Velkolepé dílo, které má zabránit vysychání moře, by se mělo začít budovat už letos
Jde o jedinečný přírodní skvost, magnet přitahující dennodenně tisíce turistů z celého světa. Extrémně slané, nejníže položené jezero světa ale nezadržitelně vysychá – v současnosti jeho tyrkysově zbarvená hladina klesá s každým rokem o více než metr. Během půlstoletí se plocha Mrtvého moře „smrskla“ o více než třicet procent. Teoreticky se na potřebě zachránit Mrtvé moře shodují úplně všichni: politické reprezentace přilehlých států, ekologové i potenciální investoři. Jde jen o „maličkost“ – jak to udělat. Realizace kontroverzních plánů vyžadujících určité kompromisy je v politicky nestabilním regionu na pomezí Izraele, okupovaných palestinských území a Jordánska natolik komplikovaná, že se v praxi takříkajíc jen přešlapuje na místě. Současné napětí v arabském světě, jež se přenáší i na země Blízkého východu, může dohody o společné záchraně dále zkomplikovat.
Původní idea
Klíčovým projektem, o kterém se začalo neoficiálně diskutovat už při přípravě mírové dohody mezi Izraelem a Jordánskem v roce 1994, je propojení Mrtvého moře s Rudým mořem. Během let zastánci tohoto nápadu umlčeli své odpůrce, kteří chtěli přivést vodu raději ze Středozemního moře – i kvůli nesrovnatelně vyšším nákladům, které by takové řešení vyžadovalo.
Kanál z Rudého do Mrtvého moře má vést povětšinou na jordánském území, údolím Arava. Podle průběžné hodnoticí studie Světové banky z loňského června jím má ročně protéct jedna až dvě miliardy kubických metrů mořské vody. Pumpy ji nejprve z Akabského zálivu vyženou do výše 170 metrů, aby poté mohla překonat téměř 600metrový výškový rozdíl a stéct samospádem systémem kanálů a vodovodních potrubí až do Mrtvého moře. Projekt má zabít hned několik much jednou ranou: doplnit do roku 2048 Mrtvé moře na úroveň –420 až –410 metrů (nyní –427 metrů) a využít výškového rozdílu k výrobě elektřiny, která by poháněla odsolovací zařízení, jež by měla produkovat až 850 milionů kubických metrů sladké vody ročně.
Náklady na výstavbu vodního díla se pohybují podle různých odhadů kolem pěti miliard dolarů. Na jejich úhradě by se měla podílet Světová banka, Spojené státy i Evropská unie. Některé studie ale hovoří až o deseti miliardách.
Vodovod (s)míru
„Mírová smlouva je jen kusem papíru, může být ale stvrzena ekonomickými projekty,“ prohlásil bývalý izraelský ministr infrastruktury Benjamin ben Eliezer v prosinci 2006 na schůzce věnované výstavbě kanálu. „Tenhle projekt pomůže vyřešit nedostatek vody nám všem.“ „Výstavba kanálu nebo, chcete-li, ,vodovodu míru‘ je životně důležitá jak pro záchranu Mrtvého moře, tak pro mír a prosperitu v oblasti,“ nechal se opakovaně slyšet i izraelský prezident Šimon Peres. Jak uvádí ve své studii Jeremy M. Sharp, politický analytik amerického Kongresu, deklarované nadšení začalo opadat po palestinských volbách v roce 2006. „Izrael nechtěl, aby ve společné třístranné komisi zasedali členové Hamasu, a přál si účast zástupců tzv. umírněného palestinského křídla. Práce na projektu začala váznout.“ Palestinci ovšem ke kanálu vzhlížejí se značnou nadějí. Upozorňují, že od roku 1967 nemají ze Západního břehu přístup k řece Jordán, neboť Izrael vyhlásil tuto část okupovaného území za uzavřenou vojenskou oblast, do níž pouští jen izraelské zemědělce. „Pitná voda z odsolovacích zařízení, napojených na kanál, by značně usnadnila zajištění dodávek vody pro Palestince,“ říká Šaddád Attilí, šéf palestinského vodohospodářství v Ramalláhu. Nejvýraznější pomoc by ale podle něj potřebovalo pásmo Gazy, které je nyní odkázané na vodu těžce kontaminovanou mořskou solí a odpadními vodami. Bez ohledu na izraelsko-palestinské rozepře zahájila Světová banka v roce 2008 práci na studii proveditelnosti výstavby kanálu. Její výsledek by měl být znám letos do konce května.
Hrozí změny barvy
Ať už zkoumání anebo politický vývoj v oblasti dopadne jakkoli, zásadními odpůrci projektu zůstávají ochránci životního prostředí, geologové a experti na vodní zdroje. Plán podle nich není dostatečně vědecky prozkoumaný a následky jeho realizace mohou být nedozírné.
Předně by podle odborníků mohly utrpět korálové útesy v Akabském zálivu. Snad nejzásadnějším „strašákem“ je ale možnost, že by slaná voda z potrubí začala prosakovat. „Nikdy nelze říct, že je něco utěsněné na sto procent. I kdyby kanál začal prosakovat na jordánské straně, může během řady dní kontaminovat podzemní vody v celém údolí nebo alespoň jejich větší část,“ citoval magazín The National Geographic Eilona Adara, izraelského hydrologa z Ben Gurionovy univerzity. Podle Adara je riziko o to větší, že údolí Arava je seismicky nestálou oblastí.
Ekologové také vidí problém v míšení dvou různě slaných vod. V Mrtvém moři v současnosti žije jen minimální množství řasy Dunaliella a několik druhů bakterií, a to hlavně v místech, kde je koncentrace soli nižší kvůli přítoku sladké vody z Jordánu. Pokud by se moře „naředilo“, řasy by se mohly namnožit a moře by se zbarvilo nejprve do zelena, později prý až do růžova. Hrozí také, že se naruší unikátní chemické složení vody Mrtvého moře.
„Pokud se Sýrie, Jordánsko a Izrael dohodnou a nechají do Mrtvého moře přirozeně vtékat všechnu vodu z povodí Jordánu včetně řeky Jarmúk, hladina v moři přirozeně stoupne. Možná to potrvá sto let, ale vyjde to,“ doufá Adar, který vidí východisko v ještě rozsáhlejším využití odsolovacích zařízení vody ze Středozemního moře.
Jordán? Dnes spíše stoka
Jediný přítok Mrtvého moře, řeka Jordán, kam stéká voda z Izraele, Libanonu a Golanských výšin, dnes lidé „vytěžují“ z více než devadesáti procent. Izrael odčerpává z řeky šedesát procent sladké vody, zbytek jde do Jordánska a do Sýrie.
Ještě ve třicátých letech minulého století se přitom úroveň sladké vody přitékající do Mrtvého moře rovnala odpařenému množství a moře bylo na svém novodobém historickém maximu – tedy 390 metrů pod úrovní světového oceánu. Ze dvou třetin je napájel Jordán, zbylá třetina stékala do moře z okolních svahů v důsledku sezonních srážek. Poté, co se v 50. letech začalo údolí Jordánu intenzivně zemědělsky využívat, začala hladina Mrtvého moře strmě klesat.
Sladká voda je v oblasti klíčovou strategickou surovinou a i voda v Jordánu a v Jarmúku už byla zdrojem ozbrojených střetů mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy. Jordánsko navíc patří mezi desítku zemí s největším nedostatkem pitné vody na světě.
Podle studie vypracované na Americké univerzitě ve Washingtonu stoupne do poloviny tohoto století počet obyvatel v Izraeli, Jordánsku a na palestinských územích z dnešních necelých 18 na 25 milionů a povodí Jordánu tak postačí jen na pokrytí spotřeby domácností. Zemědělství bude plně odkázáno na druhotné zdroje vody z odsolovacích zařízení, čističek odpadních vod atd. Přitom například v Izraeli nyní připadá na zemědělství až sedmdesát procent spotřeby vody v zemi.
Ammán: nemůžeme čekat
Patrně i proto se Jordánsko před časem rozhodlo, že nemůže s výstavbou kanálu z Rudého moře už déle čekat. Bezprostřední příčinou jordánské netrpělivosti ale byl zřejmě nový izraelsko-palestinský spor týkající se pozemků, které Izraelci vyvlastňují na Západním břehu Jordánu mezi Jeruzalémem a Mrtvým mořem. Úřad palestinského premiéra Saláma Fajjáda totiž ve snaze zjednat v tomto sporu nápravu v létě 2009 prohlásil, „že požádá Světovou banku, aby pozastavila práci na studii proveditelnosti výstavby kanálu mezi Rudým a Mrtvým mořem“.
Jordánsko patrně vidělo v podobném kroku další zdržení.
„S pomocí dárcovských zemí a soukromých investorů zahájíme první fázi výstavby kanálu,“ oznámila na podzim téhož roku generální tajemnice jordánského ministerstva pro vodní zdroje a zavlažování Majsún Zuabíová. Její země prý přihlédne ke zjištěním studie proveditelnosti Světové banky. Do jejího dokončení však v té době ještě zbývaly téměř dva roky.
Izraelské úřady v reakci připustily, že Jordánsko je na projektu mnohem více závislé, a oficiálně vyjádřily naději, že se bude pokračovat společně, jak bylo dohodnuto. Zároveň upozornily, že bez izraelské podpory Ammán jen stěží dokáže zajistit financování celé stavby.
Pravděpodobnost společného postupu při záchraně Mrtvého moře se ovšem snížila i poté, co se letos na začátku roku přehnala Blízkým východem tzv. revoluční vlna. Ve snaze předejít masivním nepokojům odvolal premiéra také jordánský král Abdalláh II.
Podle Jordánců by přitom se mělo začít stavět už letos a k prvním dodávkám vody by mělo dojít v roce 2018. Náklady v této fázi odhadují na dvě miliardy dolarů
„Dnes Jordánsku chybí 638 milionů kubických metrů sladké vody ročně. Bez potřebných opatření se do roku 2040 tento deficit zdvojnásobí,“ uvádějí oficiální stránky Jordan Red Sea Project (JRSP).
Alternativní řešení
Zda se vyprahlé zemi podaří prostřednictvím kanálu z Rudého moře neblahý trend zvrátit, ukáže teprve čas. Jisté ale je, že bez dalších systémů na dodávky pitné vody se země nemůže obejít, a hledá tak všechna možná východiska.
V roce 2013 by měl například stát vodovod za více než miliardu dolarů, který má propojit přírodní podzemní rezervoár Dísí na hranicích se Saúdskou Arábií a jordánskou metropoli Ammán.
Hášimovské království má projekt zafinancovat čtyřmi sty miliony dolarů, zbytek uhradí Evropská investiční banka a Francouzská rozvojová agentura, jež se zavázala poskytnout jordánské vládě dvě výhodné půjčky v celkové výši 200 milionů dolarů. Turecko již dodalo 200 kilometrů potrubí z celkových 325 kilometrů. Na výstavbě se mají podílet turecká Gama Enerji a britská společnost Halcrow.
Přitom jedinou neznámou celého projektu je, kolik vody se v poměrně starém ložisku Dísí (přibližně 20 až 30 tisíc let) opravdu nachází. I přesto jde o projekt strategického významu. Za zmínku také stojí, že se větší část podzemního jezera nachází pod saúdskoarabským územím a jeho zásoby jsou v této oblasti neobnovitelné. Z těchto důvodů už to také mezi vládami obou zemí mírně zajiskřilo.
Nebylo by to poprvé
Pokud se kanál do Mrtvého moře nepodaří prokopat, ať už z důvodů nerentability, s ohledem na možné katastrofální dopady na přírodní zdroje nebo kvůli politickým neshodám, ztratí Mrtvé moře v nejbližších padesáti letech další desítky procent své plochy a úbytek vody zásadním způsobem změní ráz okolní krajiny. K úplnému vyschnutí ale jen tak nedojde kvůli poměrně velké hloubce jezera v jeho severní části.
A pokud se tak ve vzdálenější budoucnosti opravdu stane, útěchou snad může být skutečnost, že by tomu podle vědců patrně nebylo poprvé. Mezinárodní tým badatelů z Izraele, USA, Německa, Japonska, Švýcarska a Norska totiž přišel s čerstvými důkazy o tom, že Mrtvé moře v dávné historii již nejméně jednou – bez jakéhokoli zásahu člověka – zcela vyschlo. „To zjištění je pozoruhodné. Proč a kdy přesně se voda zcela ztratila, jsou otázky, na které ještě musíme najít odpověď,“ prohlásil jeden účastník projektu Adi Torfstein.
Vědci pátrající po důkazech o dávných klimatických změnách, jež postihly tuto oblast, loni v listopadu navrtali dno v Mrtvém moři. Na základě vyzvednutých vzorků sedimentů z různé hloubky se podle nich potvrdily dřívější předpoklady, že v místě, kde je nyní 274 metrů vody, byla kdysi pláž. Práce na těžební plošině umístěné na moři a přidružený výzkum stály nejméně dva a půl milionu dolarů. Prozkoumané vzorky by měly být uloženy na Univerzitě v Brémách.
Probíhající otřesy v arabském světě zatím v souvislosti s vodním megaprojektem nikdo nezmiňuje. Momentální problémy by však neměly zničit i to, co je pro budoucnost regionu klíčové. Dohody o zdrojích vody jimi rozhodně jsou.
