Představte si, že chodíte k soukromému lékaři, který vám dává co nejlepší rady pro vaše zdraví. Doktor provede vyšetření a předepíše několik receptů, abyste se udrželi fit a tělo fungovalo co možná nejefektivněji. Za konzultace zaplatíte, ale jste spokojeni, takže s tím nemáte problém. Představte si také zákon, který od vás žádá, abyste každý rok předložili jakési zdravotní vysvědčení provedené za úplatu odbornou firmou. Asi přivítáte, když se budete moci svěřit do péče téhož střediska, které se stará o vaši kondici. Vždyť kdo vás zná lépe než osvědčení lékaři?
Je tu ale jeden háček, a to s věrohodností onoho vysvědčení. Medicínské centrum, které se o vás stará a zároveň hodnotí váš zdravotní stav, si vás bude, zvlášť pokud jste bohatý klient, předcházet. A tak se při známkování může stát, že se občas přimhouří oko, i když se vykašlete na životosprávu, cpete se bůčkem a spíte tři hodiny denně. Když pak najednou dostanete infarkt a primář na áru ve státní nemocnici se podívá na poslední vysvědčení, podle něhož máte být jako rybička, je to trochu problém.
V poradenských a aditorských společnostech funguje podobná praxe. Ostatně jeden ze zástupců Velké čtyřky (Deloitte, Ernst & Young, KPMG, PwC) nedávno poznamenal, že auditoři by se měli na trhu chápat spíše jako lékaři! Pravda, ve skutečnosti tyto firmy nesmějí svým klientům provádět audity účetnictví a současně jim poskytovat určité poradenské služby. Ale už jenom fakt, že se někdejší dominantně auditorské značky soustředí na co nejširší paletu konzultačních servisů, jasně vypovídá o tom, že toto ne zrovna košer spojení pěkně vynáší. Je také pravda, že podobné infarkty se nestávají ve firemním světě každý den. Těch pár ale celkem stačí, namátkou připomeňme pohřby Enronu nebo Lehman Brothers.
Nedávno se začaly rýsovat velké změny. Po bruselských kuloárech začal kolovat návrh, který má podobná „proplétání“ utnout. Audit a poradenství by prostě nesměly zůstat pod jednou střechou. A nejen to, komisař pro vnitřní trh Michel Barnier by rád zavedl také další změny, jako je povinné střídání auditora po určitém období nebo ustavení dvou ověřovatelů účetnictví pro jeden podnik.
Není divu, že hlavně šéfy velkých auditorských domů zalil studený pot. Jde prý o neúměrnou regulaci, která zhorší kvalitu služeb. To však neobstojí. Jakkoli Evropská komise občas překvapuje fantazií, co a jak ještě regulovat, v tomto případě jsou přísnější mantinely namístě. Doufejme, že se euroúředníci, vlády ani poslanci nenechají zlomit.
