Součástí většiny důležitých aukcí ve světě je trh se současným uměním, pouze u nás se mu stále nedaří. Na vině není jen zdůrazňovaná malá koupěschopnost střední třídy, ale i zkreslené informace z médií. Nedávný magazín Lidových novin Pátek přinesl zprávu, v níž sděluje, za která umělecká jména se nejvíce platí. Článek uvádí, že odborníci se v malé anketě shodli na třech jménech, jejichž díla se prodávají v řádu statisíců. Jmenovitě Jiří Načeradský (61), Karel Nepraš (69) a Jiří Sopko (59), jehož menší práce byla údajně vydražena v minulém roce za 160 tisíc korun. Především ale chybí sdělení, jací odborníci se k otázce vyslovili a kde jsou takové částky dosahovány. Přitom jediným měřítkem jsou aukce, které indikují poptávku a sdělují dosažené ceny. Informace o soukromých prodejích v galeriích či sběratelům nelze brát vážně, protože nemají žádnou vypovídací hodnotu. Jdou totiž obtížně ověřit. Každý autor má většinou „své stálé sběratele, což ještě nic nevypovídá o stálém zájmu, či dokonce vzrůstajícím trendu poptávky po tom kterém umělci.
Je nezpochybnitelné, že Nepraš, Načeradský a Sopko patří mezi přední autory, pevně zařazené v kontextu českého umění. Investice do jejich děl se vyplatí, nicméně v jejich případě se vyhledává převážně raná tvorba. Není vůbec jisté, že Sopkův obrázek byl vydražen za oněch 160 tisíc, protože v přehledech dosažených cen na českých aukcích o tom není nikde zmínka. Nejdražším obrazem tohoto autora prodaným na aukci jsou Jezdci, vydražil jej v říjnu 1995 za vyvolávací cenu 26 500 korun pražský Vltavín. Ten Sopka občas prodává, ale jsou to především pastely a akvarely v cenách okolo 3000 korun. Podobně je na tom i Jiří Načeradský, kterého zřejmě autor článku zaměnil za Sopka. Načeradského raný obraz Bezhlavá totiž prodala galerie Peron v dubnu 1999 právě za vyvolávací cenu 160 tisíc. Tento autor drží ve zmiňované trojici pravděpodobně prvenství v nejvyšších cenách dosažených na českých aukcích. Jak uvedl majitel galerie Jan Mach, byl totiž prodán další Načeradského obraz Leonardův sen za 400 tisíc korun a koupil jej nejmenovaný sběratel ze Spojených států.
Sběratelům ze zámoří prodává, jak uvádí Jana Reichová z galerie Nový svět, i Jiří Sopko, a to prý prostřednictvím galerie Gema art, která jej údajně zastupuje. Jana Reichová jeho menší práce ve své galerii se střídavým úspěchem také nabízí. Navíc týdeníku EURO sdělila, že podle jejího názoru článek v magazínu Pátek LN neodpovídá v případě Sopka realitě. Pochybuje prý o tom i sám autor, kterému taková reklama jen komplikuje život. Co se týká aukčních prodejů Karla Nepraše, ani on na tom není nijak dobře a z aukčních přehledů vyplývá, že prodává v tisícikorunových položkách hlavně kresby. Jeho plastiky se na aukčním trhu podle dostupných informací nikdy nepřehouply přes hranici 100 tisíc korun. Aby bylo možné seriózně tvrdit, že jmenovaní autoři prodávají svá díla za statisíce, opakovaná poptávka a prodeje na dražbách by to musely potvrdit. Nestalo se tak ani v případě těch zahraničních, kde se navíc neobjevují ani jejich kresby.
Výstava
Z JINÉHO SVĚTA– předměty a fotografie Markéty a Miroslava Konvalinových.
Bývalý mluvčí ministrů průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého a Karla Kühnla, dnes šéfreportér zahraničního zpravodajství Českého rozhlasu Miroslav Konvalina a amatérská fotografka a etnoložka Markéta Konvalinová připravili expozici fotografií a předmětů z těch nejizolovanějších oblastí naší planety. K její realizaci přijali pozvání Národního technického muzea v Praze na Letné. Nabízejí tam od 7. června 2001 neobvyklou výpravu od Srí Lanky přes Malajsii a Indonésii až po Spojené arabské emiráty, Jihoafrickou republiku, Chile a Kostariku. Po pěti letech putování představují poprvé část své sbírky fotografií, postřehů a reportážních zvukových záběrů z desítek zemí, kde lidé stále umějí žít po svém. K vidění budou také originální oděvy současných Tibeťanů, Indů i Arabů, dále zbraně, proutěné výrobky, keramika a dekorativní textilie. Výstava v Národním technickém muzeu v Praze na Letné potrvá od 7. června do 29. července 2001. ČRo 1 – Radiožurnál ji připravil jako příspěvek k roku OSN zasvěcenému dialogu civilizací.
