Stovky pokut udělených emitentům jsou anulovány
Boj, který před časem vyhlásila Komise pro cenné papíry (KCP) těm podnikům, jež o sobě nehodlají příliš informovat veřejnost, se jí poněkud vymkl z ruky. Na jaře loňského roku totiž komise uložila 833 emitentům značné, až dvoumilionové pokuty za to, že nedodali výroční zprávy za rok 1997 a za pololetí roku 1998. Zhruba 600 emitentů se ale proti těmto tvrdým sankcím okamžitě odvolalo a komise musela podle zákona o cenných papírech o osudu těchto odvolání a pokut rozhodnout do jednoho roku od doby, kdy zjistila porušení zákona. To ale nestihla, a musela proto nyní v této věci přijmout pro ni jistě nepříjemný verdikt: pokuty budou zrušeny. O osudu několika desítek emitentů už také bylo v tomto smyslu rozhodnuto. „Na svém jednání 8. září prezidium rozhodlo o rozkladu o udělení pokuty za porušení informační povinnosti asi 70 emitentů, ve kterém původní rozhodnutí zamítlo a rozhodlo, že pokuta udělena nebude, potvrdila týdeníku EURO tisková mluvčí KCP Radka Procházková. Žádný z těchto případů však podle ní dosud není pravomocně ukončen, protože konečné rozhodnutí musí nejprve obdržet emitent. Další, prosím. O dalších ze zmiňované várky šesti set emitentů bude prezidium podle Procházkové rozhodovat během září a počátku října. Mluvčí komise tak potvrdila nedávná slova svého šéfa Františka Jakuba, který o spornému výkladu s uplynutím prekluzivní lhůty informoval týdeník EURO již před několika týdny. „My jsme říkali, že ta roční lhůta byla splněna tím, že byla uložena sankce v první instanci. Pak jsme však našli judikát, který hovoří o tom, že sankce musí být uložena včetně druhé instance, což je udělení pokuty s odvoláním, uvedl tehdy Jakub. Komisi se podle něj zdá požadavek, aby během jediného roku byla sankce včetně odvolání vyřízena, za nemyslitelný a s judikátem se neztotožňuje. Riziko, že by soudy rozhodovaly v případných soudních přích podle tohoto judikátu, je však pro komisi příliš veliké. Proto rozhodla o anulování pokut. Likvidace podniků? Z hlediska transparentnosti trhu a morálky mnohých firem, které si s informováním hlavu rozhodně nelámou, se přitom v případě udělení pokut jednalo ze strany komise jistě o chvályhodný počin. Jedenapůlletá práce komise však nesmyslně tvrdým nastavením sankcí bohužel přišla vniveč. Nic na tom asi nezmění ani ujišťování současného vedení komise, že celá akce je jen a jen dílem předchozího šéfa komise Jana Müllera. Ani fakt, že do budoucna hodlá komise při sankcích za neplnění informačních povinností emitentů postupovat přísně individuálně. Naopak zpráva o rušení pokut jistě potěšila postižené emitenty. Udělení mnohamilionových pokut se totiž okamžitě setkalo s negativním ohlasem podnikové sféry. „Komise pro cenné papíry se zviditelňuje způsobem, který diskredituje její činnost, stálo například v otevřeném dopise, který tehdy komisi zaslal někdejší prezident Svazu průmyslu a dopravy Štěpán Popovič. Podle něj komise dobře věděla, že pro většinu akciových společností vzniklých z kuponové privatizace je i půlmilionová sankce něčím, co sice společnost ještě přežije, ale nabourá to plnění jejích dalších platebních povinností. Za likvidační a za projev nekompetentnosti dokonce označil tehdejší návrhy na pokuty i ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík. Nutno však přiznat, že problematická akce s tvrdými pokutami splnila vůči emitentům účel. Jejich informační morálka se rapidně vylepšila. Tehdy byla informační povinnost, tedy údaje o hospodaření za tok 1997 a pololetí 1998, plněna společnostmi na 48 procent, za loňský rok to bylo již na 82 procent.
