Zpátky za pradědečkem

Nový generální ředitel Českého Telecomu se bojí jen brzkého stmívání

Španělé mají tradici, že žena, která se vdá, si nechává své rodné příjmení. Děti jména obou svých rodičů i dalších předků přejímají. Příjmení se tak kumulují a jména Španělů a Španělek se stávají delšími a delšími. Nový generální ředitel Českého Telecomu Jaime Smith, má příjmení čtrnáct, kromě několika španělských také jedno irské, a dokonce jedno české - Andersch. „Můj prapradědeček byl původem Čech, žil v malé vesničce poblíž České Lípy. Odstěhoval se na Pyrenejský poloostrov a oženil se tam se Španělkou. Já jsem se s ním bohužel nesetkal, zemřel dříve než jsem se narodil. Prozatím nevím přesně, zda je toto příjmení českého původu, neb si ho prapradědeček změnil po příchodu do Španělska, jako se to například stalo u jiného mého předka, po němž mám jméno,“ říká Smith o svých českých kořenech.

Po stopách na sever.

Během 102 dní, které uplynuly od červnové valné hromady Českého Telecomu (ČTc), při níž byl Smith jmenován do pozice předsedy představenstva a generálního ředitele největšího lokálního fixního operátora, se k bližšímu zjišťování českého původu předků nedostal. „Prozatím jsem měl plno práce s přebíráním firmy, se stěhováním rodiny a zabydlením se v Praze. Těším se ale, až budu mít čas a příležitost vydat se do severních Čech a zjistit něco o svých českých kořenech,“ svěřuje se. Jaime Smith strávil celé své dětství ve vesničce poblíž severošpanělského Bilbaa, centra Baskicka. Jako nejmladší z devíti dětí chtěl původně pokračovat ve šlépějích svého otce, průmyslového inženýra, ale po střední katolické škole si zvolil obor obchod, správa a řízení na univerzitě v Bilbau. „Uvědomil jsem si, že mi tato oblast dá více příležitostí a možností dalšího profesního rozvoje,“ vysvětluje.

Přes Anglii do Madridu.

Po získání akademického titulu na Universidad Comercial Deusto odjel – již ženatý - na jihozápad Anglie studovat Exeterskou univerzitu. Tam absolvoval studia financí a investic, která zakončil získáním magisterského titulu. Následoval návrat do Španělska, nikoli však do Bilbaa, ale do hlavního města Madridu, kde Smith začal působit jako analytik v makléřské společnosti B&N. „Přesun do Madridu byl poměrně logickým vyústěním mého vývoje, protože právě v hlavním městě se koncentrovala celá španělská makléřská a analytická obec,“ vzpomíná. K telekomunikacím, byť k tomuto oboru inklinoval delší dobu, se Smith dostal víceméně náhodou. „Naše firma byla skoupena finanční divizí koncernu General Electric a pár měsíců na to se v New Yorku plánovala velká konference analytiků ze všech poboček koncernu z celého světa. V té době firma neměla ve Španělsku nikoho pro oblast telekomunikací, tak jmenovali mne. Musím ale zároveň říci, že mi to vůbec nevadilo, tento sektor se mi líbil, i proto, že byl dynamický. V podstatě to ale byla náhoda. Kdyby tehdy nebyla konference analytiků a já nebyl zrovna po ruce…,“ říká s úsměvem.

Poprvé s Telefónikou.

V makléřské firmě nakonec strávil osm let. Nejprve jako analytik sektoru financí, následně byl povýšen na vedoucího celé analytické sekce. V roce 1997 přešel do jednoho z investičních fondů španělské Banco Santander, kde se stal ředitelem sekce Global Equities. „Tento fond značně investoval do sektoru telekomunikací, takže sepětí a kontakt s odvětvím jsem neztratil, spíše naopak,“ rekapituluje Smith. V roce 1999 přišla pracovní nabídka z Telefóniky, největší španělské telekomunikační společnosti. „Jak z pozice analytika, tak manažera investičního fondu jsem se k Telefónice samozřejmě dostal, snažil jsem se ji poznat a analyzovat. Navíc z titulu své práce jsem měl běžný kontakt se zaměstnanci a manažery Telefóniky. Můj přesun byl v podstatě logickým vyústěním dosavadní kariéry. Navíc někteří lidé, se kterými jsem se potkal při působení v makléřské firmě, se přesouvali stejným směrem, nebyl jsem tudíž žádnou výjimkou,“ vysvětluje.

Rychlá kariéra.

Do Telefóniky nastoupil na pozici ředitele finančního plánování jedné z dceřiných společností, Telefónica Internacional (TISA). „V této firmě se koncentrovala veškerá mezinárodní aktiva skupiny, od operátorů podnikajících v oblasti pevných linek, přes mobilní telekomunikace, až po vydavatelství telefonních seznamů Žluté stránky,“ říká Smith. Za poměrně krátkou dobu, zhruba pět měsíců, povýšil na pozici finančního ředitele TISA. „Pravděpodobně první závěr, který jsem si udělal ze zkušenosti s Telefónikou je, že tato firma je mimořádně dynamickou společností, která navíc nabízí velmi slušné kariérní příležitosti. Když si uvědomíte, jak se celá skupina rozrostla za posledních pět let, určitě budete souhlasit,“ říká. V říjnu roku 2000 se stěhoval přímo do centrály Telefóniky, byl jmenován finančním controllerem skupiny. „Měl jsem na starosti finanční kontroly celé Telefóniky, tedy nejen za mezinárodní stranu, ale také za veškeré španělské operace,“ popisuje. V prosinci roku 2002 přešel do společnosti Telefónica de Espaňa, která je španělskou obdobou Českého Telecomu – je dominantním operátorem na poli fixních linek ve své zemi. Ve „španělské“ Telefónice měl z pozice finančního ředitele na starosti kompletní finanční agendu operátora včetně plánování zdrojů, kontroly a zodpovědnosti za finanční výsledky.

Překvapení po šesti letech.

Letos na jaře se začala rodit Smithova „česká kariéra“. Devětatřicetiletý manažer byl součástí týmu, který prováděl v Českém Telecomu předakviziční hloubkovou analýzu, takzvaný proces due diligence. „Do Prahy jsem se dostal po šesti letech, byl jsem upřímně překvapený, jak město i celá země za tu dobu rozkvetla. Je to tady úplně jiné, lepší. Je zřetelné, že vývoj této země je velice rychlý a dynamický,“ říká s uznáním.
Když v dubnu Telefónica zvítězila s nabídkou 82,6 miliardy korun v privatizaci Českého Telecomu a stala se novým majoritním vlastníkem největší české telekomunikační firmy, rozhodl se management Telefóniky vyslat do Telecomu a jeho dceřiné firmy Eurotelu skupinu manažerů vedenou právě Jaime Smithem.

Do Česka z posilovny.

Smith říká, že nabídku k přesunu do Prahy dostal nečekaně. „Bylo to jednou v pátek večer, byl jsem si zacvičit v posilovně a přijela moje žena. To není běžné, tak jsem se lekl, že se něco stalo. Naštěstí to nebylo nic špatného, přijela mi vyřídit, že mne sháněl prezident Telefóniky a že se mnou chce okamžitě mluvit. Když jsem mu volal zpět, nabídl mi pozici generálního ředitele Českého Telecomu,“ vzpomíná.
Nad nabídkou Smith neváhal ani minutu, přijal ji okamžitě. Až později si uvědomil, že by měl celou situaci prodiskutovat se ženou. „Říkal jsem si, že v nejhorším případě budu dojíždět. Myslím, že by se cestování mezi Prahou a Madridem dalo zvládat. Každopádně jsem tuto příležitost vnímal jako něco, co má pro mne velkou důležitost a přínos, tak jsem neváhal ani na moment,“ tvrdí. Viditelně spokojen dodává: „Jsem šťastný, že nejen má žena, ale i naše děti se rozhodly přestěhovat se do Prahy, i když jsem rodině nabídl, že budu dojíždět. Pro nás všechny je to velká příležitost se někam podívat a něco nového zažít.“

Procítěná Praha.

Zatímco většina manažerů v současnosti preferuje bydlení v domku se zahradou na okraji města, Smithovi si pronajali byt přímo v centru Prahy. „Myslím, že se takto dá město daleko lépe procítit a poznat. Navíc naše děti jsou v patnácti a osmnácti letech poměrně samostatné a z centra města se lépe dostanou hromadnou dopravou do školy či kamkoliv jinam,“ konstatuje. Smlouvu v Českém Telecomu má Smith na dobu neurčitou a sám prý ani nemá plán, který by předurčoval délku jeho působení v Praze. „Pro mě je obrovská čest a příležitost jak v profesionálním, tak osobním životě, že zde mohu být, a proto se snažím si to co nejvíce užít. Opravdu se zde cítím jako doma,“ skládá Česku a Čechům další poklonu. Smithův rozvážný styl chování a vystupování poměrně silně kontrastuje s jeho předchůdcem v ředitelském křesle operátora, Gabrielem Berdárem. Smithův lidštější a vstřícnější přístup k lidem vystřídal na chodbách a v kancelářích Telecomu Berdárův spíše autokratický styl. To potvrzuje i Jakub Chytil, výkonný ředitel pro právní záležitosti ČTc. Soudí, že Jaime Smith působí na první dojem uzavřenějším dojmem, než by od Jihoevropana očekával. „Brzy ale člověk zjistí, že je to velice přátelský a vysoce profesionální manažer,“ říká Chytil.
Petr Slováček, viceprezident pro sítě a provoz a druhý místopředseda představenstva Telecomu si je vědom faktu, že změna na pozici generálního ředitele vždy přináší také proměnu atmosféry ve firmě. „Je obvyklé a normální, že většina lidí ve společnosti doufá v pozitivní změnu. V této souvislosti si myslím, že Jamie Smith díky profesionálnímu přístupu v kombinaci s rozvážným a promyšleným rozhodováním a zkušenostmi ze Španělska má vynikající příležitost stát se obdivovaným, respektovaným a uznávaným ředitelem této společnosti,“ odhaduje Slováček.

Moře mu nechybí.

Stěhování z Madridu do Prahy hodnotí Smith zpětně jako „pohodovější“ než přesun z Bilbaa do Madridu před šestnácti lety. „Je přirozené, že to nejdůležitější, co člověk začne v cizině postrádat, je přítomnost přátel a rodiny, ale jinak se v Praze cítím výborně. Jen pro ilustraci: mezi severem a jihem Španělska existují obrovské rozdíly, například v klimatu. Mně osobně navíc chybělo po přesunu do Madridu moře, tak jsem si k němu musel každé dva, tři měsíce aspoň na chvíli „odskočit“. Po letech v Madridu jsem si odvykl, takže tento problém nemusím v Česku řešit,“ říká s úsměvem. Jediné, čeho se v Praze trochu obává, je nedostatek denního světla během zimy. „Známí mne varovali, že zde bude ve čtyři hodiny odpoledne tma. To jsem ještě nezažil, je tedy možné, že mi denní světlo bude chybět. Ale jinak opravdu nestrádám, jídlo i víno zde máte výborné, objevil jsem řadu překrásných golfových hřišť a spoustu lidí, s kterými bych si rád zahrál,“ říká milovník zeleného sportu. „Lidé zde mluví cizími řečmi, jsou dynamičtí a podobně i uvažují. Možná že někdo určité kulturní rozdíly může vnímat, ale pro nás nebylo vůbec těžké se zde naučit žít a fungovat,“ hodnotí Smith dosavadní průběh „české mise“.