Zásadní problém je v tom, že stát chce po pojišťovnách proplácet stále dražší zdravotní péči, dále chce, aby se z peněz pojišťovny (které nejsou zdravotním pojištěním, ale další daní, jen pod jiným názvem) navýšily platy lékařů v nemocnicích. Konečným cílem této vlády je opětovné zestátnění zdravotnictví, bohužel Česká lékařská komora tomu zdatně sekunduje. K tomuto cíli jednoznačně vede návrh na jedinou pojišťovnu. (Teď to jsou pojišťovny, pak to udělám s bankami, ona je také lepší jedna banka, a soukromé zestátníme. Vyjde dekret o znárodnění velkých podniků, pak firmy do 500 zaměstnanců, pak firmy do 50 zaměstnanců, pak všechny soukromníky. Konečné řešení bude, že ČSSD s komunisty vytvoří Národní frontu, lidovci se přidají, ODS zrušíme etc. Zní to uhozeně, ale směřujeme tam.)
Dovolil bych si ještě malou poznámku k tolik diskutovanému problému převodu krajských nemocnic. Pocházím ze Zlína a zdejší špičková Baťova nemocnice byla vždycky privátní (1927-1945). Fungovala zde dozorčí rada, kde se vše projednávalo a dozorčí rada Baťova podpůrného fondu, kdy ředitel nemocnice Albert byl zároveň předsedou správní rady fondu. V této době zde byl nejlépe vedený ústav s dokonale zavedeným systémem zdravotní a sociální péče. V této privátní nemocnici bylo vše podřízeno heslu ředitele Alberta - Centrem veškerého dění musí být pacient. Toto heslo se dnes v obměněné formě ve světě užívá jako Patient oriented medicine.
Společenská odpovědnost firem neboli Corporate Social Resposibility (CSR) je v České republice fenoménem posledních let. Zejména po vstupu naší země do Evropské unie nabývá tato aktivita, která spojuje podnikání se společenskými hodnotami, na mnohem větší důležitosti. Naše firmy jsou totiž povinny prokazovat stejnou sociální a ekologickou uvědomělost, jako již řadu let prokazují firmy starých členských zemí EU. Jde o dobrovolnou snahu firem chovat se lépe k lidem i okolnímu prostředí (zákazníkům, investorům), nesoustřeďovat se pouze na ekonomický zisk, ale i na environmentální a sociální aspekty své podnikatelské činnosti. Tím jsou dány také tři základní pilíře CSR - oblast ekonomická, sociální a environmentální.
CSR však není ničím novým. Již ve 20. a 30. letech minulého století pochopil Tomáš Baťa, že jen s maximalizací zisku nemůže jeho firma dlouhodobě vydržet. Proto se zakládaly například Baťovy školy práce, Baťovy nemocnice nebo Baťův podpůrný fond. Zaměstnanci měli navíc možnost podílet se na zisku společnosti. Ve světě se CSR začala systematicky rozvíjet až v 70. letech minulého století. Dodnes je založena na dobrovolnosti, z čehož plyne také skutečnost, že pro ni neexistuje žádná jednotná definice. O první se v takzvané Zelené knize o Evropském rámci CSR pokusila až v roce 2001 Evropská komise. Nejdiskutovanějším tématem však zůstává její měřitelnost, vyhodnocování a možnost ověřování pravdivosti publikovaných informací.
Jiří Bakala,
oddělení nukleární nedicíny
Baťova krajská nemocnice, Zlín
