Zatímco v sousedním Polsku jsou od minulého týdne na prodej státní podíly v elektrárnách i teplárnách a zatímco před třemi lety přivítala strategické zahraniční partnery také maďarská energetika, u nás jako by se privatizace zasekla - a nejen v energetice.
A tak úspěšně jsme začali! Málem jsme se do prodeje státních podílů energetických společností pustili hned po někdejší NDR, kde se podařilo zprivatizovat energetiku už po sjednocení Německa, a možná i před Maďary, kteří tak učinili v roce 1995. Vždyť u nás se o prodeji státních podílů v elektrárenských i plynárenských distribučních společnostech hovořilo dávno před rokem 1995.
Prakticky od začátku devadesátých let začala spolupracovat s českou energetikou řada zahraničních firem, které pomýšlely na budoucí kapitálový vstup do jednotlivých společností. Zahraniční investoři navštěvovali vedoucí jednotlivých odborů na ministerstvu průmyslu a obchodu, aby sondovali možnosti, budovali si svá zastoupení v Praze a začali spolupracovat s vytypovanými distribučními společnostmi.
Privatizace se však nekonala. Klausova vláda k ní zřejmě neměla dost odvahy a snad i chuti a Tošovského vláda zase dost času.
Obě však k jejímu vyhlášení měly přece jen blíž než vláda současná. Ta dokonce ústy svého premiéra nedávno naznačila, že se nevzdá svých podílů v síťových odvětvích vůbec. Přesto je podle některých zdrojů připravena šestnáct distribučních elektroenergetických a plynárenských firem doprivatizovat - avšak až v období 2000-2002. Do té doby by měl být vypracován privatizační projekt a na jeho základě nabídnut majoritní balík strategickému partnerovi. Kromě toho by měl být do té doby také schválen nový energetický zákon a v jeho rámci, stejně jako je tomu nyní v Polsku, ustaven nezávislý regulační orgán. Pokud se vše stihne, první balík státních akcií energetických společností bude nabídnut strategickému investorovi nejdříve v roce 2001. O pět až sedm let později než v dalších dvou zemích, které mají být spolu s ČR přijaty v dohledné době do Evropské unie.
Dalo by se říci pozdě, ale hlavně, že vůbec. Je ovšem třeba vidět, co jsme zpožděním ztratili. Především prestiž v rámci zemí, které byly přizvány do EU jako první. Dokončená transformace a liberalizace energetického trhu je jedním z předpokladů vstupu do EU.
Vážnou ztrátou je ovšem také to, že elektrárenské či plynárenské společnosti nemohly kvůli absenci jasné energetické politiky a případného strategického partnera dosud jasně zformulovat svůj program dalšího rozvoje.
