Přestože do Soulu létá z Prahy přímý spoj, Češi jej využívají téměř výhradně ke služebním cestám, k turistickým výletům zřídka. Důvody? Nedostatečná propagace, vysoké ceny či nepříjemná blízkost severního souseda. Přitom právě návštěva demilitarizované zóny, území obklopujícího hranici se severní Korejí, je opravdový zážitek. Dostanete se tam ovšem pouze v rámci organizovaného výletu – zaplatíte za něj kolem patnácti set korun. Pro milovníky vojenské historie má Korea skutečně co nabídnout, zejména z období japonské okupace (1910-1945) nebo korejské války (1950-1953). I když jste pacifisté a v Koreji nechcete vidět jen vojenské ponorky, pověstnou věznici Seodaemun, kde Japonci týrali a vraždili korejské obyvatele, nebo prozkoumat tunel, který prokopali Severokorejci pro případnou invazi, zmínkám o válečném napětí se nevyhnete.
V těsné blízkosti obávané osmatřicáté rovnoběžky se ale nachází i národní park Seoraksan, pojmenovaný podle druhé nejvyšší hory Koreje. Ta je pouze o sto metrů vyšší než naše Sněžka a také její jméno má podobný význam. Od jara do podzimu tam míří davy Korejců, což ovšem z krásné přírodní scenerie činí zejména o víkendu přecpaný Disneyland. V zimním období je ale naštěstí park téměř opuštěný, protože teploty tu klesají pod dvacet stupňů pod nulou, vodopády jsou zamrzlé a mezi skalami vanou ledové sibiřské větry. V ospalé atmosféře, kdy jsou všechny hotely zavřené a do národního parku zaplatí vstup kolem osmdesáti korun pouze pár tisíc nadšenců v goretexových bundách, si krásu Seoraksenu vychutnáte nejlépe. Tedy pokud máte dobré vybavení. Ekonomická vyspělost Koreje se projevuje nejen vysokou urbanizací a nejrychlejším internetovým připojením na světě, ale také naprostou absencí pumpek a šusťáků v Seoraksanu.
Čím výše stoupáte, tím hlouběji klesá nejen teplota, ale i rezervovanost až nevšímavost místních obyvatel. Těsně pod vrcholem se vás i někteří zeptají, odkud jste, což v místě, kde jste za celý den nespatřili bledou tvář, není nijak překvapující otázka. Komunikace ale není jednoduchá: přestože se všichni Korejci učí anglicky ve škole, mnoho Korejců studuje v zahraničí, děti jezdí na oblíbené čtrnáctidenní tábory, kde veškerá komunikace probíhá v angličtině, téměř se nedomluvíte. Manželský pár v důchodu, průvodkyně japonských turistů a anglicky hovořící pilot, kteří vás mile pozvou na piknik a nabídnou rýžové koláčky s červenými fazolemi a vynikající dýňový čaj, jsou spíše výjimkou. „Teď je spíš populární čínština,“ vysvětluje průvodkyně. Poměrně hodně lidí rozumí i japonsky, ale vzhledem k pětatřicetileté japonské okupaci málokdo z nich jazykem bývalých nepřátel promluví.
Korejština patří k lingvistickým hádankám: bývá zařazována mezi uralsko-altajské jazyky, například spolu s mongolštinou, někteří vědci ji ale vyčleňují zcela mimo jazykové skupiny. Zapisuje se pomocí uměle vytvořeného písma hangeul, které je označováno za jeden z nejlogičtějších systémů na světě. Za týden se ho ale nenaučíte. Korejská vláda proto iniciovala unikátní projekt „překladatelů na telefonu“. Dobrovolníci z řad studentů, cizinců či univerzitních profesorů v důchodu jsou komukoliv k dispozici na speciálním telefonním čísle a zdarma poradí. Nabízí kolem dvaceti jazyků, k nám nejblíže třeba polštinu.
Mezinárodními posunky se ale dobře domluvíte i s prodavačem v jediném otevřeném obchodu v opuštěném turistickém centru Seoraksanu. Aby vás prodavač obsloužil, stačí mu pouze seskočit z postele, kterou má rozestlanou hned za kasou. Nakupování se obejde beze slov, a než by vám vysvětlil, kde najdete horkou vodu na instantní polévku a že sáček máte nasypat až nakonec, překoná raději genderová pravidla a nudle udělá sám.
Mladým Korejcům vzpomínky na války a obavy ze severní Koreje mnoho neříkají. Bojovnost projevují zejména ve virtuálním světě internetu. Hraní počítačových her patří mezi nejoblíbenější koníčky a lze se s ním setkat v nespočetných internetových kavárnách, které víc než co jiného připomínají herny. Korea žije mediálním a zábavním průmyslem a kromě domácích seriálů, třeba populárních Milenců z Prahy, produkuje také velké množství jeho komodit. Oblíbeným snem mladých Korejců je stát se profesionálním počítačovým hráčem, který vydělává miliony a žije jako celebrita, obklopená davem věrných fanoušků. Není to tak snadné, zato korejské popové hvězdy snadno překonávají politické a kulturní odlišnosti mezi asijskými národy – jsou všude ve východní Asii stejně oblíbené. Kvůli filmovému herci Bae Yong Yunovi, který v brýlích připomíná dospělého Harryho Pottera, se tisíce japonských žen v domácnosti naučily říkat korejsky miluji tě.
Korejské ženy ho sice také milují, ale musejí si to nechat pro sebe. V Koreji totiž panuje ze všech východoasijských zemí nejzjevnější systém společenské hierarchie, založený na konfucianismu, který kromě úcty k rodičům, starším lidem a nadřízeným také staví ženu do role jednoznačně podřízené muži. Dámy, nečekejte žádné otvírání dveří, pomoc s kufry nebo kariéru vedle rodinných povinností. Jestliže si sednete do převážně mužské části restaurace, po pár pivech se muži kolem osmělí a začnou si s vámi docela příjemně povídat. A když vám na konci konverzace, složené ze slov Česko, Praha a gestikulace „daaaleko“ Korejci podají ruku, porozuměli jste si výborně i bez překladatele. Korejci si totiž mezi sebou ruce zásadně nepodávají.
