E k o n o m i k a v r o c e 1 9 9 8
Jako v jiné zemi si musí připadat pozorovatel české ekonomiky při srovnání situace na počátku a na konci letošního roku. Hospodářský manévr zvrátil během letoška vývoj téměř všech hlavních ukazatelů, ale i očekávání ekonomických subjektů.
Hluboká vnější nerovnováha s výhledem na rychlé znehodnocování měny, rostoucí inflace, která v čisté podobě dosahuje téměř osmi procent, byly smutným obrázkem české ekonomiky. Úrokové sazby na mezibankovním trhu se pohybovaly bezpečně nad sedmnácti procenty a s délkou termínu rostly. Odvážní analytici věštili zpomalení růstu hrubého domácího produktu pod dvě procenta, a když se objevila zpráva, že ČNB v neoficiální prognóze počítá s poklesem ekonomiky o jedno procento, způsobilo to poprask tišený zdůvodňováním, že jde o katastrofické scénáře.
V prosinci je už po katastrofě. Pokles ekonomiky se za celý rok přiblíží třem procentům. Na druhou stranu čistá inflace na tři procenta asi ani nedohlédne. Schodek na běžném účtu platební bilance se krčí někde kolem hodnoty představující tři čtvrti procenta HDP a v masivnější pokles měny věří už jen ti, kdo nakoupili zahraniční dluhopisy při kursu 19,50 Kč za marku.
Není divu, že po takovém smyku padají otázky, zda není tahle jízda z kopce přece jen trochu riskantní. Koneckonců naděje na rychlé oživení je v nedohlednu a hrozí, že téměř každý desátý člověk bude v příštím roce bez práce.
Vládu, která český vozíček strčila z kopce, vystřídala vláda menšinová a sociálně demokratická. Její představa, že vůz má kromě brzdy a plynu také volant, se zdá poměrně sympatickou. ČNB proto také sundala nohu z brzdy, pokles sazeb je gigantický. Od počátku roku činí u ročních termínů osm procentních bodů a u kratších čtyři. Očekávání jsou tedy velmi optimistická. Trh věří, že sazby budou dále klesat při nezměněném devizovém kursu.
Vláda tedy nepochybně má prostor, aby otočila volantem a zkusila to po lepší cestě. Orientační smysl kabinetu však vyvolává poměrně kontroverzní reakce. Velké podniky se těší na sanaci z kapes daňových poplatníků, a někteří vlastníci se dokonce ochotně vzdávají svých pozic ve prospěch státu. Těší se i banky, že by mohlo zbýt i pár korun na dosud nedobytné splátky. Skeptici oproti tomu poukazují na skutečnost, že hlavním problémem ekonomiky je neschopnost bank správně alokovat kapitál. Konstituování nezbankrotovatelných podniků, při jejichž financování nenesou banky žádná rizika, není cestou k zdravé tržní ekonomice. Každopádně hrozby pro stabilitu ekonomiky pominuly a země má šanci začít znova, přibližně tam, kde skončila reforma někdy v roce 1993.
Úrokové sazby podle lhůty splatnosti (Pribor) v procentech
Pramen: ČNB
ČLÁNKY DO MAILU