Poctu České komory architektů za celoživotní dílo letos získal architekt Miroslav Masák, který v květnu oslaví 75. narozeniny. Byla mu předána v pátek 23. února v Liberci na konferenci, věnované dnes již téměř legendárnímu libereckému ateliéru SIAL, který byl od 60. do 80. let jedním z center kvalitní soudobé československé architektury. Smutnou ironií je, že v týž den začala likvidace libereckého obchodního domu Ještěd, jehož byl Masák spoluautorem.
Jde však nikoli o pouhou shodu náhod, ale o výmluvnou ilustraci rozporu v tom, jak architekturu normalizační éry hodnotí odborníci a jak široká veřejnost. Laici stavby z dob husákovského socialismu většinou šmahem odsuzují jako monstra, která si nic jiného než demolici nezaslouží. Odborné kruhy mezi stavbami přece jen rozlišují.
Jiná stavba, na které se Miroslav Masák podílel, pražský obchodní dům Máj, byla nedávno – k překvapení mnohých – prohlášena za památku. Na otázku, co architekt cítí, když se dočká takovéto formy uznání své práce, Masák v rozhovoru v březnovém čísle časopisu Art & Antiques odpověděl poněkud trpce: „Snad určitý pocit zadostiučinění. I z toho důvodu, že předtím padl požadavek na památkovou ochranu libereckého obchodního střediska, a to navzdory doporučení ministerské i externí odborné komise. Úředníci ministerstva kultury ho z velmi podezřelých důvodů zamítli.“
Důvody, proč se vlastník (stejně jako v případě pražského Máje je jím společnost Tesco) rozhodl liberecký obchodní dům zbourat, jsou ryze ekonomické. Rekonstrukce by byla finančně náročnější než stavba nového hypermarketu a dispoziční řešení Ještědu navíc neodpovídá současným prodejním trendům. S takovouto pragmatičností se těžko polemizuje, otázkou však je, kolik podobných staveb si ještě můžeme dovolit ztratit.
Právě proto, že normalizace byla „temným obdobím“ české architektury, měli bychom si vážit těch nemnoha staveb, které se ze šedi dobového standardu vymykají. Teoretik architektury Petr Kratochvíl na toto téma poznamenal: „Ať se vám ta architektura líbí nebo ne, je to mimořádný dokument doby a je nebezpečí, že celou tu éru vymažeme a zůstanou nám jen paneláky.“
