Podle průzkumů ČSSD přeskočila ODS a stala se pro voliče nejpřijatelnější stranou
Politické kyvadlo, jež posunuly důsledky loňských červnových voleb doprava, výchylku vyrovnalo a nabírá opačný směr. Až na odlišnou metodikou pracující institut Mori, podle něhož je ODS stále o dva procentní body před ČSSD, signalizují ostatní výzkumy opačné pořadí. Není na tom nic překvapivého! Paroubkova strana začala ODS dohánět na počátku jara a před prázdninami si už „ležely na zádech“. Za uplynulých deset let to mimochodem bylo poprvé, kdy se opoziční straně podařilo zlikvidovat náskok vítězky minulých voleb pouhý rok po nich.
Se zářím pak přišlo to, co trend preferencí napovídal: ČSSD přeskočila ODS a stala se pro voliče nejpřijatelnější stranou podle průzkumů STEM, CVVM i Factum invenio. První říjnový průzkum, a to z dílny STEM, pokračující povlovný nárůst preferencí ČSSD a postupný pokles preferencí ODS potvrdil. V modelu volebního výsledku vede sociální demokracie nad Topolánkovou stranou o šest poslaneckých mandátů, zatímco v červnu tomu ještě bylo naopak.
Samozřejmě, že ODS jako „vedoucí síla“ vládní koalice přednostně inkasuje „odměnu“ za reformu veřejných financí, plédování pro americký radar v Brdech a za jiné sice nutné, ale pro veřejnost málo populární kroky. Jestliže se podle různých výzkumů až 70 procent občanů nadílky z „Topolánkova batohu“ obává, obliba ODS nemohla neklesnout. Podobné je to s radarem, při jehož „popularizaci“ předvedla vláda, a tedy hlavně ODS, velký nedostatek empatie. Zdroje poklesu preferencí jsou ale i v samotné ODS. Veřejné půtky mezi Mirkem Topolánkem a Vlastimilem Tlustým, během nichž byl předseda ODS obviněn ze zrady jejího volebního programu a proti němu ustavena „názorová platforma“, čili zárodek opoziční frakce, poškodily obraz akceschopné a jednotné strany pro potenciální voliče ODS směrodatný. Topolánkova strana zároveň nedokázala přesvědčivě zdůvodnit ústupky koaličním partnerům, takže se jeví jako nedůsledná, a pravicové voliče tím zklamává. Topolánek se navíc kvůli svému soukromí ocitl v centru pozornosti některých médií. Znervóznělý přešel ke komunikaci po způsobu Haškova hostinského Palivce, čímž příznivce ODS, liberálně konzervativní pravicové strany, jistě nenadchnul, a oni jí to „spočítali“.
V České republice prosadily svého času ČSSD a ODS takzvaný d’Hondtův způsob přepočtu hlasů na poslanecké mandáty, zvýhodňující strany voličsky silné před těmi slabšími. V loňských červnových volbách to bylo výhodné pro ODS, jež získala rozhodující mandát tím, že zeleným kvůli pár desítkám chybějících hlasů propadly všechny, které získali v Libereckém kraji. Kdyby se nyní konaly volby a dopadly podle říjnového volebního modelu STEM, na d’Hondtově metodě by naopak vydělala ČSSD. Náskok jedenáct mandátů před ODS by jí zajistil volební vítězství a možnost vytvořit dvě varianty většinové koalice: levicovou vládu s podporou KSČM, opírající se o 105 poslanců, anebo levo-středovou koalici s KDU-ČSL a zelenými, disponující 106 hlasy. Suma sumárum, jestliže preference lidovců, zelených a KSČM stagnují, pokud mírně neklesají, stačí ODS ztratit pár procent preferencí a Jiří Paroubek je opět králem, byť ČSSD nepředvedla nic světoborného. Zatím nemusela, poněvadž ODS byla nepřesvědčivá a až na Pavla Béma je většina jejích politiků šedivě nezajímavá. Logicky ztratila část vlažných příznivců, kteří pro ni loni v červnu hlasovali, ale nyní jsou zklamaní a hledají útočiště u Paroubka. I on však bude muset s ČSSD něco pořádného předvést, protože už i Filipova KSČM přišla na to, že jen s protestními hlasy se volby nevyhrávají.
Předvést se v jiném světle bude ovšem muset i ODS, chce-li kyvadlo postrčit zleva zpět doprava. Pokud pod tlakem „atomové lobby“ zatočí se zelenými a potažmo s dnešní koalicí, kyvadlo zmrtví, neboť ke spoluvládnutí s ČSSD by bylo jako za „oposmlouvy“ třeba „stabilního politického prostředí“. Předpokládejme však, že Topolánek i „atomové“ spiknutí v ODS opět nějak zvládne. V tom případě by měl hned pak nějak zvládnout i svého prvního místopředsedu, pražského primátora Pavla Béma. Česká společnost nikdy nebyla pravicově konzervativní a ODS nevychází z jejích tradic, nýbrž byla do ní naroubována. Bude-li se projevovat - řečeno s Milanem Uhdem - tak „bambulovitým“ způsobem jako nyní Pavel Bém a jeho zbrojnoši v tahanicích o Kaplického „blob“, roub se nemusí ujmout. Z historického hlediska je šestnáct let existence ODS stále jen mžik.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
