"5.50. Ten šílený čas buzení, který nevadil snad jen Františku Josefovi I., nastavuji na mobilu třikrát týdně, když potřebuji být na klinice v 7.30. Dva dny v týdnu si dopřeji spánku o hodinu více, to když začínám ordinovat kolem oběda a končím ordinaci ve 20.30. Snahou je vyjít vstříc časovým možnostem klientů. Největší zájem o ošetření je brzy ráno, v čase oběda a v pozdním odpoledni po pracovní době," říká majitel a vedoucí zubní lékař Dentální kliniky MUDr. Jan Stuchlík.
Tím, že se výkon mé profese odehrává na jednom místě a přes den se nepotřebuji nikam přesouvat autem, využívám k cestě do práce MHD. Vyřizuji tam část mailové komunikace, přemýšlím o úkolech a plánech na příští dny a zapisuji je do kalendáře.
Po příchodu na kliniku si s provozní manažerkou sdělíme v rychlosti to nejpodstatnější, co jsme nestačili probrat během předchozího dne, nebo to, co vyplynulo v mezičase. Krátká porada před startem pracovní doby proběhne také s mladším kolegou. Sestřičky mezitím připravují vysterilizované nástroje a ordinaci. Někdy se stihneme i nasnídat. Rybičky v našem krásném akváriu v recepci dostanou granule vždy.
Souboj s časem
S příchodem prvních klientů začíná každodenní kolotoč a souboj s časem. Protože je o ošetření na naší klinice velký zájem, snažíme se čas pro jednotlivé výkony plánovat co nejefektivněji, aby mezi nimi zůstal čas na úklid, dezinfekci a přípravu ordinace pro další ošetření. Tento ideální plán se snadno naruší zpožděním některého z klientů nebo nutností akutního ošetření bolestivých stavů, což se často děje na úkor plánované pauzy na oběd.
Zatímco sestřička dezinfikuje a připravuje ordinaci pro dalšího klienta, vypisuji zdravotnickou dokumentaci, vyřizuji mailovou komunikaci a vedu telefonické konzultace nebo kontrolní telefony po chirurgických výkonech a implantacích z předchozího dne. Provozní manažerka se mezitím stará o klienty v recepci, aktualizuje kalendář, vyřizuje příchozí telefony a většinu e-mailů, platby a komunikuje s dodavateli zdravotnického materiálu či laboratoří.
Po odchodu posledního klienta končí má zamilovaná zubní profese a začíná neoblíbený úřad. Znova se scházíme s provozní manažerkou, která mi předává report a úkoly, které vyplynuly během dne, podepisuji objednávky a faktury. S kolegou zubním lékařem probíráme jednotlivá ošetření, radíme se nad složitějšími případy a sestavujeme optimální léčebný postup. Sestřičky mezitím čistí ošetřovací nástroje, balí je do sterilních obalů a dávají do autoklávu. Probíhá hlavní úklid a dezinfekce ordinace.
Práce jako hobby
Po tom všem ještě zůstává dost nevyřízených e-mailů, je nutno zpracovat fotodokumentaci, provést implantační analýzy 3D CT snímků a sestavit léčebné a finanční plány. Jelikož tou dobou obvykle bývá šest nebo sedm hodin večer, pospíchám domů, abych si přes týden alespoň trochu užil rodiny. Do úkolů se znova pouštím poté, co usne dcera.
Přípravu odborných přednášek, překlady odborných článků a finanční analýzy podnikání si nechávám na víkendové večery.
I když jsou pracovní týdny náročné a jedu na plné obrátky od rána do večera, mám obrovské štěstí, že svou práci mám rád. Je to progresivní obor plný skvělých technologií, ale především jde o práci s lidmi, která mne velmi baví.
A proč jsem se vlastně stal zubařem? Říká se, že zubařem se člověk stává ze dvou důvodů. Buď má zubaře v rodině, nebo je to sadista. Nikdo z mých rodinných předků ve zdravotnictví nepracoval…
