Chudí sedláci zapřahující kravky do žebřiňáku, koní nemajíce, věděli, že cesta z kopce zastírá skutečnou schopnost tahu. S hospodářskou výkonností je to stejné, chvíli zaspurtovat umí skoro každý, ale nakonec se počítá jenom schopnost - díky předchozí pečlivé přípravě - sázet jeden slušný výkon za druhým. A pokud možno nepadat, ale hlavně umět se zase rychle zvednout. A pravda je, že kdo v konjunktuře příliš nabobtná, v recesi špatně táhne.
Vsaďte se, o co chcete, že na letošní rok budeme vzpomínat s povděkem jako na hospodářsky nadprůměrný a na celé toto cyklické vzepnutí z hlediska příprav na příští recesi za promarněné.
Předběžné údaje ze statistického úřadu signalizující meziroční zpomalení na 2,3 procenta za třetí kvartál o nějakou desetinu procenta zaostaly za původním očekáváním. Celoroční výsledek se dostane někam ke třem procentům, zatímco za poslední čtvrt století dosáhla složená míra reálného ročního růstu, započítávající všechny vzestupy a poklesy, které jsme za tu dobu zažili, téměř na chlup 2,6 procenta.
Proč něco není? Konjunktura vymetá sklady a čaruje s trhem práce
Když se po pěti letech provázených dvojí recesí Česko konečně v roce 2014 doškrábalo k vzestupu HDP o 2,7 procenta a reálných mezd o 2,5 procenta, bylo to samozřejmě vnímáno s velkou úlevou a povděkem. Rozdíl byl v tom, že nezaměstnanost měla ze sedmi procent kam klesat a oživení v Evropské unii teprve začínalo, včetně poptávky po dovozech z Česka. Stačí se podívat na vývoj registrací nových aut v Evropě za posledních třicet let, aby bylo jasné, že trh se odpíchl ode dna před pěti lety, takže tučná léta měli zde působící automobilky a výrobci dílů před sebou. Co by za to dneska dali, kdyby mohli počítat s tím, že samotná nasycenost poptávky nevyústí v pokles trh, a že se nějak vypořádají se všemi regulačními ranami.
Máme našlápnuto na pokračování konjunktury posledních pěti let a i v příštím roce můžeme najisto počítat s dalším tříprocentním růstem HDP? Když už kvůli ničemu jinému, tak kvůli dokonale „vyluxovanému“ trhu práce tlačícímu na mzdy, jež se promítnou do domácí spotřeby? To by platilo pro velkou ekonomiku, která je vůči vnějším vlivům citlivá mnohem méně než ta naše. Jenomže my nežijeme ve Spojených státech, a vnější vlivy mohou Česko ovlivnit nesrovnatelně víc a hlavně rychle.
Přečtěte si komentář o vývoji ekonomiky: Sýčkování na prosluněné stráni
O saturaci poptávky po motorových vozidlech a příslušenství, hlavnímu exportnímu oboru českého průmyslu, už byla řeč. Už ve vlastním zájmu bychom měli držet palce Therese Mayové, že bude schopna protlačit svůj „brexit deal“ nejen vlastním kabinetem, ale i parlamentem, a totéž se podaří i ve zbytku Unie.
Německo, dlouho fungující jako ekonomická kotva, má za sebou špatný kvartál s mezičtvrtletním poklesem, poprvé od roku 2015. Sice jen o 0,2 procenta, a také vzhledem k mimořádným vlivům v „autolandu“, nicméně celkový vývoz vázne už pár měsíců za sebou a na to, jak mají nízkou nezaměstnanost, byla chudokrevná i soukromá spotřeba. Jenže Německo už roste od roku 2010, a když se dostane do recese, má vláda fiskální prostor začít utrácet. Ale hlavně německé firmy hned tak něco nepoloží, dokonce i nějaký ten gól do vlastní brány zvládnou.
Mají natrénováno. V příští recesi uvidíme, jak na tom jsou ty naše, a hlavně zda jim vláda bude schopna ulevit, nebo jen dál házet klacky pod nohy.
