ZPRÁVA O STAVU UNIE

Čelem proti koalici Šloufa s Mackem

Do voleb v roce 2002 mají unionisté po brněnském republikovém shromáždění (26.-27. 2.) jasno. Končí dohady, kdo má s kým vládnout. Začíná tvrdá práce na získání přízně voličů. „Volby vyhrává síla. Jistota samostatného volebního úspěchu Unie svobody je podmínkou volebního úspěchu čtyřkoalice, pokud se rozhodneme ke společnému postupu, prohlásil nový předseda strany Karel Kühnl. První místopředseda strany Vladimír Mlynář tvrdí totéž. A dodává, že je zřejmé, jaké bojiště se chystá pro příští volby. Poté, co se socialistická Zemanova vláda definitivně znemožní, bude ODS usilovat o navození atmosféry fatálního střetu mezi ní a komunisty. Úkolem Unie svobody je zabránit, aby se takový scénář podařil. Proto je nutné zahájit volební kampaň co nejdříve, nejspíše na jaře příštího roku. Do konce letošního roku proto musí být zřejmé, zda strana půjde do voleb sama, nebo s lidovci, ODA a DEU. Hromadný postup unionisté preferují. Co nejdříve by měl být sestaven společný program, například ve formě sta konkrétních kroků příští vlády a patrně i stínová vláda z lidí, kteří by po případném volebním vítězství zasedli do ministerských křesel. Karel Kühnl bude aspirovat na volebního lídra čtyřkoalice. Předseda. V čele Unie svobody s přehledem stanul Karel Kühnl. Obdržel více než dvě třetiny hlasů delegátů, kteří do Brna přijeli. Tak lehké vítězství patrně nečekal ani sám nový předseda. Kampaň jeho protikandidáta Vladimíra Mlynáře neměla chybu, jeho nasazení před republikovým shromážděním, kdy objížděl jednotlivé organizace, bylo veliké. Unionisté ale nedokázali zapomenout na jeho minulé chyby, například náchylnost ke spolupráci se sociálními demokraty. Tu projevil na republikovém shromáždění US v únoru 1999 a razantně se proti němu postavil právě Kühnl. Jiní delegáti zase tvrdí, že Mlynář ještě musí čekat. Jeho nevyzrálost dokládají tím, že v kampani před předsednickou volbou se příliš opíral o pomocnou ruku exministra zahraničí Josefa Zielence. A další zřejmě odradil přílišnou razancí. Z jeho projevů i z večera otázek a odpovědí, který oba kandidáti na předsedu absolvovali, bylo zřejmé, že Mlynář by po členech unie vyžadoval mnohem tvrdší práci. S volbou je spokojen jak bývalý předseda Unie svobody, tak partneři ze čtyřkoalice. V Kühnlovi vidí záruku, že unie odolá nadbíhání ODS. „Budou sílit útoky proti nám, proti vám, proti ODA, proti DEU. Budou se snažit nás rozštípat zleva i zprava, varoval delegáty republikového shromáždění unie předseda lidovců Jan Kasal. Místopředsedové. Vladimír Mlynář se stal prvním místopředsedou strany. Kandidatury na tento post se v jeho prospěch vzdal Jiří Lobkowicz stejně jako Hana Marvanová. Tu někteří delegáti chtěli vklínit mezi oba muže, neboť se obávali, že Mlynář neunese tíhu porážky, a spolupráce mezi ním a Kühnlem proto bude skřípat. Bývalá poslankyně Marvanová se do nejužšího vedení strany dostala hned z prvního kola volby místopředsedů. Sedmatřicetiletá právnička se po dobrovolném odchodu z vysoké politiky v roce 1998 věnovala své advokátní praxi a v Unii svobody byla mluvčí odborné komise pro právo a spravedlnost. Pod jejím vedením vznikl návrh na reformu justice, který unie předložila loni v dubnu. Je výraznou zastánkyní čtyřkoalice. Právě ona navrhla vytvoření společné stínové vlády z lidí, kteří by se po případném vítězství Unie svobody, KDU-ČSL, ODA a DEU stali ministry. Zbrusu novým místopředsedou je i Miroslav Malchar, předseda ostravské krajské organizace. Třiačtyřicetiletý chirurg a spolumajitel soukromého zdravotnického zařízení chce především změnit vystupování strany. „Nemám už chuť poslouchat řeči politiků o tom, co lidi nezajímá. Unie svobody by třeba neměla komentovat opoziční smlouvu, ale místo toho nabízet lidem řešení jejich konkrétních problémů, soudí. Úkolem Unie svobody je podle něj dotáhnout stranické návrhy daňové politiky a reformy penzijního systému, soudnictví a školství do takové podoby, aby se staly páteří programového prohlášení vlády po volbách. Staronovým místopředsedou je sedmačtyřicetiletý vysokoškolský pedagog a historik Jan Mareš. Podílel se na vypracování volebního programu unie pro předčasné parlamentní volby, je poslancem, pracuje v parlamentním výboru pro vědu a vzdělání. Je spoluautorem návrhu na reformu školství, který obsahuje zrušení přijímacích zkoušek na vysoké školy a rozšíření nabídky soukromých vysokých škol. I on je zastáncem čtyřkoalice. „Musí být zcela jasné, že skončila doba, kdy jsme si pohrávali s plány na nejrůznější spojení, která by mohla nahradit současnou situaci. Rozhodli jsme se být silnou opozicí a nesporně té síly nám může dodat spojení ve čtyřkoalici, říká Mareš. Souboj o post místopředsedy prohrál Jiří Lobkowicz. Naopak dobrovolně se ho vzdal Ivan Pilip, kterého někteří delegáti navrhli na místě. Čtyřkoalice. Na republikovém shromáždění se nenašel ani jeden delegát, který by zpochybnil společný postup unie s KDU-ČSL, ODA a DEU. Proti ODS a ČSSD. Unionistům promluvil z duše Ivan Pilip, který opoziční smlouvu označil za koalici Šloufa s Mackem. Pojmenoval tak přesvědčení většiny, že novými dohodami si ODS na sociálních demokratech vymohla podíl na ekonomické moci a politické prostředí, které se tím vytváří, je velmi nebezpečné. Pilipova řeč vystihla nové sebevědomí Unie svobody: „Už nemusíme řešit otázku, jestli není nějaký politický bakšiš, za který bychom mohli vstoupit do této vlády. Unie svobody ovšem počítá i s variantou samostatného postupu. „Jít s otevřeným hledím do čtyřkoalice pro nás znamená, že do toho spojení vkládáme ze všech čtyř členů nejvíce. My nemáme obrovské členské zázemí KDU-ČSL a tu historii, kterou má za sebou a která jí umožní přežít, ať už to se čtyřkoalicí dopadne jakkoliv. Na rozdíl od dvou dalších členů máme mnohem více co ztratit, upozornil místo- předseda Mareš. Jestli bude pro unionisty taková spolupráce přínosná, si troufá odhadnout málokdo. Na jednom se ale politologové shodují. Unie potvrdila svou profilaci typicky liberální strany pravého středu. A to jsou v celé Evropě strany s poměrně malou voličskou podporou. Na to už začali poukazovat i někteří lidovci. Tvrdí, že neslučitelné jsou programy obou stran, například představy unie o snižování daní, ale hlavně zdůrazňují, že unionisté hodlají těžit z větší voličské podpory KDU-ČSL. I přes relativně nízkou voličskou podporu by však unionisté měli podle některých expertů čtyřkoalici opustit. Jinak se pro sympatizanty pravice nestanou skutečnou alternativou k ODS. Boj, který by mohl čtyřkoalici, a především KDU-ČSL a Unii svobody, rozdělit, očekávají politologové při volbě společného lídra.

Co chce Unie Svobody

Pojistné – zrušení odvodu na státní politiku zaměstnanosti, měla by být financována ze státního rozpočtu – převod státního nemocenského pojištění na komerční pojištění nemocenských dávek Daně – snížení daní z příjmů právnických osob až na deset procent – zvýšení odpočitatelných položek u fyzických osob – společné zdanění manželů – výdaje na vzdělání jako odpočitatelná položka – snížení daně z převodu nemovitostí, daně darovací a daně dědické s výhledem jejich zrušení spojené s kompenzací pro obce – snížení silniční daně na úroveň obvyklou v Evropě – přeměnu místních poplatků na obecní daně – nový zákon o daních z příjmů nezávislý na účetní soustavě Penzijní reforma – průběžný systém doplnit kapitálovým spořením, tuto složku rozdělit na povinnou a dobrovolnou část – zahájit přechod k vícesložkovému systému tím, že bude plně využit občany ve věku osmnácti let a méně – občané ve věku 19-43 let se stanou účastníky nového penzijního systému s tím, že stát bude kompenzovat skutečnost, že se nemohli účastnit individuálního kapitálového spoření po celý produktivní věk – občané ve věku 44 let a více nebudou do nového penzijního systému zapojeni a budou i nadále pobírat důchod z průběžného systému