Vyhraje-li advokát Zdeněk Altner svůj soudní spor, osud ČSSD je nejistý
Pacta sunt servanda čili smlouvy musejí být plněny. Tahle zásada znamená, že sjednané smlouvy jsou závazné a že porušení povinnosti jednou smluvní stranou vyvolává její odpovědnost. Potvrdí-li se, že smlouvu o právním zastoupení v kauze Lidový dům mezi ČSSD a advokátem Zdeňkem Altnerem porušila sociální demokracie, mohou jí zbýt jen oči pro pláč. Jde o fůru peněz, o prestiž a o budoucnost nejstarší české politické strany, jíž bude 7. dubna 129 let. Advokát Altner vede s ČSSD letitý spor o svůj honorář ve výši 93 milionů korun, který podle něj během sedmi let narostl o sankce na více než 19 miliard. Už dříve a marně požadoval po sociální demokracii, aby mu složila 176 milionů korun na švýcarský účet jeho právních zástupců. Podle jejího hlavního manažera Jiřího Havlíčka ČSSD Altnerovi za jeho služby již v roce 2000 zaplatila 50,4 milionu korun, z nichž mu poukázala 16,8 miliónu a 33,6 miliónu pro něj a jeho dva pomocníky složila na účet, kde leží dosud.
Jiří Paroubek nicméně advokátovi nabídl, že ČSSD vloží do úschovy dalších 93 milionů, a pokud se dohodnou na ukončení sporu, bude si je moci vyzvednout. Altner reagoval výzvou, aby mu ČSSD do 5. března do Švýcarska poukázala 165 milionů (už ne 176, prý se spletl). Z jeho výroku, že „co bych udělal potom, to bych si teprve rozmyslel“, ale místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka usoudil, že „nikdo rozumný takový návrh nemůže akceptovat“, pokud výsledkem nebude definitivní tečka za celým sporem. Jiří Paroubek šel ještě dále: Altnerovi prý může jít kromě peněz o diskreditaci vedení ČSSD a kdoví, zda v pozadí nejsou „určité politické tlaky“ ze strany ODS.
Mandátní smlouvu ČSSD s Altnerem však Paroubek nezveřejnil, byť ho k tomu advokát vyzval. Podle Paroubka jsou některé její části v rozporu s dobrými mravy, a to především sankce 0,3 procenta úroku za každý den zpoždění platby, přičemž prý bývá ten obvyklý desetkrát nižší. Naopak Altner vidí věc tak, že smlouva je tvrdá pro ty, kdo nechtějí plnit uzavřené závazky. Tvrdí, že sankční úrok je běžný a že „dlužník má platit, aniž by vznášel jakékoli podmínky“. V každém případě ČSSD o své vůli na inkriminovanou smlouvu přistoupila, což podpisem stvrdil její tehdejší šéf Miloš Zeman. Mimochodem měl to být Ivo Svoboda, který poté, co ve funkci místopředsedy ČSSD a správce její kasy vystřídal Ivana Havlíčka, ukončil spolupráci s advokátem Pavlem Blanickým a doporučil Zdeňka Altnera, pro jehož firmu předtím s Barborou Snopkovou pracovali jako daňoví poradci. Blanický, který ČSSD ve sporu o Lidový dům zastupoval v letech 1993 až 1995, minulý týden prohlásil, že „dvě třetiny zásluh jsou jeho“ a že „pan Altner pak ten spor už jen dotáhl do konce“. I Blanickému byla prý ale ČSSD léta dlužná, než mu vyplatila kompromisní a podle Paroubka přiměřený honorář. Zdeněk Altner se však ke kompromisu nechystá. Tím, že se u Městského soudu v Praze snaží dosáhnout vyhlášení konkurzu na ČSSD, ji naopak může „dorazit“, jakkoli to vztah advokáta ke klientovi nepředpokládá.
Sociální demokracie údajně prošla účetní knihy, resty dala do pořádku a je přesvědčena, že k vyhlášení konkurzu nenajde soud důvod. Může mít pravdu nejen proto, že advokát Altner by soudu musel nabídnout dalšího festovního věřitele ČSSD. Při vší úctě k moci soudní a k její nezávislosti si lze totiž jen těžko představit, jak soudce X likviduje nejsilnější opoziční politickou stranu, čemuž by se vyhlášení konkurzu rovnalo. Kdyby se nicméně takový čacký rek či rekyně v taláru našli, veškerý majetek ČSSD a příjmy z jeho pronájmu by spravoval konkurzní správce. Mohl by například rozprodat pražský Lidový dům a další stranické nemovitosti. ČSSD by nemohla disponovat více jak 77 miliony každoročního státního příspěvku za zvolené poslance a senátory a dalšími aktivy, jež by „spadly“ do konkurzní podstaty. Ještě že už dopředu uhradila větší část až z osmi milionů korun, na něž ji přijde březnový sjezd, protože i ten by ji mohl konkurzní správce zatrhnout. Bez sjezdu by však strana přišla o vedoucí „údy“, jimž by neměl kdo obnovit mandát; dostala by se do rozporu s vlastními stanovami, a tím i se zákonem o politických stranách. To by byl malér!
V souvislosti s Altnerovými návrhy na prohlášení konkurzu ČSSD důrazně odmítla „veškeré spekulace zveřejněné v médiích o přípravách založení nové politické strany“. Mezistátní propojení ČSSD se slovenskou Ficovou stranou Smer - sociálna demokracia, o němž se šuškalo, by narazilo na právní problémy a jakožto účelová kuriozita by zapudilo valnou část dosavadních příznivců ČSSD. Její znicotnění by nastalo i v případě, že by se ČSSD stala „slupkou“ s nulovým obsahem, jenž by byl včas přemístěn pod firmu nějaké nově vzniklé strany. Do ní by sice asi nevstoupil Miloš Zeman, jeho lidé a pasivní část členstva, a Paroubek by tak mohl modernizaci „socanů“ jaksepatří rozjet. Nová strana by také byla prosta dluhů, jenomže s nimi by ve „slupce“ zvané ČSSD zůstala i tradice strany a také téměř osm desítek milionů ročního státního příspěvku za mandáty, který je nepřevoditelný. Sociální demokraté se asi většinou nemodlí, ale tentokrát by měli, aby na konkurz nedošlo.
Autor je komentátor Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu
