Z pípy vytékalo zelené pivo! Šok, který na Zelený pátek přichystal svým konzumentům pivovar Starobrno, však ve skutečnosti nic šokujícího neskrýval. Podle slov vrchního sládka pivovaru Petra Hauskrechta byl nápoj vyroben „…starou tradiční technologií z moravského sladu, českého chmele, vody z podzemních vrtů s vysokým obsahem minerálů a ochucen byl zvlášť vybraným likérem…“ Obvyklá vychytávka.
Truňk chutnal lépe, než vyhlížel. Problém se vzhledem této jedinečné třináctky měli pouze konzumenti starší a střední generace, totiž ti, kteří pamatují vzhled někdejší limonády Amara. Mladší, nezatížení tímto prožitkem a uvyklí nejrozmanitějším barvám a dodatkovým příchutím řady současných piv, se s třetinkami, podávanými v Kolowratských sklepích v Praze Na Příkopě, poprali chlapsky. Pivo mělo jiskru a pevnou, hustou sněhobílou pěnu. Vonělo chmelem a v chuti se vedle likérové příchuti a obilného tónu sladu prosadila v závěru typická chmelová hořkost. Chyběla jen větší živost, což způsobil patrně nižší podíl oxidu uhličitého, konečný dozvuk proto vyzníval trochu natěžkaně.
Vaření pivních speciálů není ve Starobrně nic nového. Ve svém portfoliu nabízí vedle Barona Trencka s vyšší, čtrnáctistupňovou silou, třináctistupňového Černého draka, a jeho bratra dokonce s patnácti stupni, distribuovaného pod etiketou Červený drak.
Zelené pivo tedy není experimentem bez uvážení. Jeho příprava je podložena řadou zkušeností a výsledek tomu odpovídá. Při odchodu možná někteří litovali, že šlo o marketingovou atrakci, připravenou pro jediný sváteční večer v roce. Odcházeje, napadla mne v té souvislosti myšlenka trochu děsivá. S jakým asi překvapením by brněnští přišli o Škaredé středě?
