Žraloci se vrhají na roury

Plynárenství

Výpadek plynu je pro průmysl i domácnosti něco jako ztráta krve u živých organismů. Význam této strategické suroviny se znovu ukázal v uplynulých mrazivých týdnech. S tím samozřejmě stoupá váha přepravce. V letošním roce by se měly udát zásadní majetkové změny u nejvytíženějšího z plynovodů, kterými proudí drahocenná komodita z Ruska na západ Starého kontinentu. Energetické koncerny, které dosud spravují tranzit přes Česko a Slovensko, se stahují z regionu. S velkou pravděpodobností je nahradí domácí investiční dravci. Některé ze skupin jako PPF, J&T, Penta nebo KKCG mohou proniknout do nového odvětví, které rapidně posílí jejich postavení v obou ekonomikách. Jiní zájemci na obzoru nejsou a možnost, že by se přepravy plynu v bývalých federálních republikách znovu chopil stát, zatím zůstává spíše v rovině teorie. Bezpochyby půjde o hlavní akviziční události roku, souhrnná hodnota nabízených podílů ve společnostech Net4Gas a SPP se pohybuje kolem čtyř miliard eur (více než sto miliard korun, což představuje asi desetinu ročních příjmů českého státního rozpočtu). V obou případech si investoři kupují v podstatě automat na peníze – poměr zisku k tržbám je u tranzitu plynu doslova pohádkový.
Zatímco na Slovensku už jsou karty předrozdány, v české kotlině se finanční žraloci nejspíše teprve utkají v dalším tvrdém souboji. V rukavičkách se hrát nebude. Souboj o Sazku nadělal mnoho zlé krve u Penty, která by se navíc ráda podělila o škody utržené kvůli skandálu Gorila. Dosud mírové vztahy Kellner–Komárek a Kellner–Tkáč také nemusejí trvat věčně. Bez ohledu na míru bohatství a nezpochybnitelný instinkt na dobrý byznys každého ze zmíněných podnikatelů hovoříme o lidech, u kterých ješitnost hraje velkou roli a navzájem si jen velmi neradi odpouštějí.

Peníze a zkušenosti

Že jsou kontrolní balíky v navazujících plynovodech ve stejnou dobu k mání, je vlastně trochu náhoda. Tím více se ale nabízí otázka, zda by mohl české i slovenské roury plynovodu Bratrství ovládnout jeden kupec. Odborníci zdůrazňují, že spojení pod jednou střechou by přineslo řadu výhod. „V takovém případě platí, že jedna plus jedna rovná se tři,“ řekl týdeníku Euro Vladimír Štěpán z analytické společnosti ENA. Zdůraznil, že oba tranzitní systémy mají kompletně vybudovanou a fungující infrastrukturu. Uvedená trasa zemního plynu je kromě toho „levná“, poplatky na nových plynovodech jsou mnohem vyšší, a navíc u nich chybějí zásobníky. „Podobná akvizice by navíc výrazně navýšila nejen ekonomickou, ale i strategickou hodnotu úspěšného zájemce. S tím, kdo má pod kontrolou plynovody a zásobníky, se musí bavit každý politik,“ doplnil Štěpánův kolega Jiří Gavor. Hlavní riziko investice spočívá ve spolehlivosti dodávek z východu. Přes Ukrajinu sice do Evropy proudí většina ruského plynu, dlouhodobé cenové spory mezi Kyjevem a Moskvou ale vedly Rusy k budování alternativních tras. Loni byla otevřena první linie plynovodu Nord Stream přes Baltské moře do Německa a ještě v letošním roce chce Gazprom začít stavět jižní obchvat Ukrajiny, South Stream. „Uchazeči jistě sázejí na budoucí dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou. Ať navenek vztahy těchto zemí vypadají dramaticky, Ukrajina je k dohodě prakticky odsouzena, protože je na ruském plynu zcela závislá,“ myslí si Gavor. Informace, které týdeník Euro shromáždil, potvrzují, že je varianta jednoho manažera české i slovenské tranzitní sítě reálná v podobě Energetického a průmyslového holdingu (EPH), tedy triumvirátu zosobněného Petrem Kellnerem (PPF), Patrikem Tkáčem (J&T) a Danielem Křetínským. Troufnout si na dvě velká sousta najednou umožňuje EPH zejména finanční síla PPF. Neméně důležité jsou i dlouholeté zkušenosti PPF z ruského trhu pro jednání s Gazpromem o smlouvách. „Máme jasný zájem jak o SPP, tak o Net4Gas. Zájem o obě aktiva je ale podmíněn časovým průběhem obou transakcí,“ řekl týdeníku Euro Daniel Křetínský, předseda představenstva EPH. Limity v tomto ohledu neupřesnil, je ovšem jasné, že holding by nechtěl žádnou z uvedených akvizic protahovat několik měsíců, ale ani je realizovat zcela současně. Pokud by oba projekty klaply, energetická odnož PPF a J&T by postoupila do první ligy, přinejmenším ve střední Evropě. A potvrdí-li se informace o posilující roli PPF v holdingu, bude to znamenat další významné posílení Petra Kellnera v regionu. Ostatní „žraloci“, kteří jsou ve hře přinejmenším u českých plynovodů, si na obě aktiva najednou zřejmě netroufají. Skupina KKCG podnikatele Karla Komárka mladšího zatím potvrdila zájem o Net4Gas. „Po dokončení interních analýz, a pokud se neobjeví neočekávané události nebo překážky, předpokládáme, že skupina KKCG předloží svou investiční nabídku,” řekl týdeníku Euro mluvčí Komárkovy skupiny Dan Plovajko. Rozšíření akvizic o SPP zatím Komárek nechce komentovat, patrně by to bylo nad jeho finanční síly, žádnou srovnatelnou transakci dosud nepodnikl. Další možný kupec českého přepravce, skupina Penta, zase opakovaně potvrdil, že o slovenskou společnost nebude usilovat. Navíc v případě SPP by jak Komárek, tak Marek Dospiva a jeho kolegové z Penty, stáli až jako druzí v řadě. EPH už má totiž v kapse předběžnou dohodu se současnými zahraničními akcionáři v SPP, a nebýt politických komplikací, měl by transakci uzavřenou.

Síla bez užitku

Slovenský plynárenský priemysel (celý název SPP) hraje na Slovensku podobnou roli jako u nás ČEZ. Stát, který drží 51 procent akcií společnosti, těží každoročně z vysokých dividend (v roce 2010 vykázala skupina SPP čistý zisk 561 milionů eur, tedy více než čtrnáct miliard korun). K odprodeji je zbylý podíl a manažerská kontrola nad podnikem, které mají rovným dílem poděleny GDF Suez a E.ON Ruhrgas prostřednictvím konsorcia Slovak Gas Holding. Hodnota 49procentního balíku SPP se odhaduje na 2,5 miliardy eur. To je zhruba dvojnásobek předpokládané ceny za Net4Gas. Důvod je prostý – SPP je nejen dominantním přepravcem, ale i distributorem plynu v zemi (u komerčních zákazníků loni držel 65 procent trhu, u domácností dokonce 90 procent). Hlavní podíl na zisku SPP mají příjmy z tranzitu, který provozuje dceřiná firma Eustream. Přepravní kapacita na plynovodu přesahuje 90 miliard kubíků za rok, což je patnáctinásobek spotřeby na celém Slovensku. SPP na rozdíl od Net4Gas kontroluje rovněž zásobníky, včetně toho v Dolních Bojanovicích na českém území. V Česku má také vlastní prodejní firmu SPP CZ a podíly v regionálních distributorech na severní Moravě a ve východních Čechách. Zajímavá je určitě i těžba uhlovodíků, na níž se zaměřuje dceřiná Nafta Gbely.
Dosavadní působení zahraničních akcionářů v SPP bývá hodnoceno jako rozporuplné. Na jedné straně bývalému státnímu podniku určitě prospělo, že v něm Němci a Francouzi zavedli moderní způsoby řízení a očistili jej od klientelistických obchodů. Na druhé straně ale do SPP nevnesli žádný výraznější impulz. Kamenem úrazu byl zjevně způsob privatizace. „Hádali se, neshodli se na žádném rozvojovém projektu, fungovali de facto jako finanční investor. Každý z nich měl svoje plány a navzájem se blokovali,“ popsal vztah minoritních akcionářů vysoce postavený úředník z okruhu slovenské vlády, který nechtěl být jmenován s ohledem na svoji funkci. Vedení německého a francouzského koncernu se soustředila na jiné projekty, například na výstavbu Nord Streamu (E.ON Ruhrgas i GDF Suez jsou v projektu akcionáři), a do Bratislavy vysílala manažery druhého řádu, kteří neměli mandát ani zkušenosti pro zásadnější kroky. Platí to například pro zahraniční akvizice, kde SPP zůstal na rozdíl od již zmiňovaného ČEZ pasivní. Společnost se také příliš neprosadila na českém trhu s plynem, zatímco RWE na Slovensku agresivně bodovalo. Plynárny vedle toho stále nemají zcela dotažený unbundling, nařízený evropskou legislativou. Společnost sice od roku 2006 rozdělila distribuci a tranzit do samostatných podniků, přepravce Eustream coby nejlukrativnější část si však stále pouze pronajímá plynovody od mateřské SPP. Prodejem plynu se zabývá společnost SPP – distribúcia, jež zase celkové výnosy skupiny sráží. Může za to hlavně tvrdý postoj regulátora (ÚRSO), který firmu nutí prodělávat na prodeji domácnostem. SPP už kvůli tomu zažaloval stát.
Pokud vezmeme v úvahu projekty SPP z poslední doby, z hlediska hodnoty společnosti stojí za zmínku asi jen plánované propojení plynovodů s Maďarskem, které má začít fungovat od ledna 2015 (investiční náklady přes 100 milionů eur) nebo nedávné dokončení automatizace zpětného toku plynu, což umožní plynule přejít k odběru suroviny v opačném směru, tedy z Česka nebo Rakouska. Loni SPP také oznámila investici 400 milionů eur do obnovy tranzitní sítě.

Nečekaná překážka

EPH provedl už loni v květnu v SPP due diligence. Ačkoli se dosud v médiích omílá, že se holding chystá koupit pouze menší díl v konsorciu s případnou opcí, a chce tak ovládnout SPP prostřednictvím „minority v minoritě“, ve skutečnosti ale o rozsahu akvizice stále není rozhodnuto a před finální dohodou je ve hře i koupě celých 49 procent akcií najednou.
I když se vše zdálo být na dobré cestě, nástup EPH do SPP se loni zadrhl na obstrukcích slovenského Fondu národního majetku. Jeho bývalá šéfka Anna Bubeníková odmítala poskytnout českému zájemci akcionářskou smlouvu SPP. Když potom na podzim padla vláda Ivety Radičové, která měla změnu v majetkové struktuře plynáren projednat, transakce skončila u ledu a nyní se čeká na výsledek březnových parlamentních voleb (viz rozhovor s Danielem Křetínským).
Politické spory kolem vstupu EPH do SPP vyplavaly na povrch až v lednu ve spojení se skandálem kolem spisů Gorila, jež vrhly stín korupčního podezření také na Bubeníkovou (Euro 3/2012). Ukázalo se, že silně rezervovaný postoj vůči EPH zastává ministr financí Ivan Mikloš. Ten se jednak postavil proti odvolání šéfky FNM, jednak v souvislosti s českým holdingem hovořil o nutnosti „posoudit celková ekonomická, bezpečnostní a jiná rizika“. Mikloš se kvůli tomu dostal do politického střetu s ministrem hospodářství Jurajem Miškovem, který byl nakloněn rychlému dokončení transakce. Mikloš mu vyčítal, že chtěl schválit prodej akcií SPP za zády vlády. „Kdyby akcionáři (GDF Suez a E.ON Ruhrgas) chtěli a rozhodli se tak, mohli by to prodat třeba i Gazpromu. Podle právní expertizy k tomu nemusí mít nutně souhlas vlády,“ bránil se Miškov v rozhovoru s týdeníkem Euro a zdůraznil, že vládu obcházet nechtěl.
Spekuluje se o tom, že dosluhující ministr financí brojí proti akvizici kvůli tomu, aby nevyšly najevo mezery v akcionářské smlouvě SPP. Před deseti lety byl totiž jako vicepremiér pro ekonomiku hlavním architektem prodeje části plynárenského podniku. Mikloš však podobné výtky odmítá: „Byla to standardní smlouva, která vzešla ze standardního mezinárodního tendru,“ uvedl na dotaz týdeníku Euro.

Volby se blíží

Ať je blíže pravdě ten či onen současný ministr, s ohledem na vývoj předvolebních preferencí to ztrácí na významu. Jasným vítězem březnových voleb bude podle všeho levicový Směr-sociální demokracie v čele s bývalým premiérem Robertem Ficem. Poslední průzkumy dávají jeho straně dokonce nadpoloviční počet mandátů v Národní radě. Fico dlouhá léta prodej 49 procent akcií SPP tvrdě kritizoval, zejména pro údajně nízkou cenu (2,7 miliardy dolarů). V roce 2002 demonstrativně opustil privatizační komisi a později se léta soudil s Miklošem, kterého obvinil z obohacení na transakci. Týdeník Euro předsedu Směru oslovil s dotazem, jak nahlíží na plánovanou změnu akcionářů SPP a zda by po případném nástupu do vlády neuvažoval o zpětném výkupu. Fico na otázky nereagoval, je však třeba připomenout, že za předchozího působení ve vládě (2006–2010) k revizi privatizace nesáhl. Proti jsou i čísla – Slovensko jako člen eurozóny výrazně překračuje stanovenou mez veřejného deficitu a výdaj v řádu miliard eur by tento stav podstatně zhoršil. Někteří odborníci říkají, že Fico nebude vstupu EPH do SPP bránit. Podle informací týdeníku Euro ze slovenského prostředí však zdaleka není ruka v rukávu a celá věc se skutečně otevře až po sestavení nové vlády. Nelze opomíjet, že Fico byl vždy do značné míry nevyzpytatelný. Jak už bylo uvedeno, z čistě právního hlediska by ani nesouhlas vlády nemohl akvizici zabránit, Křetínský však do takové varianty evidentně nechce jít. Raději by Fica přesvědčil, že z transakce může profitovat jak investor, tak stát. Jistě přitom spoléhá také na partnery z J&T, kteří si v minulosti dokázali důležité lidi ve Směru získat. To, co by mohlo slovenskou akvizici EPH asi nejvíce překazit, je dlouhodobé pokračování současného stavu, tedy odsouvání vládního „ano“. Takové riziko existuje i v souvislosti se stále horším vnímáním takzvaných finančních skupin mezi slovenskými voliči. Kauza Gorila se sice bezprostředně týká konkurenční Penty, na renomé ale nepřidala ani ostatním. Fico navíc v uvedeném případu figuruje jako jeden z návštěvníků konspiračního bytu Penty a potřebuje se od aféry navenek distancovat.

S cenou radši při zemi

Může se tak stát, že jako první změní majitele české plynovody. Mateřský koncern RWE, který doplácí na ztrátové kontrakty, pokles cen elektřiny a musí se také vypořádat s odklonem Německa od jaderné energetiky, potřebuje hotovost pro konsolidaci a rozjezd alternativ k atomu.
Vedení Net4Gas zatím tvrdí, že stále nerozhodlo o konkrétním modelu prodeje. „Příprava prodeje společnosti je teprve v úvodní fázi. Byl vybrán poradce pro prodej a připravuje se tzv. data room,“ uvedl mluvčí skupiny RWE Martin Chalupský. Celou transakci chce RWE dokončit v průběhu letošního roku.
Oficiálně přichází v úvahu i možnost, že německý koncern zvolí podobnou cestu jako u společnosti Amprion, kde prodal 75 procent firmy finančním investorům, udržel si ale kontrolu nad jejím provozem. Zdroje týdeníku Euro z okruhu společností, jež při prodeji Net4Gas asistují, uvádějí, že tento scénář není pravděpodobný. Výběr uchazečů je poměrně úzký a cenové vyhlídky Němců nemohou být příliš optimistické (cena by se měla pohybovat v rozmezí 1–1,5 miliardy eur). RWE navíc v listopadu stáhla ze základního jmění Net4Gas zhruba třetinu základního kapitálu. Ve srovnání se situací na Slovensku je v tomto případě téměř vyloučena možnost nějakého blokování ze strany státu. Ministerstvo průmyslu zatím přípravy na prodej Net4Gas sleduje. Nevyloučilo ani, že se do tendru také přihlásí. „Poté, až budou známé přesné podmínky zvažované transakce, tedy zda půjde o odprodej části společnosti, nebo o úplnou změnu jejího vlastníka, bude možné přijmout rozhodnutí o tom, že do uvedeného procesu vstoupíme aktivně s cílem získat vlastnický podíl, či nikoliv,“ odpověděl mluvčí ministerstva Pavel Vlček. Mimochodem koncem minulého roku se objevily informace o zájmu státního provozovatele elektrárenské sítě ČEPS. Jiná výhoda Net4Gas oproti SPP spočívá v diverzifikaci zdrojů – zatímco na Slovensku téměř stoprocentně dominuje přeprava ve směru východ–západ, Česko je díky napojení na norský plyn méně závislé na ruské komoditě a po dokončení plynovodu Gazela, který umožní dodávky z Nord Streamu, bude částečně eliminovat také „ukrajinský“ problém. Za připomenutí jistě stojí také nové propojení do Polska, které otevírá cestu pro severojižní tranzitní koridor. V roce 2013 má být dokončen plynovod, který napojí zásobník v Tvrdonicích přímo na mezinárodní tranzitní soustavu.

Sebevědomý medvěd

Největším úkolem pro budoucího správce plynovodů v Česku i na Slovensku bude schopnost nalézt společnou řeč s hlavním dodavatelem – Gazpromem. Ruský gigant projevuje jen minimální ochotu k ústupu od dlouhodobých kontraktů, které bývají v porovnání se spotovými obchody méně výhodné (i když v obdobích velkého převisu poptávky jako v posledních týdnech to je logicky obráceně). Slevy, které Gazprom na přelomu roku poskytl pětici vyvolených evropských odběratelů (mezi nimi i SPP), nejsou projevem štědrosti, ale důkazem vysokého sebevědomí silného hráče. Společnosti, které se odvážily jít s Gazpromem kvůli nevýhodným cenám do arbitráže, totiž žádnou slevu nedostaly. Šéf koncernu Alexej Miller před dvěma týdny v rozhovoru pro list Süddeutsche Zeitung jakékoli cenové výtky odmítl (veškerý Gazpromem nabízený plyn prý rády koupí rozvíjející se státy i průmyslově vyspělé asijské země) a pohrozil Evropské komisi žalobou za nucené oddělení správy plynovodů a dobývání zemního plynu. To, že regulace diktovaná Bruselem má nechtěný efekt, si myslí i velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. „Výsledkem patrně bude masivní skupování kritické infrastruktury EU investory ze zemí mimo EU, především Číny v menší míře Ruska a dalších států. Vymysleli jsme si sami na sebe pravidla a omezení, která nás likvidují, a jsme okolnímu světu k smíchu,“ podotkl diplomat. I v Česku už se objevily spekulace o tom, že domácí skupiny by časem tranzit plynu rády prodaly zájemcům z Východu, kteří se nyní do hry otevřeně nepřihlásili. Křetínský i ostatní však podobné scénáře odmítají a tvrdí, že jde o strategické investice.

Daniel Křetínský

Čekáme na novou slovenskou vládu
Vstup EPH do SPP se na podzim zkomplikoval. Z vnějšího pohledu nebylo příliš jasné, zda přibrzdění prodeje minoritního podílu inicioval stát, či současní akcionáři (E.ON, GdF) a vaše společnost. Jaký je vlastně aktuální stav? Nechci tuto otázku komentovat ve větším detailu, nicméně mohu potvrdit, že po pádu vlády Ivety Radičové se stalo zřejmým, že omezení pravomocí vlády a předvolební atmosféra nevytvářejí dobré prostředí pro další komunikaci se státem. Se zahraničními akcionáři SPP jsme si odsouhlasili, že transakce může postoupit do další fáze až po březnových parlamentních volbách.

Za zdržením transakce byl postoj Fondu národního majetku, respektive jeho odmítnutí poskytnout vaší společnosti akcionářskou smlouvu. Čím si to vysvětlujete? Komunikaci se slovenskou stranou zcela logicky vedli zahraniční akcionáři SPP a veškerá komunikace probíhala oficiálně a transparentně. Jistá a v podobných procesech obvyklá součinnost státu jako druhého akcionáře v prvé fázi probíhala zcela standardně a je pravda, že se překvapivě zkomplikovala v souvislosti s žádostí o zpřístupnění akcionářské smlouvy. Což je nekonfliktní a standardní krok, který v žádném ohledu práva slovenské strany neohrožoval. Jako samozřejmost doplním, že EPH by v této akvizici nikdy nepostupoval bez řádné součinnosti a komunikace se slovenskou vládou a FNM.

Předčasné volby téměř jistě vyhraje levicový Směr, jehož předseda Robert Fico je známý odmítavým postojem k soukromému kapitálu v tzv. strategických energetických podnicích. V této souvislosti se nabízí možnost, že by stát odkoupil 49 procent SPP nazpět. Vidíte to jako reálnou variantu? Věřím, že se tento scénář nenaplní. Jednak by stát značně zatížil veřejné finance, zároveň by takovou reprivatizací vyslal do zahraničí velmi kontroverzní signál. Prioritou dnešních vlád je finanční disciplína v oblasti rozpočtu i státního dluhu. Opak je vnímán velmi negativně, jak o tom v extrému svědčí příklad Maďarska. Současně jsem přesvědčen, že i pro případnou nepravicovou vládu je velmi racionální, aby v SPP spolupracovala se soukromým strategickým partnerem, který pomůže rozvíjet SPP a eliminovat pokles hodnoty společnosti související s vybudováním Nord Streamu a plánovaným budováním South Streamu.