ZRÁDCE KONKURSNÍ PODSTATY

Inovace   v tunelování

Správce konkursní podstaty společnosti OSAN Zdeněk Altner je od roku 1994 neomezeným pánem nad svěřeným majetkem. Za pět let se sice nestihl ani vypořádat s věřiteli, ani činnost podniku v likvidaci ukončit, stihl ale utratit přes půl miliardy korun a zahltit obchodní soudy.

Starý socialistický podnik OSAN (Odbyt strojů a nářadí) míval v osmdesátých letech obrat sedm miliard korun, ale s pádem celého strojírenského odvětví v Československu po rozpadu východních trhů padal i jeho obrat. Tři roky po rev oluci proto začala likvidace podniku a v roce 1994 Krajský obchodní soud v Praze jmenoval správcem konkursní podstaty doktora práv Zdeňka Altnera.

V době, kdy Altner podnik přebíral, měla firma aktiva za více než jednu miliardu korun. Ovšem po několika letech jeho práce bylo dle odhadů věřitelů utraceno přes šest set milionů korun jako náklady konkursního řízení. Věřitelé OSAN, především Finanční úřad pro Prahu 5, Konsolidační banka, Condor Machinery a Komerční banka se obávají, že na ně téměř nic nezbude. Tři z nich tento měsíc požádali soudce Krajského obchodního soudu v Praze Pavla Janouta, aby Altnera ihned zprostil funkce sprá vce konkursní podstaty. Jeden z věřitelů ve svém návrhu dokonce píše: „Činnost správce konkursní podstaty při správě majetku úpadce je důkazem toho, že i podnik v konkursu lze úspěšně vytunelovat. Radost z Altnerovy práce ale musí mí t různé advokátní a poradenské firmy, kterým vyplácí desítky milionů korun.

Při správě svěřeného majetku se Altner pustil i do nesmyslného vymáhání mnoha pohledávek - těch, které byly již před sedmi lety vyřešeny zápočtem, i těch, jejichž výše naprosto neodpovídala nákladům na jejich vymáhání. V prvním roce se Al tnerovi sice podařilo vymoci 103 milionů, ale stejnou částku požralo samo vymáhání - soudní poplatky a odměny advokátům, takže konkursní podstatu ničím neobohatil. A to byl jeho nejúspěšnější rok. V současné době je podle průzkumu věřitels kého výboru Altnerova úspěšnost jedno až dvě procenta. Vymáhání pohledávek je tak naprosto neefektivní a pouze odčerpává další prostředky z podstaty likvidovaného podniku. Správce konkursní podstaty Altner podal celkem několik desítek tisíc žal ob.

Ředitel velkého podniku

Červen roku 1994 bude asi již navždy Altnerovým velkým měsícem. Z celkem neznámého advokáta a správce konkursní podstaty se stal neomezeným vládcem podniku s několika sty zaměstnanci.

A Altner vskutku vládl. Pro svoji osobní potřebu užíval postupně několik osobních automobilů, některé z nich zaměstnanci OSAN po dlouhé týdny vůbec nezahlédli. Na mobilním telefonu, který užíval, naskakovaly desetitisícové účty.

S otázkami možného konfliktu zájmů si Altner rozhodně nelámal hlavu. Malou ukázkou může být rekonstrukce topení v jeho sídle. Za sedmnáct milionů korun ji provedla firma Royal Diamond, přičemž hlavním subdodavatelem se stala firma Vodička a Altner, s. r. o. Jejím spolumajitelem je, jak již vysvítá z názvu, bratr pana správce.

Mnohem větším případem a jasným konfliktem zájmů je spolupráce se společností Coex, a. s., Praha, kterou si správce konkursní podstaty ihned po svém jmenování najal coby metodického poradce. Až do té doby však byl sám členem jejího představenstva. Dokonce možná patřil i k jejím zakladatelům (v představenstvu je od jejího začátku), avšak to nelze zatím spolehlivě prokázat, neboť zakladatelská smlouva Coexu ve Sbírce listin Krajského obchodního soudu v Praze založena není. Altner firmě Coe x postupně vyplatil přes třicet milionů korun, aniž by věřitelům přesně specifikoval, za co peníze vydal. Coex si poté najal společnost OMNIA daně, účetnictví, aby spravovala účetnictví takzvané nulté divize společnosti OSAN. Pravděpodobně šlo o to, aby před zaměstnanci podniku OSAN, kde v té době pracovala ještě asi desítka účetních, byly některé finanční operace skryty. OMNIA tehdy patřila dnešnímu ministru financí Ivu Svobodovi a hlavní ekonomce ČSSD Barboře Snopkové. Šéfem Coexu v&nbs p;té době byl Miloslav Hejnák, kterého Ivo Svoboda loni na podzim jmenoval svým náměstkem (EURO 11/1999).

Choutky utajovat hospodaření projevil správce konkursní podstaty Zdeněk Altner zcela otevřeně a naprosto nehorázně 13. června 1996. Tehdy očekával kontrolu z Finančního úřadu, a poslal proto zaměstnancům příkaz číslo 6, v němž jim za kázal poskytovat jakékoli informace či předkládat jakékoli doklady.

„V souvislosti s ohlášenou kontrolou Finančního úřadu pro Prahu 5 zakazuji všem zaměstnancům OSAN, o. p., v likvidaci poskytovat komukoliv bez výslovného písemného souhlasu správce konkursní podstaty jakékoliv informace a zakazuji předklá dat jakékoliv doklady týkající se podniku OSAN, a to i v případech, kdy se tyto osoby prokáží jako zaměstnanci státních orgánů, podepsán JUDr. Zdeněk Altner.

Všichni drží bobříka mlčení

Pokoušeli jsme se samozřejmě získat vysvětlení a informace i od správce konkursní podstaty. Bohužel jeho sekretářka nám vždy řekla, že Altner je mimo kancelář, a na zanechané vzkazy nijak nereagoval.

Podobné mlčení si zřejmě uložil i náměstek ministra financí Miloslav Hejnák a společnost Coex, a. s., Praha. Ředitelka Coexu Jitka Maierová si vyžádala fax s písemnými otázkami, ale neodpověděla na ně.

Na Krajském obchodním soudu v Praze má celý konkurs na starosti soudce Pavel Janout. Ani ten nechtěl k případu nic říci a zaštiťoval se soudcovskou povinností mlčenlivosti o věcech, které se dozví v průběhu řízení.

A tak veškeré informace čerpáme z řady písemných dokladů a výpovědí věřitelů. Ti si ovšem přejí zůstat v anonymitě.

Zahlcení obchodních soudů

Často se mluví o zahlcenosti obchodních soudů, o tom, že vyřešení jednoho případu často trvá roky. Málokdy však lze ukázat na konkrétního viníka, který by se na fungování krajských obchodních soudů zřetelně podepsal. Zdeněk Altner je jedním z&n bsp;nich. Jako správce konkursní podstaty podniku OSAN v likvidaci totiž podal desítky tisíc žalob.

Ve věřitelském výboru se hovoří celkem o třiceti tisících žalobách, kterými se Altner často nesmyslně domáhá sporných pohledávek. Výjimkou nejsou ani pohledávky do pěti set korun. Náklady na vymáhání každé takové pohledávky potom řádově překračují její skutečnou hodnotu, a to bez ohledu na fakt, že advokáti, Altnerem najatí a bohatě honorovaní, ve vymáhání moc úspěšní nejsou.

Například Mgr. Jiří Karpíšek (zřejmě jen shodou náhod sídlí na stejné adrese jako Altner) inkasoval za svoji právní pomoc podniku OSAN již několik desítek milionů korun. Z průzkumů o účinnosti vymáhání pohledávek předložených soudu vyplývá, že efektivnost vymáhání se pohybuje mezi jedním a dvěma procenty. Nejčastěji je žaloba zamítnuta nebo vzata zpět.

Altner tak odčerpává prostředky z konkursní podstaty, ale navíc významnou měrou přispívá k přetížení obchodních soudů.

Mluvčí ministerstva spravedlnosti Vladimír Voráček řekl týdeníku EURO, že podle jejich statistik leželo k začátku loňského roku na krajských obchodních soudech celkem dvě stě tisíc nevyřízených případů. Za rok tyto soudy zvládnou vyřídit zhruba sto osmdesát tisíc kauz, ale zároveň přibude sto šedesát tisíc nových. Pokud počítáme kategorii obecné věci obchodní, tak všechny krajské soudy za rok rozhodnou sedmdesát pět tisíc žalob.

Krajských obchodních soudů je v republice osm, na jeden tak průměrně připadá rozhodnutí zhruba deseti tisíc sporů spadajících do kategorie obecné věci obchodní ročně. Aby tedy došlo k vyřízení všech žalob, které správce konkursní podstaty OSAN podal, bylo by hypoteticky třeba vyčlenit celý jeden krajský obchodní soud pro advokáty pana Altnera na dobu tří let.

Perla nakonec

Většina věřitelů se zřejmě po více než čtyřletých zkušenostech domnívala, že nic dramaticky nového již Altner nemůže předvést. Letošní březen ale ukázal, že se zmýlila.

V únoru rozhodl soudce Pavel Janout, že jednotlivé výdaje musí konkursnímu správci odsouhlasit věřitelský výbor. Stalo se tak poté, co Altner požadoval uvolnění dalších peněz pro zaplacení služeb najatým právním a poradenským firmám.

Doktor Altner však na žádné schvalování věřitelským výborem nečekal a vyplatil najatým advokátům a firmám čtyřicet tři milionů korun. Poté soudu oznámil, že po poradě se svými experty došel k závěru, že usnesení soudu nemůže mít vliv na placení již poskytnutých služeb.

Věřitelé byli vzteky bez sebe, ale peníze již opustily Altnerem spravovaná konta. Například advokát Jiří Karpíšek obdržel přes devatenáct milionů korun (jenom v této poslední platbě!). Z dalších zajímavých údajů o pohybu posledních milion ů je patrné, že skoro sedm milionů obdržela společnost Coex a necelých osm milionů Altner specifikoval suchým „ostatní náklady .

Soudce Janout zatím správce konkursní podstaty z funkce neodvolal, i když o to požádali již tři zástavní věřitelé. Policie šetří několik trestních oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu správcem konkursní podstaty Zdeňkem Altnerem.

Pavel Matocha Rekapitulace

Tři roky tunelování v ČR

Slovo „tunelování se stalo jedním z nejčastěji používaných termínů při popisu českého hospodářství. Každý v Čechách dnes pod tímto slovem rozumí nějakou kombinaci významů vykrádání, nemravného a nezákonného obohacování se, zneužívání manažerské pozice na úkor vlastníků či poškozování drobných akcionářů akcionářem majoritním.

Premiér Miloš Zeman v novoročním rozhovoru pro TV NOVA řekl, že je důležité napravit dnešní krizi českého hospodářství tak, aby prospěch z toho měli „lidé, kteří poctivě pracují, a aby nevydělávali lidé, kteří ke svému bohatství přišli podvodem a tunelováním .

Místopředseda vlády pro hospodářskou politiku Pavel Mertlík při prezentaci vládní Zprávy o stavu společnosti uvedl: „Fakta, která máme k dispozici, ukazují, že minulé vlády vytvářely prostředí, které umožňovalo tunelovat tuto zemi. A minulý týden Mertlíkův náměstek Jan Mládek na semináři České společnosti ekonomické řekl, že špatné výsledky některých firem nepřímo dokazují jejich tunelování.

Liberta, Milpa, Pozemkový fond…

Podobně jako vládní sociální demokracie si stav českého hospodářství interpretuje i podstatná část české veřejnosti. Podle únorového průzkumu Institutu pro výzkum veřejného mínění 26 procent respondentů spatřuje neúspěšnost transformace v hospodářské kriminalitě, tunelování, podvodech, rozkrádání a korupci.

Jenom v březnu jsme mohli číst o několika dalších případech údajného tunelování. Sloupec společností napadených zákeřným virem tunel tak zatím rozhodně nemůžeme podtrhnout a sečíst. Pouze rozšířit. Podle březnových zpráv například o Libertu, a. s., Milpu, a. s., či Pozemkový fond ČR.

Starosta městské části Praha - Újezd Josef Novák řekl ČTK, že má podezření na tunelování v souvislosti s projednáváním žádosti o převod pozemků na Pozemkovém fondu ČR. Nebo zemědělci dodávající mléko pro akciovou společnost Milpa Pardubice tvrdí, že jim společnost dluží již zhruba sedmdesát milionů korun. Mlékárenská společnost Milpa patří do skupiny ovládané Kovopetrolem a své zboží prodává přes dalšího člena této skupiny Pragolaktos obchodní, který jí však za odebrané zboží dluží miliony korun. „Je to klasický způsob tunelování podniku, říkají zemědělci. Anebo případ bývalého výrobce kočárků a. s. Liberta (EURO 8, 10, 11/1999). Zde řada lidí, včetně poslance ODS Vlastimila Tlustého, obviňuje z vytunelování podniku ministra financí Iva Svobodu a hlavní ekonomku ČSSD Barboru Snopkovou, kteří převedli lukrativní části Liberty na svoji soukromou firmu Zora Euro (dnes Zora Euro patří synu Barbory Snopkové Stanislavu Kratochvílovi).

Začalo to Kreditní bankou

S tunelováním jsme udělali vskutku díru do světa. Nejvýznamnější jazyk globalizujícího se světa, jazyk byznysmenů i internetu, jej totiž přijal za svůj. V angličtině tak nově můžete použít sloveso „to tunel , když chcete popsat, jak například manažeři převedli prosperující část společnosti do své soukromé firmy a dluhy ponechali ve staré společnosti.

Slovo „tunelovat se v tomto ekonomickém kontextu používá tak hojně, že pomalu vzbuzuje dojem, že pokud zde nebylo odjakživa, tak minimálně od počátku devadesátých let ano. Například databáze ČTK během chvíle vyhledala přes čtyři sta článků, kde se vyskytlo slovo „tunelování . Překvapující je ale zjištění, že spojení tunelovat nějakou společnost se užívá teprve necelé tři roky.

Podle již zmíněné databáze ČTK bylo v tisku poprvé použito v časopise Týden 19. srpna 1996 v článku o krachu Kreditní banky a možné spoluvině centrální banky. „A to i přesto, že v ČNB již museli tušit, že se Kreditní banka v dohledné době s největší pravděpodobností stane obětí tzv. tunelování. Jde o způsob získání peněz tím, že banka byla založena pouze proto, aby dala úvěry společnostem, které se staly akcionáři banky, či měly těsné styky s vedením banky, napsal autor článku István Lékó.

Různé způsoby tunelářů

Možná bude užitečné pokusit se sestavit trochu zobecněný seznam různých tunelářských praktik, které zatím byly v České republice použity. Vzhledem k tomu, že nejvíce tunelů má přímý vztah ke kapitálovému trhu, použijeme jako základ pro následující přehled klasifikaci přednesenou členem představenstva investičního fondu Trend V. I. F. Michaelem Bluhmanem na konferenci Etické a právní předpoklady ekonomické transformace. Konferenci uspořádala Transparency International ČR koncem loňského roku v Senátu.

Tunelování lze pracovně definovat jako zneužívání vedoucího postavení nebo pozice toho, kdo má moc převádět akcie nebo majetek jím spravované společnosti na sobě spřízněné firmy na úkor akcionářů.

Jednou z příčin masového tunelování jsou neprůhledné obchodní vazby a podivná majetková či personální propojení firem, které ve standardních podmínkách fungují zcela odděleně a nezávisle. Jednoduše by šlo tuto příčinu popsat jako legislativou tolerovaný konflikt zájmů různých osob. Možná nebude ani zcela bez souvislosti zvyk z dob reálného socialismu. „Kdo neokrádá stát, okrádá vlastní rodinu, bylo častým sebeospravedlněním při rozkrádání státního či družstevního majetku. A kdo by chtěl okrádat vlastní rodinu?

Praktika I.

Různé dceřiné společnosti, ovládané tunelářem, získaly rozhodující balík akcií, které poté jednotlivě prodaly za standardní burzovní cenu firmě vlastněné tunelářem. Ta ji poté i s příslušnou prémií prodala konečnému zájemci. Milionové prémie ovšem neinkasovali akcionáři fondů, povětšinou dikové, ale manažer fondů a vlastník zprostředkující společnosti v jedné osobě.

Praktika II.

Tunelář, ovládající nějaký investiční fond, dohodne prodej akcií jistého podniku sobě spřízněné společnosti. Prodej se uskuteční za korektní cenu, ovšem ve smlouvě je dohodnuta nesmyslně vysoká pokuta z prodlení při převodu akcií. Tunelář potom záměrně zdrží převod o několik dní a po odečtení pokut získá nový nabyvatel akcie určitého podniku doslova za babku.

Praktika III.

Tunelář si také může najmout spřízněnou reklamní agenturu a objednat u ní velkoryse pojatou reklamní kampaň. S reklamní firmou, která mu patří, nebo již přes své známé ovládá, uzavře pro jím spravovaný podnik velmi nevýhodnou a pro reklamní agenturu naopak velmi výhodnou smlouvu. Například tunelář zaplatil za reklamní kampaň na pět let dopředu mnoho milionů. Podobný trik lze úspěšně realizovat nejen s reklamními, ale i třeba s různými konzultačními agenturami.

Praktika IV.

Při prodeji akcií tunelář použil antidatování smluv. Takže například při prodeji akcií z portfolia jím spravovaného fondu docházelo k podpisu smluv vždy údajně v den, kdy byla cena na burze nejnižší za dlouhé období. K převodu však docházelo mnohem později, což vedlo právě k podezření z antidatování. Nabyvatel těchto levných akcií je pak obratem ruky za hodinu po jejich převodu prodal za dvojnásobnou cenu, ten den na burze aktuální.

Praktika V.

Tunelář prodal akcie, ale na splatnost jejich ceny nechal své spřízněné firmě až několik desítek let. Takže jím spravovaný fond dostane za akcie zaplaceno třeba za třicet let, zatímco jeho soukromá (či jinak spřízněná) společnost získá akcie okamžitě po zaplacení třeba jen deseti procent jejich ceny.

Praktika VI.

Šestá praktika je zvláště aktuální a populární v poslední době. Tunelář převede majetek a prosperující výrobu společnosti na svoji soukromou firmu a ve staré společnosti nechá často pouze dluhy. Takto „neúspěšně vedená společnost skončí v likvidaci, ale majetek, z nějž by šlo uspokojit věřitele, je již dávno převeden pryč.

Na rozšiřování tohoto způsobu tunelování nedávno upozorňoval i známý advokát JUDr. Tomáš Sokol.

Učebnicově možná bude popsán, až vyšetřovatel uzavře kauzu mělnické Liberty, kde jedna z bývalých zaměstnankyň obvinila z jejího vytunelování současného ministra financí Iva Svobodu a jeho bývalou hlavní poradkyni Barboru Snopkovou (EURO 8, 10, 11/1999). Svoboda i Snopková totiž Libertu spoluřídili, jiná jejich firma ji spoluvlastnila a na jinou těsně před krachem převedli lukrativní části dřívější královny dětských kočárků.

Praktika VII.

Sedmou a v našem výčtu poslední praktikou tunelářů je vysátí společnosti při jejím konkursu za aktivního přispění správce konkursní podstaty a bezmocného přihlížení věřitelů.

Tuto inovaci, jak vyplývá z hlavního článku, můžeme připsat JUDr. Zdeňku Altnerovi, správci konkursní podstaty společnosti OSAN, o. p., v likvidaci.

Pokud tak vzýváme očistnou roli bankrotů pro národní hospodářství a očekáváme, že bankroty špatných společností uvolní zdroje pro společnosti dobré, neměli bychom zapomenout, že i bankrotující podnik může být úspěšně vytunelován.