To, že Profit během dvaceti let své existence psal o různých ekonomických událostech, přinášel analýzy a rozhovory s podnikateli, určitě nikoho nepřekvapí. Některé jeho rubriky a články ale tento rámec přesahovaly. Kdo by například čekal, že redaktoři podnikatelského časopisu budou pátrat po úniku ropy v Hurghadě? I k tomu ale došlo.
Foto: Profit
Když se řekne název týdeníku Profit, většině lidí se vybaví čísla, grafy a věcné texty. Některým pozornějším čtenářům ale na mysli vytane i něco jiného: názorové přestřelky, investigativní kauzy, testy různých výrobků, právní poradna, mnohaletý seriál o historii českého podnikání nebo třeba hlášky týdne, které jeden čas zdobily závěr každého čísla. Všechny tyto součásti jsou dnes již bezpečně uloženy v archivu. Některé bohužel, jiné bohudík. Ve vánočním čísle je ale prostor na vzpomínání, proto některé z originálních počinů trochu připomeneme.
S Baťou v zádech
Čtenáři, kteří zalistují šest let starým Profitem, narazí vedle obsahu na známou tvář. Jako patron časopisu se jim představí dnes již zesnulý Tomáš Baťa junior. Záštitou tohoto známého česko-kanadského průmyslníka se list pyšnil zhruba rok a ačkoliv to nemělo žádný vliv na obsah, byl to krok jistě pozitivní. Populární tvář dodávala časopisu na prestiži a mohla být magnetem pro řadu následovatelů. Kdo však čekal, že se v každém čísle dozví nějaké pikantnosti z Baťova života či byznysu, musel být trochu zklamán. Většinou totiž našel jen tu samou fotografii s notickou o patronství. Byly ale samozřejmě také výjimky. Když Baťa přijel roku 2004 do Čech, poskytl Profitu exkluzivní rozhovor a celé jedno téma bylo věnováno historii zlínské firmy. Poté se však patron opět odmlčel a časopis mu věnoval větší prostor už pouze jednou – když psal jeho nekrolog.
Profit na stopě
Málokdo by v redaktorech Profitu viděl detektivy, kteří neúnavně rozkrývají složité kriminální případy. Navíc takové, které se měly stát daleko za hranicemi našeho státu. Přesto se v polovině roku 2004 něco takového stalo. Tehdejší šéfredaktor totiž dostal „zaručené informace“, že v egyptském letovisku Hurghada došlo k úniku ropy, o kterém žádná jiná média neinformovala. Novinářský čich zavelel a nebozí redaktoři dostali jasný úkol – zjistit, co se přesně událo, zmapovat škody a pokud možno i vypátrat viníka.
Zhruba dva dny usilovného telefonování ovšem žádné převratné informace nepřinesly. V Hurghadě sice skutečně došlo k úniku, ovšem nikoliv ropy, ale maziva z jedné lodi. Skvrna měla velikost jen pár metrů a byla během několika hodin odstraněna. Při koupání si jí všimlo pár turistů, žádného však neohrozila. Bublina tedy splaskla a z původní kauzy se stala jen stránková zpráva. Pouze na titulní straně, dělané s předstihem, zůstal v ropě plavající kostlivec s titulkem „Čeští turisté v Hurghadě plavali v ropě“.
Agenti provokatéři
Ani po tomto ropném dobrodružství ale investigativní úsilí redaktorů Profitu nepolevilo – právě naopak. Jen se začalo zaměřovat na domácí případy, týkající se českých občanů. Jedním z takových byla i takzvaná „účtenková kauza“ z roku 2005. Jednalo se o to, že někteří podvodníčci získávali na čerpacích stanicích účtenky za benzín, který nakoupil někdo jiný. Sami si pak částky započítali do nákladů a šidili tak stát na daních. Ještě pikantnější ovšem bylo, že někteří čerpadláři tuto nekalou praxi podporovali, a dokonce se jí prodejem účtenek aktivně účastnili. A právě na ně si chtěl Profit posvítit.
Dva skrytým mikrofonem vyzbrojení redaktoři se tedy pustili do akce. Začali objíždět vytipované oblasti a u každé čerpací stanice jako správní agenti provokatéři žádali mezi řečí o nějakou tu účtenku. Většinou odcházeli s nepořízenou, k večeru ale skutečně narazili na člověka, kterému nebylo zatěžko lístek prodat, a měl dokonce na výběr více druhů. Mravenčí práce tedy tentokrát slavila úspěch a článek pro časopis byl na světě. Později Profit zjistil, že to co provádí zaměstnanci benzínek, v obchodech neprojde (doba se změnila, dnes vám prodavačky na účtenku za vánoční balící papír rádi vypíší „čistící prostředky“).
Na slovíčko s Pitrem
Krejčíř, Kožený, Provod, Chvalovský, Mach nebo Pitr – má se o nich mluvit jako o podnikatelích? Většina drobných živnostníků a majitelů firem by jistě řekla, že ne. Přesto i tito kontroverzní byznysmeni k českému podnikání nerozlučně patří a vyhnout se jim úplně nedá. A co teprve, když je možnost udělat s někým z nich rozhovor? Redaktoři Profitu neváhali. Interview s Tomášem Pitrem navíc v časopise vyšlo krátce před tím, než byl tento bývalý majitel Setuzy pravomocně odsouzen na pět let odnětí svobody za rozsáhlé daňové podvody. Otázky typu „Plánujete delší cestu do zahraničí?“ nebo „O kolik jste ošidil stát?“ se v dvoustránkovém textu sice neobjevily, přesto se jednalo o velmi zajímavý rozhovor, kterému dalo punc i následné Pitrovo odsouzení. Ohlasy čtenářů tomu odpovídaly.
Slavní průkopníci
Roku 2005 odstartoval v Profitu trochu nenápadně také dnes již legendární seriál o českých podnikatelích z dob dávno minulých. Z prvního článku o Emilu Kolbenovi sice ještě nebylo jasné, kam se cyklus bude ubírat, a zlí jazykové tvrdili, že studnice historických příběhů brzy vyschne. Po Kolbenovi ale přišli Škoda, Waldes, Fiedor, Odkolek a později i méně známí Landsberger, Palme, Sochor či úplně neznámí Oberleitner, Oberländer, Hopfengärtner a mnozí další.
Seriál nakonec vycházel nepřetržitě šest let a dosáhl úctyhodného počtu 280 dílů (časopis Týden vydržel s podobným cyklem pouze rok). Čtenáři Profitu měli tedy unikátní možnost poznat svět podnikání před rokem 1948 a často i před vznikem Československa. Pravověrné vlastence jistě příliš nepotěšilo, že většinu české podnikatelské elity tvořili Němci a Židé. Na rasovou či národnostní notu se ale na přelomu 19. a 20. století ještě tolik nehrálo a důležité byly hlavně výsledky, což by mělo platit i dnes.
Kupte si zámek
Roku 2006 se v Profitu objevila další zajímavá rubrika: Chátrající poklady. Cílem bylo představit zajímavé objekty, které se v současnosti nacházejí ve špatném stavu a je záhodno je zachránit. Jednalo se především o drobné zámečky, usedlosti, továrny a sem tam se objevila i nějaká rozhledna či tvrz. Čtenáři časopisu byli v roli možných kupců, proto jim byl vždy popsán stav objektu a nechyběla ani prodejní cena. Žádný e-mail s textem „Tak jsem to koupil“ sice do redakce nepřišel, občas se ale někdo zeptal na doplňující otázku nebo napsal, že stavbu zná a byl by rád, kdyby se její stav zlepšil. Jak už to však bývá, většina z nemnoha reakcí byla od šťouralů nebo dotčených prodejců. Co že si to Porfit dovoluje tvrdit, že zámek, kterému chybí jedna zeď a místo střešní krytiny má térový papír, je v dezolátním stavu! Takovým majitelům realit bylo pak nutné vysvětlit, že cílem není se jejich problému vysmát, ale naopak pomoct situaci vyřešit. Ne vždy to však bylo snadné.
Hláška na konec
Jako každý správný časopis měl i Profit svého času odlehčenou stránku. Vznikla spíš náhodou, protože po přesunutí tiráže do přední části čísla zůstalo vzadu volné místo. A tak bylo rozhodnuto, že právě zde se má čtenář trochu pobavit a po náročném čtení trochu zvolnit. K tomuto účelu sloužila fototečka (pokud možno humorná fotografie z uplynulého týdne) a později také „Hláška na konec“. V ní se objevila vždy nejúdernější či nejoriginálnější průpovídka týdne, kterou pronesl obvykle člen vlády, vysoce postavený úředník či známý podnikatel. Hlášky nehýřily vždy vtipem, přesto se mezi nimi našlo i pár jadrných a bez okolků pronesených vět. Nemohla proto chybět ani dnes již nesmrtelná věta někdejšího ministra kultury Vítězslava Jandáka, který o svém premiérovi pronesl: „Co řekne Paroubek, sedí jako prdel na hrnec.“ Z podnikatelského pohledu velmi výstižné.
