Jan Knížek se po šesti letech opět stal hlavním daňovým výběrčím
Posledním faulem ministra financí Iva Svobody, než byl kvůli policejnímu vyšetřování jeho podílu na vytunelování mělnické Liberty sesazen z funkce, bylo neodůvodněné odvolání vrchního ředitele Ústředního finančního a daňového ředitelství Jana Knížka. Od té doby uteklo šest let. Ivo Svoboda a jeho nejbližší spolupracovnice na ministerstvu i v byznysu Barbora Snopková jsou nyní ve vězení, Jan Knížek se vrací šéfovat berním úřadům.
O šest let zpátky.
Týdeník EURO se touto kauzou podrobně zabýval, ale protože to bylo v roce 1999, připomeňme základní fakta. V lednu 1999 ministr financí Ivo Svoboda odvolal z funkce Karla Prekšla, ředitele Finančního ředitelství v Praze, pod nějž spadají finanční úřady ve Středočeském kraji, a na jeho místo instaloval Pavla Trnku. Obojí proti vůli tehdejšího vrchního ředitele Ústředního finančního a daňového ředitelství (ÚFDŘ) Jana Knížka. Ředitele finančních ředitelství nejmenuje jejich přímý nadřízený vrchní ředitel ÚFDŘ, ale přímo ministr, ze zákona. Podezřelé bylo, že Prekšl byl odvolán v době, kdy probíhalo vyšetřování hospodaření Svobody a Snopkové v Libertě Mělník, kdy státní zastupitelství žádalo příslušný finanční úřad o poskytnutí informací z účetnictví firem Svobody a Snopkové (Zora Euro a Omnia daně, účetnictví) a kdy jedna z nich se odvolala proti doměření daně právě k Finančnímu ředitelství v Praze.
Jan Knížek, který jako vrchní ředitel ÚFDŘ mohl zasahovat do rozhodnutí Svobodou vybraného ředitele Pavla Trnky, byl odvolán o půl roku později, aniž by mu byly sděleny jakékoli důvody. To ale byly už poslední dny ministra Svobody v Letenské ulici a oba jím prosazovaní kandidáti (Petr Ibl a Břetislav Paděra) na funkci vrchního ředitele ÚFDŘ rezignovali.
„S panem ministrem Svobodou jsem se od té doby nesetkal a důvody, které vedly k mému odvolání, mi nikdy nikdo nevysvětlil, ale ani jsem to vlastně neočekával,“ říká i dnes Jan Knížek. A dodává, že ředitel Trnka ho mile překvapil, jak si vedl a jak ustál Svobodův tlak.
Spolu s ním tehdy odešlo z úřadu pět důležitých lidí - ředitel odboru metodiky daňové správy Miroslav Vácha, vedoucí oddělení daňové kontroly a vymáhání pohledávek Petr Navara, vedoucí oddělení správy daní Michal Kunstýř, vedoucí oddělení zdanění subjektů kapitálového trhu Tomáš Drtina a poradkyně vrchního ředitele Jitka Fridrichová - a společně založili poradenskou společnost Fiscalis. Svým klientům poskytovali odbornou pomoc a poradenství v daňovém správním řízení. „Firma Fiscalis se specializuje na daňový proces. Byli jsme dobří v tom, když někomu hodně teklo do bot a musel jednat s finančním úřadem už v rámci probíhající daňové kontroly. Radili jsme mu, jaké námitky může vznášet, jak má s finančním úřadem diskutovat, co třeba nemá podepisovat, jaké důkazní prostředky má navrhovat a jak postupovat, když mu je odmítnou, a tak dále. Bez velkých emocí a drastických scén jsme uměli pár firmám pár korun zachránit.“
Potřetí kývl.
Naproti tomu minulých šest let Iva Svobody a Barbory Snopkové bylo mnohem smutnějších, neboť zřejmě nejdůležitější činností se jim stalo jejich vlastní trestní řízení. To skončilo letos v lednu rozhodnutím Vrchního soudu v Praze verdiktem, že jsou vinni tunelováním podniku Liberta Mělník v hodnotě několika milionů korun, konkrétně že spáchali trestné činy podvodu a zvýhodňování věřitele. Oba byli odsouzeni k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na pět let. Jejich advokáti, nyní vedení Tomášem Sokolem, sice ještě podali dovolání k Nejvyššímu soudu, ale to již nemá odkladný účinek. Takže Ivo Svoboda i Barbora Snopková jsou toho času v kriminále.
Šéfem ÚFDŘ se po zápletkách s Iblem a Paďěrou nakonec stal Robert Szurman, kterého jmenoval tehdejší ministr Pavel Mertlík, aniž by se ohlížel na výsledky výběrového řízení. Výběrovou komisí tehdy byli doporučeni Drahomír Fránek a Ladislav Říha, Szurman se konkurzu vůbec nezúčastnil. Nyní, jak už dříve uvedl týdeník EURO, odchází coby náměstek na ministerstvo průmyslu a obchodu. Současný ministr financí Bohuslav Sobotka se rozhodl vrátit do čela ÚFDŘ Jana Knížka, který jej vedl v letech 1997 až 1999. „Úkolem pana Knížka bude zrychlit práci na modernizaci daňové správy a připravit vznik samostatné resortní organizace daňové správy po vzoru Generálního ředitelství cel,“ uvedl ministr Sobotka.
„Nabídku vrátit se dostávám z ministerstva financí již potřetí,“ říká Jan Knížek. Proč se tedy nevrátil dřív a proč se nyní rozhodl zanechat podnikání a přejít opět na původní stranu barikády? „Nyní je tu reálná možnost dostat ÚFDŘ do pozice samostatné rezortní organizace. To jsme vždycky chtěli, vždy se o tom mluvilo, ale vždy k tomu ve skutečnosti bylo daleko. Tentokrát je to ale přání pana ministra, respektive hlavní úkol, který mi dal.“ Daňová správa by tímto organizačním posunem podle Knížka získala více politické nezávislosti a reálně by tak posílila.
Firma Fiscalis, kterou Knížek spoluzakládal a kde byl po celou dobu společníkem a jednatelem, je přímým soupeřem finančních úřadů. Firmy a podnikatelé si ji najímají, když se potřebují poradit jak odvést co nejméně na daních, nebo přímo v okamžiku, kdy jsou předmětem daňového správního řízení. Někteří další společníci možná také přejdou na ÚFDŘ, ale někteří zřejmě zůstanou a firma Fiscalis bude dál podnikat. „Nyní dobíhá personální audit, který na ministerstvu financí dělala společnost Deloitte & Touche. Výsledkem bude snižování počtu pracovníků, a tak je třeba kterákoli místa nejprve nabídnout propouštěným z organizačních důvodů. Takže své bývalé kolegy zatím ani přijmout nemohu.“
Křivdil jsem plátcům daní.
Jan Knížek si uvědomuje, že podezření z možného střetu zájmů se bude přímo nabízet. „Samozřejmě jsem už prodal svůj podíl ve firmě, a to nikoli manželce, ale ostatním společníkům, přestal jsem být jejím jednatelem a nechal jsem se vyškrtnout ze seznamu daňových poradců. Na další činnosti firmy Fiscalis se prostě nebudu nijak podílet. Víc toho udělat nemůžu. Byl bych moc rád, kdyby se společně se mnou vrátili všichni, ale to se bohužel asi nestane. Navíc rozhodnutí zavřít firmu by bylo třeba velmi pečlivě zvážit, protože tady na úřadě to taky může být třeba jenom do voleb a znovu budovat firmu od začátku… Je nám přes čtyřicet, a také nás musí něco živit,“ říká Knížek a dodává, „rozumím však tomu, na co narážíte. Je legitimní otázka, zda by člověk, který se stane daňovým poradcem, neměl mít zakázáno poté pracovat na finančních úřadech. Zatím však žádný takový kodex neexistuje.“ Co chce sám Knížek v rámci systému berních úřadů a jejich ředitelství změnit? Co se v praxi přiučil, co pochopil, že je jinak, než se mu na konci devadesátých let v křesle vrchního ředitele ÚFDŘ zdálo? „Dříve jsem ve své funkci některým daňovým subjektům blahosklonně říkal, že nemají pravdu, že daňová správa je hodná a že oni to příliš zveličují. Jenže jsem se přesvědčil, že některým jsem asi křivdil. Ředitelé finančních ředitelství se často dostávají do mezních situací, kdy jde opravdu o hodně. Někdy stačí málo a finanční úřad může plátce dostat úplně dolů, zcela je srazit do kolen. Musí se vždycky zvážit, zda daný subjekt spáchal chybu úmyslně nebo zda šlo jen o neznalost, kterou lze napravit a nemá smysl ten subjekt okamžitě ničit, ačkoliv k tomu daňová správa má nástroje.Čemu jsem se dále přiučil? Že jednání se státními úřady je složité a obtížné, ale to víme všichni. Chtěl bych, aby daňová správa přistupovala k lidem s menší přezíravostí, více přátelsky. Vím, že to zní jako fráze, ale úředník by měl být vůči slušným lidem pokorný, protože z jejich peněz je přece placen.“