u kombinované výroby, při níž se zužitkuje i odpadní teplo, se uvádí více než šedesátiprocentní účinnost. Využitím tohoto tepla k vytápění se navíc snižují emise skleníkových plynů. Kvůli ekologickému přínosu k ombinované výroby se i Evropská unie zavázala, že do roku 2010 zvýší podíl takto vyráběné elektřiny z původního průměru devíti procent na dvojnásobek.
Těžko vyhovět všem.
I na půdě Evropského parlamentu se ovšem nyní diskutuje hlavně o tom, jakým způsobem je možné kombinovanou výrobu zachránit. Organizace Euroheat & Power navrhuje nový systém energetických daní. Zjednodušeně řečeno, aby byly zavedeny daně pro výrobu, která víc škodí životnímu prostředí, nebo se snížily či odpustily daně u ekologické výroby. Výjimky z daní nebo jejich snížení by se přitom měly týkat nejen energií z obnovitelných zdrojů, ale i výrob s vysokou účinností.
Zatím není jisté, zda se tyto návrhy podaří prosadit. První rozpory se projevily na nedávném summitu o teplárenství v Helsinkách. „Každá z členských zemí si hájí své národní zájmy a nechce, aby se kvůli daním zdražila zrovna její ele ktřina, potvrdil účastník summitu Luboš Pavlas. Většímu daňovému zatížení se budou bránit nejen Francouzi (70 procent elektřiny z jaderných elektráren), ale například i Němci nebo Britové, kteří se bojí, že by jejich uhelné elektrárny přestaly být konkurenceschopné a že by se musely (kvůli snížené těžbě energetického uhlí) zavírat doly.
Finsko naopak ekologické daně prosazuje. V této severské zemi se do sítě dodává z kombinovaných zdrojů 33 procent elektřiny. „Ekologické daně asi zvednou ceny energií, ale pro vlády v zemích s vysokou odpovědností vůči životnímu prostředí neznamenají žádné politické riziko, uvedl ředitel finské společnosti For tum Henrik Erämetsä.
ČR je jinde.
Starosti Evropské unie jsou zatím Česku vzdálené. Domácí teplárenství má dosud problémy i s uplatněním tepla, u něhož mu konkurují dotované dodávky plynu i elektřiny. Dálkové teplo vedle nich představuje pro spotřebitele nejdr ažší způsob vytápění.
Přestože k narovnání cen je potřeba plyn zdražit minimálně o třetinu a elektřinu až o padesát procent, s ukončením deregulací jejich cen se počítá až někdy kolem roku 2002. Teplo se naopak už druhý rok prodává bez dotací a podle ministerských výměrů si mohou jednotliví dodavatelé každoročně cenu zvednout o tři až pět procent.
Na tomto způsobu plošného zvyšování nejvíc vydělávají nejdražší výrobci nebo častěji překupnické firmy, které jsou pouze dodavateli tepelné energie. Uvolnění cen tepla je jasným dokladem toho, že Česká republika zatím neumí chránit spotřebitele. Ceny je dnotlivých dodavatelů se liší v rozmezí 180 až 650 korun za gigajoule. Největší výrobci prodávají teplo v průměru za 275 korun za gigajoule. A přestože teplárenští odborníci upozorňují, že není důvod, aby se kdekoli cena pohybovala nad 300 nebo maximálně 320 korunami za gigajoule, nic se zatím neděje.
Poslední hřebík.
Představitelé teplárenského sdružení mají pocit, že se jejich odvětví ocitlo v nemilosti. Kvůli pomalé deregulaci konkurenčních energií bude další tři roky bojovat o zákazníky. S přijetím nynějšího návrhu energetických zák onů mu hrozí, že neprodá vyrobenou elektřinu. Navíc se už ozývají hlasy, že se musí u tepla zvýšit daň z přidané hodnoty. Je jedinou energií, kde spotřebitelé platí pětiprocentní DPH. U elektřiny a plynu se vloni tato daň zvedla na 22 procent.
Sjednocení daní je nutnou podmínkou pro vstup země do Evropské unie, zvýšení cen tepla o dalších šestnáct procent je však pro vládu silným soustem. Proto bude údajně požadovat výjimku, která by platila ještě pět let. Udělení podobné výjimky však te plárenští odborníci nevěří. „Obávám se, že u DPH je tento požadavek neprůchodný, uvedl Luboš Pavlas.
