Pojišťovny mají vyčistit trh s rekreacemi
Po desetiletí leckdy divokého obchodování s rekreačními zájezdy, které vyvrcholilo v černém roce 1997, kdy zkrachovalo na pětadvacet cestovních kanceláří, konečně přijde na řadu regulace trhu. Nový zákon, který vstoupí v platnost počátkem října, přikazuje tour–operátorům, aby se do dubna příštího roku pojistili proti úpadku. Cestovatelé se pak už nebudou muset obávat, že dopadnou jako například klienti chebské cestovní kanceláře NES, která zbankrotovala letos v červenci. Pojišťovna jim totiž v případě krachu cestovky zajistí návrat do země či uhradí případné ztráty. O licenci umožňující pojištění cestovních kanceláří požádalo jedenáct současných ústavů a nově vznikající Cestovní pojišťovna. Minulý týden vydalo ministerstvo financí první dvě povolení pro Českou podnikatelskou pojišťovnu a Pojišťovnu Zürich. Cestovní kanceláře se budou muset pojistit alespoň na třicet procent ročních plánovaných tržeb ze zájezdů a jako jistinu složit dvě procenta z těchto příjmů. Ceny pojistek by se měly pohybovat mezi 1,5 až dvěma procenty z ceny zájezdů. Konkrétní výše se však bude odvíjet od ekonomické stability touroperátora a od nákladů na jednotlivé zájezdy. Například sazby za letecké výlety budou pochopitelně vyšší. Každý projde kontrolou. Pojišťovny se netají tím, že smlouvu podepíší jen s těmi organizátory zájezdů, jejichž ekonomické zdraví budou považovat za přijatelné. „Je to značně rizikový produkt, a proto budeme každou společnost posuzovat podle dotazníku a ročních účetních závěrek za poslední tři roky. Pochopitelně, že každého nepojistíme, potvrdil vedoucí odboru cestovního pojištění České podnikatelské pojišťovny Luboš Kohoutek. V České republice bylo pro tyto služby vydáno zhruba sedm tisíc živnostenských oprávnění, funguje však jen asi dvanáct set cestovních kanceláří. Povinné pojištění se týká pouze touroperátorů, tedy organizátorů zájezdů, kterých je zhruba polovina. Pokud se jim nepodaří podepsat pojistnou smlouvu, nezískají novou koncesi a nebudou moci pokračovat ve své činnosti. Právě díky povinnému pojištění, které bude považováno za doklad určité solventnosti žadatele o koncesi, by se měl domácí trh vyčistit a zredukovat o zhruba třetinu touroperátorů. Ministerstvo si myje ruce. Odborníkům se však nelíbí, že základní regulace trhu bude spočívat na soukromých firmách, a ne na státní správě, v tomto případě na ministerstvu pro místní rozvoj, do jehož agendy cestovní ruch patří. Přímo v zákoně se praví: „O zániku pojištění jsou cestovní kancelář i pojišťovna povinny neprodleně informovat ministerstvo. Rovněž tak jsou povinny bez odkladu informovat ministerstvo o všech skutečnostech, zejména o závažných nedostatcích ve finančním hospodaření cestovní kanceláře, pokud mohou vést k zániku pojištění. Stát místo toho, aby stanovil podmínky, za nichž bude kontrolovat solidnost a solventnost cestovních kanceláří, jako je tomu například na peněžním či kapitálovém trhu, přenesl tuto zodpovědnost na soukromé ústavy, což může být v případě nového a nevyzkoušeného produktu riskantní. Pojištění jako takové totiž nemá sloužit k čištění trhu, ale pouze k vyrovnání výkyvů z normálu. „Kontrolu činnosti cestovních kanceláří mají na starosti živnostenské úřady, sdělila bez dalších podrobností pracovnice ministerstva pro místní rozvoj Jiřina Bucharová z odboru cestovního ruchu. Nespokojené asociace. Ti, kterých se zákon přímo týká, však tento ministerský klid nesdílejí. „Ministerstvo vydalo zákon, ale není nikdo, kdo by ho naplňoval a třeba s tím cestovním kancelářím pomáhal, postěžovala si tajemnice Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Nora Dolanská. Cestovním kancelářím se nelíbí, že zákon nejenže neupravuje podmínky pojištění, ale ani k němu nenabízí žádnou variantu. „Při tvorbě zákona jsme navrhovali více možností, jako třeba bankovní garance či jištění majetkem, ale neprošlo to prý kvůli zákonu o konkursu a vyrovnání. V případě úpadku cestovní kanceláře by totiž vše spadlo do konkursní podstaty, a nebyly by tak prostředky například na repatriaci postižených klientů, konstatoval tajemník Asociace cestovních kanceláří ČR Oldřich Freidinger. Pospolu je to bezpečnější. Pojištění cestovních kanceláří proti úpadku není vzhledem k vysokému riziku a pracné agendě příliš lákavým produktem, a tak se do něj pojišťovny nehrnou. „Už posouzení rizika bude velmi náročné nejen časově, ale také na kvalifikaci zaměstnanců. Bude to muset dělat zručný ekonom, zdůraznil Vladimír Stehno z Česko–rakouské pojišťovny. Proto se domácí ústavy rozhodly, že budou pojištění nabízet v pojistném poolu, který sdružuje Allianz, Českou podnikatelskou, Českou pojišťovnu, Česko–rakouskou, ČS–Živnostenskou, Generali, IPB Pojišťovnu, Kooperativu, Komerční pojišťovnu, Winterthur a Zürich. Pool ještě de facto nevznikl, zatím byla pouze uzavřena smlouva o spolupráci pojistitelů, kteří se zavázali, že na svůj vrub převezmou pro každou škodu pojistné krytí v dohodnuté výši. „Takovým rozložením rizika by se výše pojistného měla dostat na úroveň přijatelnou i pro malé pojišťovny, dodal Stehno. Rovněž zajišťovny, které vyrovnávají rizika pojišťoven, dávají údajně přednost poolu. „Zajistitelé měli zájem, aby v počátečních fázích nového produktu bylo riziko likvidace pojistných událostí a shromažďování statistických údajů centralizováno, což je možné pouze dohodou pojistitelů, vysvětlil mluvčí pojišťovny Kooperativa Martin Diviš. Hlavním cílem účastníků poolu je pravděpodobně snaha podchytit celý pojistný trh, a tak na pojistném něco vydělat. Například Česká podnikatelská pojišťovna a společnost Zürich jsou ale připraveny pojištění nabízet i samostatně. „Poolový způsob je výhodnější, ale i samostatně je produkt zajistitelný, potvrdil Ivo Pěkník z Pojišťovny Zürich. Vznik poolu bude muset ještě posvětit antimonopolní úřad, který požaduje, aby ústavy nejprve získaly licenci od ministerstva financí. „Zaslali jsme antimonopolnímu úřadu stanovisko, že se obáváme vzniku monopolu, protože mu budou cestovní kanceláře vydány napospas, vysvětlil Oldřich Freidinger. Sám sobě pojišťovnou. O licenci požádala v polovině května i nově vznikající Cestovní pojišťovna, kterou založilo asi osmdesát středních a menších cestovních kanceláří. Resort financí však může o povolení pro tento ústav rozhodovat až v okamžiku, kdy se akcionářům podaří složit základní jmění v minimální zákonné výši 156 milionů korun v hotovosti. Zakladatelé se inspirovali sousedním Německem, v němž taková pojišťovna funguje, i když na neziskové bázi. „S první myšlenkou jsem přišel před dvěma a půl lety, a když jsme viděli přístup ostatních pojišťoven, rozpracovali jsme ji do této podoby, vysvětlil předseda dozorčí rady Cestovní pojišťovny Ladislav Čuhaj. Společnost se chce soustředit výhradně na povinné pojištění cestovních kanceláří a na cestovní pojistky. Cestovní pojišťovna sídlí v Praze a zpočátku bude zaměstnávat jen dvanáct lidí. Čuhaj říká, že o její služby projevilo zájem nejen osmdesát akcionářů, ale i další zhruba dvě stovky cestovních kanceláří. Dodal, že vpuštěny budou jenom společnosti s ucházející ekonomickou pozicí. Ačkoliv například ve Velké Británii fungují na podobném principu vzájemné pojišťovací spolky, někteří domácí experti jsou k Cestovní pojišťovně poněkud skeptičtí. Uvádějí, že ústav vzniká jako naprosto nový subjekt bez potřebného zázemí, a varují příklady zkrachovalých bank a kampeliček. Ty často doplatily na to, že půjčovaly vlastním majitelům. Takové úvahy však Čuhaj rozhořčeně vyvrací: „Pojišťovna vzniká zezdola proto, aby fungovala, a ne, aby ji někdo přivedl do nesnází.
