Události posledních dní potvrdily, že mezi lidovci vyrostl za poslední čtyři roky jeden protřelý stratég disponující politickým čichem Jiřího Čunka nebo dokonce legendárního Josefa Luxe. Pomineme-li nechvalně proslulého Jaroslava Palase a jeho korupční skandály, od Luxovy éry se žádnému ministru zemědělství nepodařilo získat tolik pozornosti pro přehlížený rezort i svou vlastní osobu jako Marianu Jurečkovi.
Neprojede-li KDU-ČSL fatálně víkendové volby, je Jurečka jistě politikem, se kterým bude potřeba do budoucna počítat. Ponechme nyní stranou hodnocení uplynulých čtyř let Jurečky v úřadě z odborného hlediska. Uspět na minovém poli zcela protichůdných zájmů malých sedláků, družstev, velkoagrárníků, horských pastevců, myslivců, biozemědělců, lesníků, vodařů, potravinářů a koaličního partnera v podobně Agrofertu je samo o sobě téměř nemožný úkol. A i kdyby se to někomu podařilo, politické body by z toho vytřískal jen stěží.
Česká republika není Polsko a pojmy jako greening, SAPS, citlivé komodity nebo PRLGF mimo odbornou veřejnost nikoho nezajímají, i když kolem nich točí dotační miliardy. Se 182 tisíci lidmi pracujícími v zemědělství by takový génius mohl doufat maximálně ve dvě procenta voličských hlasů.
Politici to dobře ví a „barák“ ministerstva na pražském Těšnově tak často připomínal spíše starobinec pro zasloužilé politiky bez vyhlídky na další politickou kariéru. Dobře si to spočítal i Jurečka. Od začátku volebního období se proto zaměřil na témata pochopitelná i pro voliče, kteří si pod pojmem velká dobytčí jednotka opravdu nedovedou vůbec nic představit.
Chytře se tak ujal tématu sucha a s tím související problematiky eroze, úbytku zemědělské půdy a ochrany krajiny. Že jsou léta poslední roky poněkud teplejší a v zimě sněží méně, si už všiml i obyvatel průmyslové aglomerace, který pole viděl naposledy z auta na ucpané D1. Jurečka také nevynechal jedinou příležitost prezentovat se při mediálně atraktivních tématech, jako byla ptačí chřipka, prasečí mor anebo antibiotika v „českém“ medu. Jeho zapálení působilo sice trochu komicky, účel však splnilo a mladý ministr se tak stal pravděpodobně jedním z nejznámějších šéfů zemědělského resortu posledních let.
Čtěte více z rubriky Volby 2017
Jízda tramvají, mítinky, koncert. Předvolební kampaň v Praze jde do finiše
Zítra si vás koupím. Politika přitahuje nové miliardáře
Já už jdu. Strach z migrace povolal do politiky i Františka Ringo Čecha
Jurečkou neotřásly ani některé nepříjemné kauzy. Nákup luxusního vybavení do služebního bytu ministerského náměstka, zaměstnávání bratra či jmenování spolustraníka namočeného v kauze insolventního prodejce energií EPK ředitelem státního hřebčince prošly bez větší pozornosti a většina voličů o nich pravděpodobně nikdy neslyšela. Doslova geniálním tahem však byla sázka na problematiku dvojí kvality potravin.
V kontextu aktuální evropské agendy jde o naprosto banální problém. Jurečka však rozpoznal Čechům vlastní pocit ublíženosti a skutečnost, že na tématu může vytěžit maximum jak u extremistů přejících si odchod Česka z EU, tak lidí preferujících hlubší integraci. Jídlo zkrátka zajímá všechny. Skutečnost, že výsledky druhého velkého srovnání kvality potravin stejných značek v Česku a ve starých evropských zemích zveřejnilo ministerstvo pouhý týden před volbami, určitě nebyla náhoda.
Jurečka si tak minimálně na jeden celý den si zajistil pozornost napříč celým Českem, což se ve finále předvolebního klání cenní zlatem. Pozornost prestižních zahraničních medií, které tuzemské ministry zemědělství jindy zásadně ignorují, byla už jen příjemným bonusem.
Doslova politickým majstrštykem pak byla Jurečkova výzva z minulého týdne olomouckému hejtmanovi, aby stejně jako Jiří Čunek na sousedním Zlínsku odmítl hradit předražené vyjížďky prezidenta Miloše Zemana do krajů. Nejen, že tak ukradl Čunkovi show, ale ještě udělal idiota z olomouckého hejtmana Ladislava Oklešťka z konkurenčního ANO. Okleštěk byl nucen v rámci zachování vstřícných vztahů své partaje s prezidentem výzvu veřejně odmítnout a v podstatě tak přiznat, že ANO jsou milejší pompézní žranice hradních papalášů než třeba podpora žákovských sportovních klubů v kraji. Při bližším pohledu už Jurečkovi pod nosem začíná rašit hustý „luxovský“ knír.
Přečtěte si další komentáře autora:
