Budoucnost Housera je ve větší mediální skupině
Každý návštěvník pražských multikin zná časopis Houser. Málokterý však ví, že nenápadný magazín představuje jeden z nejúspěšnějších projektů českého vydavatelského byznysu po roce 1990. Společnost TIN TIN World Media vydávající Housera se do černých čísel dostala během jediného roku. Zakladateli firmy Istvánu Nagyovi (30) vnukl tento nápad podobný projekt z Maďarska. „PestiEst vychází od roku 1990 a já jsem byl zvyklý, že si tam najdu program všech kin. V Česku nic podobného nebylo. Jedinými informačními zdroji byly plakáty a telefon. Zjišťovat, kde co hrají, bylo náročné,“ přibližuje Nagy okolnosti vzniku periodika. Mimochodem, název magazínu prý vznikl u piva a jeho inspirací bylo hovorové české pojmenování ischiasu.
Dvacet hodin denně.
Čechomaďar István Nagy se narodil v Praze. Rodina se posléze přestěhovala do Budapešti, kde jeho otec po roce 1989 zakládal pobočku Komerční banky. V maďarské metropoli absolvoval i Oxford Brookes University se zaměřením na finance. Kromě studia se věnoval sportu – deset let hrál na prvoligové úrovni vodní pólo. „Pólo je v Maďarsku nesmírně populární, podobně jako v Česku hokej,“ říká. Během studia absolvoval stáž v pobočce koncernu GE Lighting Tungsram, kde napsal i diplomovou práci.
Po ukončení studia v roce 1996 nastoupil do konzultantské společnost Czipin & Partner. Jeho úkolem byla restrukturalizace a snižování nákladů v maďarských firmách – například v porcelánce Zsolnay. „Pracovali jsme 20 hodin denně. Chyběl mi ale prostor pro uskutečňování mých nápadů a se způsobem restrukturalizace jsem se zcela neztotožňoval. Czipin občas prosazoval redukci nákladů, jež mohla být dlouhodobě až škodlivá,“ vzpomíná Nagy.
Prosazení vlastních myšlenek mu umožnila investiční společnost Riverside. „Hledali odborníka na korporátní finance. Já jsem sice neměl zkušenosti, ale mohl jsem nabídnout chuť do práce, a navíc znalost českých poměrů. Mohl jsem být takový Jolly Joker pro Česko,“ říká Nagy. V roce 1997 už pomáhal zakládat kancelář Riverside v Praze a postupně se propracoval z pozice analytika až na viceprezidenta české pobočky, za kterou byl členem dozorčí rady v jičínském Dentalu a v Carborundum Electrite.
Maďarská inspirace.
V roce 2000 se Nagy rozhodl, že zkusí podnikat sám. Když se nic podobného PestiEst v Česku neobjevovalo, zajistil si prostředky a vydávání magazínu, mapujícího týdenní program kin, multikin, divadel, klubů i přehled restaurací, rozjel. Jedním z investorů projektu je Nagyho spolužák z univerzity a nejlepší maďarský burzovní makléř Márton Oláh. „S investicí jsme neváhali. Úspěch Housera souvisí s Istvánovými prodejními schopnostmi a jeho konzistentním vytvářením hodnoty značky,“ vysvětluje Oláh, držící dvacetiprocentní podíl ve společnosti TIN TIN World Media. Její základní jmění je sedm milionů korun.
Rozhodujícím dnem byl pro Housera 5. říjen 2000, kdy v Praze zahájil provoz první multiplex Star Century Park Hostivař, dnešní Pallace Cinemas. V současnosti je v Praze multiplexů deset, což Houseru umožnilo rozšíření distribuce z 18 na 50 tisíc kusů magazínu týdně. „Základem úspěchu je týdenní periodicita Housera. Ta nám umožňuje být aktuální,“ vysvětluje Nagy. Houser, který je k dispozici v multikinech a řadě hudebních klubů, je financován pomocí inzerce a má jasně definovanou cílovou skupinu. Jsou to lidé ve věku mezi 20 a 40 lety, kteří jsou dobře finančně zajištěni a mohou si dovolit utrácet.
Mimo Prahu ne.
Původní ambicí projektu bylo pokrýt celé Česko. „Dnes vím, že mimo Prahu není dostatečná kupní síla,“ říká Nagy. „Přesto je skutečná poptávka po Houserovi až o 20 tisíc kusů větší než náklad. Ten však již druhý rok nenavyšujeme, limitují nás náklady na tisk,“ dodává. Loňský obrat Housera byl 20 milionů korun, letos Nagy počítá s 25 miliony. Důraz klade zejména na diverzifikaci příjmů, aby Houser nebyl závislý na sezonních inzerentech a mediálních agenturách, snaží se také hledat dodatečné zdroje příjmů - nově to jsou sms inzeráty a uvažuje i o samostatném sms časopisu. Přes úspěšnost projektu však již teď István Nagy ví, že na pozici šéfa TIN TIN World Media dlouho nezůstane. „Zaměřuje se spíše na vyhledávání vhodných investičních příležitostí než na udržování chodu zavedené společnosti,“ potvrzuje obchodní ředitel firmy Štěpán Hiršl. „V příběhu Houser jde o úspěšné obsazení tržního výklenku. Na jeho konci bude prodej většímu vydavatelství,” říká Nagy, jenž přiznává, že nabídky k odkupu již dostal. Sám směřuje zpět do oblasti získávání rizikového kapitálu. „Na základě pozitivní zkušenosti s Houserem vyjednáváme s investory o vytvoření regionálního fondu rizikového kapitálu,“ potvrzuje Oláh. „V Česku sice existuje rizikový kapitál, ale jde mu spíš o velké firmy, jako je třeba Unipetrol. O menší investice do milionu eur není příliš zájem a trh je v Česku v této oblasti poměrně nevyvinutý,“ uzavírá Nagy.
