Dnešní finanční problémy se spíše podobají...
Celý podtitul: Dnešní finanční problémy se spíše podobají hospodářské krizi z roku 1873 než z roku 1929
Šéf americké centrální banky (Fed) Ben Bernanke má problém. Stejně jako většina ekonomických komentátorů a analytiků srovnává současnou finanční krizi s tou z roku 1929. Dlouho ji studoval a domnívá se, že řešení použitá v té době by mohla platit i v současnosti. Dle amerického profesora historie Scotta Reynoldse Nelsona se však všichni mýlí. V článku Skutečná velká krize píše, že hospodářská krize v roce 1929 má původ v nadměrných zásobách firem, krachu burzy a německé neschopnosti splácet válečné reparace, což vedlo k trvalému tlaku na britské rezervy zlata. Nic z toho však dnes neplatí. Dnešní průmyslové společnosti dokážou pružně zareagovat na snížení poptávky, současný pokles cen akcií následoval po bankovních potížích, které se objevily víc než před rokem, a neexistují ani žádné vážné mezinárodní problémy s rezervami zlata, protože banky již na ně půjčky nevážou.
Ve skutečnosti se současné ekonomické potíže spíše podobají ekonomické krizi, která propukla v roce 1873 a trvala víc než čtyři roky.
Nástup nové velmoci
Tato krize má počátek kolem roku 1870 v Evropě. Vládci Rakouska-Uherska, právě sjednoceného Německa a Francie podporovali půjčky od rozvíjejících se nových finančních institucí, které poskytovaly hypotéky na městskou a rezidenční výstavbu především ve Vídni, Berlíně a v Paříži. Hypotéky šlo získat mnohem snadněji než dříve a výstavba budov vzkvétala. Ceny pozemků neustále rostly, dlužníci si brali čím dál víc úvěrů a dosud nepostavené i rozestavěné budovy používali jako zástavy.
Základy ekonomiky však byly vratké. Vývozci pšenice z Ruska a střední Evropy byli vystaveni nové mezinárodní konkurenci, která ji prodávala za značně nižší cenu.
Obdobou zboží vyráběného dnes v Číně a dodávaného do obchodního řetězce Wall-Mart byla v 19. století pšenice produkovaná farmáři na americkém Středozápadě. Ti používali při její sklizni nové postupy, například obilní sila či dopravní pásy, a k dopravě velké parolodi, jež vyvážely do zahraničí pšenici dovezenou v nákladních vlacích do přístavů. V roce 1871 největší dovozce pšenice, Velká Británie, začal náhle nakupovat tu levnější z USA. V roce 1872 prudce narostl dovoz petroleje a potravin z USA, což výrazně snížilo ceny řepkového semene, mouky a hovězího masa. V květnu 1873 propukla ve střední Evropě krize – poté, co vyšlo najevo, že očekávání tohoto regionu ohledně stálého hospodářského růstu byla příliš optimistická. Na mezinárodní scéně se objevila nová velmoc, Spojené státy americké, jejíž nízké náklady na výrobu začaly ohrožovat evropský obchod a způsob života.
Problém bank Kvůli krachům bank v kontinentální Evropě začaly britské bankovní domy zadržovat vlastní kapitál, protože nevěděly, kterých finančních institucí se hypoteční krize nejvíce týká. Náklady na půjčky peněz od jiných bank – mezibankovní trh – dosáhly neuvěřitelně vysoké úrovně. Tato bankovní krize zasáhla USA na podzim 1873. První zkrachovaly železniční společnosti. Jejich cenné papíry se zpočátku prodávaly dobře. To se však změnilo, když investoři začali pochybovat o jejich hodnotě. V důsledku toho jejich cena poklesla a mnoho železničních společností se muselo uchýlit ke krátkodobým bankovním půjčkám, aby mohly dál fungovat. A tyto firmy se ocitly v problémech poté, co v roce 1873 sazby za krátkodobé půjčky na obou stranách Atlantického oceánu závratně narostly. Když se ukázalo, že železniční finančník Jay Cooke není schopen zaplatit dluhy, v září 1873 se zhroutila newyorská burza a v příštích třech letech zkrachovaly stovky bank. Krize trvala v USA více než čtyři roky a téměř šest let v Evropě.
Důsledky
Dlouhodobé účinky krize z roku 1873 byly katastrofální. Pro velké průmyslové firmy v USA, které měly zajištěné smlouvy a mohly upravit dohody s železničními společnostmi ve vlastní prospěch, bylo období krize zlatým věkem. Andrew Carnegie, Cyrus McCormick a John D. Rockefeller měli dostatek finančních rezerv, aby dokázali financovat vlastní trvalý růst. Pro menší průmyslové firmy, které se spoléhaly na sezonní poptávku a kapitál zvnějšku, nastaly zlé časy. A s vysycháním kapitálových rezerv začaly krachovat. Carnegie a Rockefeller koupili své konkurenty pod cenou. V USA začal zlatý věk, co se týká koncentrace průmyslových odvětví.
V důsledku prohlubující se krize začaly také narůstat potíže Američanů. V letech 1873 až 1877 muselo mnoho malých továren a dílen ukončit činnost a z desítek tisíc jejich zaměstnanců, z nichž mnozí bojovali v občanské válce, se stali lidé bez domova. Pojmy „tramp“ a „bum“ (vandrák), jež se vztahují k těmto bývalým vojákům, v USA zdomácněly. Počet lidí na podpoře v hlavních městech jednotlivých států rychle narůstal – jen v New Yorku byla 25procentní nezaměstnanost (sto tisíc dělníků). V zimě na přelomu let 1873 a 1874 demonstrovali nezaměstnaní dělníci v Bostonu, Chicagu a v New Yorku, aby jim byly přiděleny veřejné práce. Násilné střety s policií se odehrály v roce 1874 v New Yorku a v roce 1875 v pensylvánském uhelném revíru. V roce 1877 se uskutečnila celostátní železniční stávka, během níž demonstrující zničili nádraží v Pittsburgu, Chicagu a v Cumberlandu ve státě Maryland.
Ve střední a východní Evropě byla situace ještě horší. Mnoho lidí obviňovalo z krize zahraniční banky a Židy. Nacionalističtí političtí vůdci (nebo stoupenci ruského cara) používali novou, důmyslnější formu antisemitismu, jež byla přitažlivá pro tisíce lidí, kteří během krize ztratili zaměstnání. V jejím důsledku se v osmdesátých letech 19. století uskutečnily především v Rusku a na Ukrajině židovské pogromy.
Další posun?
V současných problémech s rezidenčními hypotékami se ozývá krize z roku 1873. Stejně jako tehdy i dnes je složitá finanční pyramida obrácena vzhůru nohama a stojí na svém vrcholu. Banky hromadily hotovost. A banky, které zadržují cash, neposkytují krátkodobé půjčky. Velké i malé firmy se dostávaly do problémů, aby získaly krátkodobé úvěry a mohly nakoupit materiál na výrobu, dopravit své výrobky do obchodů a udržet je v nich.
Ponaučení z krize v roce 1873 pro současnost se liší od té z roku 1929. Především v tom, že pokud zkrachují banky na Wall Streetu, zastaví se na dlouho i provoz obyčejných Američanů. Dlouhý proces rekonstrukce bank v USA a v Evropě způsobil velkou nezaměstnanost. Odbory, které do té doby byly ve většině tehdejšího světa zakázané, začaly vzkvétat. Evropští politici našli obětního beránka v Židech, kteří v hospodářství tohoto kontinentu nehráli významnou roli.
Vítězi po naší současné krizi se mohou stát stejně jako po té v roce 1873 nejen finanční, ale i jiné instituce, které mají velké rezervy v hotovosti. Společně se zlepšováním situace průmyslových odvětví však státy mohou zavést vysoká cla, jež povedou k úpadku mezinárodního obchodu, a obětními beránky se mohou stát přistěhovalci, kteří konkurují místním lidem na pracovním trhu.
Krize z roku 1873 také odhalila posun ve významu regionů světa směrem na západ – ze střední Evropy do Spojených států amerických. Dnešní krize možná naznačuje další posun – z USA do Číny a Indie.
Situace
- V současných problémech s rezidenčními hypotékami se ozývá krize z roku 1873.
- Stejně jako tehdy i dnes složitá finanční pyramida spočívá na svém vrcholu.
- Banky hromadí cash a neposkytují krátkodobé půjčky.
- Vítězi po naší současné krizi se mohou stát stejně jako po té v roce 1873 nejen finanční, ale i další instituce, které mají velké rezervy v hotovosti.
